2. září 2015 8:00 Lidovky.cz > Zprávy > Svět

Expert: Ze špinavého byznysu s uprchlíky mají mafie miliony. Zavřít hranice je populismus

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 72Diskuse
Syrská rodina na silnici poblíž německého Passau (ilustrační snímek). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Syrská rodina na silnici poblíž německého Passau (ilustrační snímek). | foto: ČTK
Evropa sevřená v kleštích migrační krize ztěžka hledá řešení stále vypjatější situace. Uzavření hranic je populistický krok, důležitější je boj s pašeráky lidí, říká pro Lidovky.cz bezpečnostní analytik a expert na organizovaný zločin Tomáš Šmíd.

Mezinárodní zločinecké sítě vydělávají na špinavém obchodu s lidmi těžké peníze, konstatuje Šmíd. „Jen za cestu ke břehům Středozemního moře platil jednotlivec 5000 dolarů,“ popisuje na příkladu libyjské cesty.

Lidovky.cz: V souvislosti s migrační krizí se skloňuje posílení ostrahy vnitřních hranic EU, zaznívají dokonce výzvy k jejich uzavření. Ve stínu hlasité debaty tak zůstává palčivý problém pašeráků, kteří z obchodu s lidmi tyjí. Jakou roli sehrál v dnešní napjaté situaci organizovaný zločin?
K první části vaší otázky: posílení ostrahy hranic bezesporu může dočasně pomoci. Jejich uzavření je ovšem populistický krok, protože to není možné bez zásadních změn i v dalších oblastech evropské integrace. Mnohem důslednější by totiž skutečně měl být boj proti pašerákům lidí. Toto je jedna z mála politických proklamací, od níž se můžeme odrazit.

Lidovky.cz: Které zločinecké sítě pašování lidí organizují a kolik jim obchod s lidským utrpením vynáší?
Například v Itálii je celý ten špinavý byznys v rukou kalabrijské ́Ndranghety, sicilské mafie, případně apulijské La Sacra Corony Unita. Do obchodování s lidmi se zapojily z logiky věci i africké gangy, především nigerijské, které jsou na mapě mezinárodního zločinu již dlouho etablovány. Aktivní jsou ale i etiopské či eritrejské skupiny, proto je ostatně hodně imigrantů právě z těchto zemí.

V souvislosti s tragédií u Lampedusy se Italům podařilo zadržet Etiopana Ermiase Ghirmaje a Eritrejce Redae Medhane Yehdega, kteří organizovali takzvanou libyjskou cestu. Za tuto trasu platil jednotlivec cca 5000 (amerických) dolarů, a to jen za cestu ke břehům Středozemního moře, „vstupenka“ na loď (vesměs prakticky neschopnou bezpečné plavby) do Itálie stála dalších zhruba 1500 dolarů. Za útěk z italských detenčních center se platilo už v eurech, a to kolem 400-500. Cesta do jiných evropských zemí (vesměs SRN, Francie, skandinávské státy či Velká Británie) stála dalších 1500 euro. Na italském území již Ghirmajova síť pracovala s požehnáním italských kriminálních sítí. Platby probíhají klasickým hawala systémem (převod peněz vně bankovního systému – pozn. red.), případně přes společnosti typu Western Union. Když si uvědomíme, že přes Středozemní moře se v roce 2014 pokusilo přeplavit více než 250 000 lidí a letos se odhaduje, že jich bude 500 000, tak seznáme, jak obrovský a ziskový je to byznys.

Lidovky.cz: Pašování lidí jako metoda výdělku ovšem není v rámci organizovaného zločinu ničím novým...
Ano, v žádném případě nepředstavuje nový jev. Pouze se nyní vyhrotil, a proto si ho začaly všímat i širší vrstvy napříč Evropou. Mezinárodní zločinecké sítě na obchod s lidmi a organizování nelegální migrace přešly ve velké míře už dávno. Je to dáno vysokým ziskem s nižší mírou rizika než například u obchodu s narkotiky. Navíc dostáváte peníze dopředu, a když migrant či uprchlík zahyne, neztrácíte nic. Když naopak přijdete o balík drog, tratíte, protože dopředu vám je nikdo nezaplatí.

