Přecházení na červenou přišlo na jaře roku 2006 pana Bělocha na pokutu 300 korun. Přestupek prý uznal, ale jelikož krátce na to odjel do ciziny, neuhradil ho.
"Ačkoliv jsem měl i po dobu pobytu v cizině zajištěné vybírání schránky i přebírání pošty na plnou moc, žádná upomínka na pokutu nedorazila," uvedl Běloch.
K TÉMATU: |
Poté na pokutu zřejmě zapomněl. Připomněl mu ji až dopis od exekutora, který po něm požadoval zaplatit 7 800 korun.
Běloch, žádný Běloh
"Při zjišťování, proč mě městská policie neurgovala sama, jsem zjistil, že strážník zapsal moje jméno špatně - Běloh (bez c)," vysvětlil pan Běloch, v čem spočíval problém.
"Pošta se chybu neobtěžovala pochopit a vyhodnotila to tak, že se na uvedené adrese nikdo s tímto jménem nezdržuje. Doručenku s exekucí a stejnou chybou ve jménu ovšem doručila bezchybně," poznamenal poněkud ironicky.
V dané situaci se rozhodl poradit se s právníky. Ty mu však radost neudělali. "Rada právníka byla exekuci zaplatit, protože náklady na soudní při z důvodu chyby ve jménu by byly možná větší než exekuce sama," uzavírá svůj příběh pan Běloch.
"Jak nás to učili ve škole"Pan Daniel Stirský zaslal redakci LN vzpomínku na to, jak se ještě v dobách předlistopadových učilo vymáhání pohledávky. Absolvoval střední ekonomickou a poté Vysokou školu ekonomickou v Praze. "Dobře se pamatuji, jak do nás vyučující hustili, že v případě, že někdo nezaplatí, jest třeba poslat tři (!) upomínky. Učili jsme se je psát: ta první byla zdvořilá (snad jen nedopatřením jste opomněli...), druhá důraznější a teprve třetí měla dovětek, že jde o pokus o smír, tj. o upomínku před žalobou. S údivem zjišťuji, že dnes se věřitelé často neobtěžují ani se zasláním upomínky první. Ta by měla být vždy zdvořilá a s dovětkem typu "pokud jste svůj dluh (naši pohledávku) uhradil(a), kontaktujte nás, prosím, na tel. č....," napsal pan Stirský. |
