Evropské mloky ohrožuje zhoubná plíseň z Asie. Šíří ji chovatelé

V létě roku 2010 sledovali nizozemští ochránci přírody znepokojeně malé populace mloků skvrnitých přežívajících v přírodní rezervaci u Maastrichtu. Zvířata byla malátná, kůži měla pokrytou boláky a během několika dní hynula.

Mrtvolky mloků se dostaly na pitevní stůl veterinářky An Martelové z Ghentské university v Merelbeke. Martelová znala podobné příznaky od žab nakažených smrtící plísní s latinským názvem Batrachochytrium dendrobatidis. První část jména vznikla složením řeckých výrazů pro žábu – batrachos a pro hliněný hrneček – chytridion, protože spory plísně mají „hrnkovitý“ tvar. V druhé části jména se odráží latinský název jihoamerických žab pralesniček (Dendrobates), u nichž byla choroba poprvé popsána.

„Žabí mor“, zkráceně označovaný „Bd“, se zřejmě rozšířil po světě s nakaženými africkými žábami drápatkami, které se v polovině minulého století používaly k testům na prokázání těhotenství. Zatímco drápatky plísni vzdorují, jiné druhy žab takové štěstí nemají. Plíseň je decimuje od Austrálie až po Ameriku. Některé druhy už dokonce vyhubila. Podlehly jí zřejmě některé unikátní druhy australských žab a stejně těžce decimuje i nepřeberné druhové bohatství žab v Amazonii. Plísňový „žabí mor“ napadá i některé další obojživelníky, například americké mločíky nebo některé čolky žijící na středomořských ostrovech. 

Podrobnější pohled na „zabijáka“, který měl na svědomí nizozemské mloky, však An Martelové odhalil, že do hry vstoupila další smrtící choroba vyvolaná novým druhem plísně. Ten dostal vědecký název Batrachochytrium salamandrivorans, což lze zkráceně přeložit jako „plíseň mlokožrout“. Obě plísně jsou sice příbuzné, ale mají za sebou dlouhou samostatnou evoluci. Jejich společný předek žil zřejmě na kůži pravěkých čolků v dobách, kdy se po Zemi se ještě proháněli dinosauři.

Amerika v bezpečí?

Postižené nizozemské populace mloků skvrnitých už „mlokožrout“ téměř zlikvidoval. Choroba se rozšířila i na území Belgie. Vědce postavila před dlouhou řadu otázek. Odkud se vzal? Kam až se rozšířil? Které druhy obojživelníků ohrožuje? A co se dá proti němu podniknout?

Odpovědi přináší nová studie týmu vedeného americkou bioložkou Karen Lipsovou z Marylandské univerzity, publikovaná ve vědeckém týdeníku Science. Karen Lipsová testovala vnímavost dalších evropských mloků a čolků. Odolnost vůči smrtící plísni vykazoval jen čolek hranatý, který se vyskytuje vzácně i na území České republiky. Jiné druhy, například čolka velkého, čolka horského, vyskytující se stejně jako mlok skvrnitý na našem území, plíseň zabíjí. Naštěstí nechává „mlokožrout“ na pokoji žáby.

Vědci prověřili 5400 vzorků odebraných od 150 druhů obojživelníků z Asie, Evropy, Austrálie aAmeriky. Zatímse jim nepodařilo zachytit výskyt plísně v Novém světě, kde rovněž žijí někteří obojživelníci vnímaví k zabijácké plísni. Stejně tak se nepodařilo prokázat výskyt „mlokožrouta“ v jiných oblastech Evropy než na pomezí Nizozemska a Belgie.

Pozitivní však byly na smrtící plíseň vzorky odebrané obojživelníkům v jihovýchodní Asii a v Japonsku. Tam je také zřejmě třeba hledat kolébku nového zabijáka. Dokazuje to i nález spor plísně na muzejním exponátu čolka okinavského starém 150 let.

Čolci jako bacilonosiči

Podle Karen Lipsové a jejích kolegů nelze vysvětlit objevení asijské plísně v Nizozemsku jinak, než že ji sem nevědomky zavlekli lidé. Přicestovala s největší pravděpodobností na těle některého asijského čolka nebo mloka. Ti se těší oblibě u chovatelů exotických živočichů a dovážejí se z Asie ve velkém. K teraristickým „hitům“ patří čolek východní. Lipsová a její spolupracovníci odhadují, že mezi lety 2001 a 2009 se těchto obojživelníků dovezlo z Asie jen do USA asi 2,3 milionu kusů.

Vědci provedli namátkovou kontrolu mloků a čolků dovážených z Asie v obchodech se zvířaty, na londýnském letišti Heathrow a u hongkongské firmy vyvážející obojživelníky do Evropy. Z bezmála šesti set vzorků byly nejméně tři pozitivní na plísňového „mlokožrouta“.

Batrachochytrium salamandrivorans hostili na kůži čolci dovezení z Vietnamu už v roce 2010. Není tedy pochyb o tom, že v nejednom domácím teráriu v Evropě i na jiných místech světa tiká časovaná bomba, jejíž exploze může těžce postihnout početné populace obojživelníků.

O tom, že asijští mloci a čolci mohou skutečně fungovat jako „bacilonosiči“, kteří sami neonemocní, ale smrtící chorobu roznášejí, svědčí výsledek experimentů, při kterých vědci umístili do společného terária nakažené asijské čolky ohňobřiché a zdravé mloky skvrnité. Stačilo, aby se zvířata o sebe jen otřela pokožkou, a mlok se nakazil a zemřel.
Zatím není jasné, které všechny druhy obojživelníků nová plíseň ohrožuje. Při masovém importu čolků a mloků z Asie je ale jen otázkou času, kdy se nákaza roznese po světě podobně, jako se to stalo s „žabím morem“. Mnozí odborníci nevidí jinou možnost, jak předejít katastrofě, než drasticky omezit mezinárodní obchod s obojživelníky.

„Pokud nic nepodnikneme, znamená to, že jsme se z lekce s Bd vůbec nepoučili,“ říká v rozhovoru pro Science americký zoolog Joseph Mendelson ze zoo v Atlantě. V Evropě by mohla pomoci nová legislativa, která vstoupí v platnost v příštím roce. Ta dovoluje přijmout podstatně tvrdší opatření proti šíření chorob, než jaká dovolují stávající právní normy. Zatím zřejmě pomáhají i trpké zkušenosti s „žabím morem“. Někteří velcí importéři obojživelníků preventivně dezinfikují dovážená zvířata tak, aby zabránili šíření žabí plísně Bd. Nevědomky tak asi brání i šíření „mlokožrouta“.