ITALSKÉ MAFIE

„Organizace, kterým dnes říkáme mafie, působí na území jižní Itálie už od 19. století, největší nástup zločineckých aktivit však přišel až v druhé polovině 20. století, zejména v 70. a 80. letech. Rodiny se tehdy živily hlavně unášením bohatých podnikatelů a vybíráním výpalného. Získané prostředky pak investovaly do mezinárodního obchodu s drogami. Díky své autoritě a nemalým finančním prostředkům však postupně začaly prorůstat do oficiálních struktur a jejich přístup se změnil,“ popsal pro Lidovky.cz síť politolog Petr Kupka.

Obchod s narkotiky je sice stejně, případně i o něco více lukrativní než obchod s lidmi, ale nikoli zásadně, trestní sazby jsou však vyšší. Přitom rovněž čistě z etického hlediska je velmi sporné, zda se jedná o závažnější zločin. Obchodování s konkrétní lidskou bytostí je v řadě ohledů amorálnější než převážení drog. Také narkotika ničí lidské bytosti, ale je tam ještě mezikrok jistého osobního rozhodnutí je užívat. V případě pašování lidí ale vyděláváte na lidském neštěstí přímo.

A jihoitalští mafiosi si z nelegální migrace udělali byznys skutečně systémový – mají v rukou nejen transport, ale i přímo verbování potenciálních obětí v místě jejich původu, kdy spolupracují s místními partnery typu Ghirmaje a také jejich ubytování či stravování v samotné Itálii. Celá řada imigrantů v jižní Itálii je zotročována na práci na plantážích, kde sbírají například citrusy, nebo na stavbě solárních elektráren. Mnohdy nejsou placeni vůbec, většinou dostávají tak 1-5 euro na den. Podle informací mých známých z oblasti, kteří se fenoménem zabývají, žijí skutečně v příšerných podmínkách a některé nepokoje, které imigranti na Sicílii vyvolali, byly skutečným novodobým povstáním otroků proti místním mafiánským klanům. Nicméně opakuji, že tento pašerácký a otrokářský byznys funguje opravdu už léta a mnozí italští experti na něj dlouhodobě upozorňují.

ZPRAVODAJKA LN Z BALKÁNSKÉ CESTY:

Lidovky.cz: Kdo má v rukou trasu na Balkán?
Také balkánská cesta má pochopitelně své zaběhané rytmy a hráče. Hodně na ní vydělávají albánské klany, případně turecké a kurdské skupiny v kombinaci se srbskými, bulharskými a dalšími gangy. Nicméně v tomto případě není pašování lidí příliš spjato s moderním otroctvím, tím se liší od italské reality. Využívají ji také spíše vzhledem ke geografické logice migranti a uprchlíci z asijských zemí, aktuálně hlavně Syřané. A rovněž, poněkud ironicky, i kosovští Albánci.

Pravda, na balkánské cestě jsou zatím nižší počty migrujících, počítají se v desetitisících, čísla ovšem neustále stoupají. I ceny jsou podle zdrojů z bezpečnostních složek nižší, vzhledem k nižším nákladům na přepravu. Samozřejmě ale záleží, jestli jedete ze Sýrie nebo ze vzdáleného Bangladéše.

Lidovky.cz: O uprchlické vlně se stále častěji mluví jako o bezpečnostní hrozbě pro Evropu. Oprávněně?
Především bych zdůraznil, že celá řada lidí, kteří v posledních měsících míří do Evropy, nejsou uprchlíci, ale migranti, kteří neprchají ani před pronásledováním, ani před ozbrojeným konfliktem. Ano, mnozí utíkají před chudobou, často extrémní, případně je k migraci tlačí i environmentální „diskomfort“, především nedostatek vody a orné půdy. Přesto je nelze nazvat uprchlíky. Nicméně jistá část příchozích – byť hodnověrná data, jež by umožnila jejich podíl vymezit, zatím nemáme – parametry uprchlíka jistě splňuje. Domnívám se, že toto je základní kritérium, jak příchozí masy lidí začít rozlišovat během procesu řešení této (nejen) bezpečnostní výzvy rozlišovat.

Lidovky.cz: Proč?
Protože uprchlík má určitá práva, která vyplývají z mezinárodních dohod, především ze Ženevské úmluvy z roku 1951. V prvé řadě je jím legální možnost požádat o azyl. To samozřejmě neznamená, že ho automaticky získá, ale ta možnost či právo tu je. Uprchlíky tedy nemůžeme šmahem odmítnout, odsuzovat či vyhánět. Migrant oproti tomu neutíká před pronásledováním, ale hrubě řečeno „jde za lepším“. Faktem je, že mnohdy z opravdu tristních podmínek. Jenže není v lidských silách, ani silách jednotlivých přijímajících zemí rozklíčovat míru utrpení daného migranta, a hlavně: státy nemají žádnou povinnost takové osoby přijímat. Co se uprchlíků týče, tak minimálně dočasně se o pronásledované osoby postarat musí, jsou-li tedy signatáři dané úmluvy.

Lidovky.cz: Praxe však tak prostá není. Sám mluvíte o masách lidí, přičemž mnozí z nich přišli nejen o doklady, ale často dokonce o vše...
Obecně platí, že když někdo ilegálně překročí hranice, měl by prokázat, že tak učinil z vážných důvodů. Ti, kdo mají v pořádku dokumenty, případně spolupracují při ověřování své identity a místa původu, by měli mít přednost. V opačném případě je lze považovat za nelegální migranty. Jedná se samozřejmě o nesmírně obtížný proces a často velmi emocionálně bolestivý, nicméně je nutný.

ČEČENSKO RAMZANA KADYROVA

Právě místo původu by do značné míry mělo být pro základní identifikaci daných osob určující. Existují země, které považujeme za relativně dodržující jisté právní a politické standardy, ale přesto jsou v nich regiony nebo třeba určité časové periody (volby apod.), kdy jsou ve velkém porušována základní lidská práva. Například oblast Čečenska, kde občas dochází k tak závažným excesům ze strany státní moci, že mnozí, kteří z Čečenska odešli, jsou skutečně politickými uprchlíky, či takzvaná zóna bojových operací na Ukrajině.

Syřané překonávají ostnatý plot na srbsko-maďarských hranicích.

Syřané překonávají ostnatý plot na srbsko-maďarských hranicích.

Vysoká pravděpodobnost, že se jedná o skutečného uprchlíka, nastává rovněž v případě Sýrie, Afghánistánu, Libye či Iráku.Válka je také v Jemenu a Súdánu, určitá intenzita ozbrojeného násilí pokračuje i v Somálsku či Nigérii v oblasti, kde působí Boko Haram. Mali a Čad jsou taktéž země sužované ozbrojeným konfliktem...

Naopak osoba utíkající nyní z Kosova může být politickým uprchlíkem snad jedině v případě, že se jedná o etnického Srba nebo otevřeného odpůrce místního režimu. Stejně tak je podezřelé, když si někdo určuje, kde chce požádat o azyl. Osoba, která skutečně utíká před bezprostředním pronásledováním, většinou požádá o ochranu v první smysluplné zemi.

Lidovky.cz: Dejme tomu, že se vámi popisované kritérium uprchlík vs. migrant povede navzdory stávající nepřehledné a problematické situaci uplatnit. Stále ovšem zůstává otázka, jak postupovat v případě socioekonomických migrantů. Nezaslouží si snad naši pomoc?
Právě okolo toho se podle mého názoru točí celá ta nešťastně vedená „diskuze“, kdy na jedné straně máme „přijímám“ a na druhé „nepřijímám“, přičemž zastánci obou postojů se velmi striktně, mnohdy až hystericky, vymezují proti těm, kteří jejich názor nesdílejí. Zaznívají slova jako xenofob, fašista či islamofob, nebo naopak sluníčkář, pseudohumanista či rovnou vlastizrádce. Konstruktivní kritické debatě prosté ideových bariér takto nastavené mantinely nesvědčí. Nepomáhají jí ani média, která často nerozlišují mezi uprchlictvím a migrantstvím, soustředí se na záběry plotů a střety migrantů s policií, načež moralizují, že je běžná populace, kterou se jim povedlo dokonale vystrašit, xenofobní. A o politických představitelích se nemá snad ani smysl bavit. Když se objeví politik, který upozorní na skutečnost, že celý problém je závažný a nelze jej jednoduše vyřešit, strhne se povyk, že „hnědne“, zatímco celá řada politiků raději alibisticky čeká za bukem, případně hýří moralistními apely, aniž by přišli se smysluplným plánem, jak se k situaci postavit.

Žádný smysluplný program přitom nemůže obsahovat „přijmeme všechny“. Takový precedens by byl smrtící, stejně jako skutečnost, že by nově příchozí neprošli určitým sítem prověřování, které je třeba běžné u azylového řízení.

Lidovky.cz: A ti, kteří neprojdou?
I francouzský premiér Valls prohlásil, že ekonomické migranty bude třeba vracet. Já bych zde ocitoval německo-českého politologa Petra Robejška, který trefně poznamenal, že Evropa nemůže být zaopatřovacím ústavem pro lidi z ekonomicky méně úspěšných regionů světa. Domnívám se, že přijímání ekonomických migrantů by mělo být primárně na vůli jednotlivých zemí, to je jeden z principů státní suverenity. Státy jsou na svém území svrchované a mají-li pocit, že ekonomické migranty z různých důvodů potřebují nebo si řeknou, že jim prostě nabídnou lepší bydlo a podělí se s nimi o svůj kus koláče, mají na to svaté právo. Stejně tak ale mají svaté právo na to rozhodnout se o opaku, případně nastavit určitá kritéria přijímání - klidně i ono tak omílané náboženské, jakkoliv je úsměvné, jak se mnozí Evropané nyní rozpomínají na své křesťanské kořeny. Připomínám, že uprchlíci jsou jiný případ, ty na základě etnika, vyznání či rasy rozdělovat nelze.

Na druhou stranu, není možné ani nechat vše na Řecích, Maďarech, Italech či Španělech či okolních nečlenských státech jako Srbsko či Makedonie. Těm se skutečně musí s ochromujícím lidským náporem pomoci.

Lidovky.cz: Jak?
Finančně, materiálně, personálně. V této souvislosti je smysluplné rozdělení uprchlíků – žadatelů o azyl, kteří projdou základní identifikací. Dělba migrantů je ovšem podle mne vyloučená, jak jsem se pokusil naznačit výše. Nezbývá než zopakovat: současná dramatická situace staví Evropu před nesmírně složitý a komplexní problém. A je třeba mít neustále na paměti, že takové nemají nikdy jednoduché řešení.

TOMÁŠ ŠMÍD

Politolog a bezpečnostní analytik Tomáš Šmíd.

Politolog Tomáš Šmíd vyučuje bezpečnostní a strategická studia na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně. Zabývá se výzkumem ozbrojených konfliktů a organizovaného zločinu v euroasijském prostoru. Jeho publikační činnost zahrnuje mj. monografie Organizovaný zločin v Ruské federaci či Český organizovaný zločin. Od vyděračů ke korupčním sítím (spoluautorství s Petrem Kupkou). V současnosti se soustředí především na problematiku povstalectví na severním Kavkaze.

  • 72Diskuse
Magdalena Slezáková

Autor

Magdalena Slezákovámagdalena.slezakova@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz