26. října 2016 6:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Urážka demokracie, návrat do normalizace, říká o rozhodnutí bojovníků za svobodu Čermínová

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 18Diskuse
Soudkyně Markéta Čermínová. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Soudkyně Markéta Čermínová. | foto: Reprofoto
PRAHA Z Českého svaz bojovníků za svobodu v důsledku zrušení dvou okresních organizací a propuštění trojice členů vystoupily v pondělí po válečném veteránu Pavlu Vranským další tři ženy. Mezi nimi i soudkyně a dcera někdejšího předsedy svazu Jakuba Čermína Markéta Čermínová. „Všechno, co táta vybudoval, se zhroutilo,“ říká v rozhovoru pro Lidovky.cz.

Kdo je Markéta Čermínová?

  • Markéta Čermínová se narodila v Praze v roce 1968.
  • Vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde promovala v roce 1990.
  • V listopadu 1989 se aktivně zapojila do studentských protestů.
  • V současnosti pracuje jako soudkyně odvolacího soudu Městského soudu v Praze.
  • Její otec Jakub Čermín se stal členem Svazu osvobozených politických vězňů, kde spolupracoval například Miladou Horákovou. Kvůli tomu byl opakovaně vyslýchán. Po odmítnutí spolupráce s StB byl zatčen, obžalován a odsouzen za vlastizradu na šest let nepodmíněně.

Ústřední výbor Českého svazu bojovníků za svobodu (ČSBS) minulý týden na svém jednání zrušil kladenskou a jičínskou okresní organizaci. Zároveň z důvodu „dehonestace předsedy Jaroslava Vodičky a pomlouvačné kampaně v médiích“ vyloučil tři členy svazu - Jaroslavu Kapsovou, Jiřího Suchardu a Gabrielu Havlůjovou. To vše po pochybném hlasování, aniž by o rozhodnutí byla vedena věcná diskuze s ostatními členy. „Co se tam událo, je urážkou slova demokracie, slušnost a ctění názoru druhého,“ říká Čermínová.

Lidovky.cz: Co vás ke vstupu do ČSBS přimělo?
Do Svazu jsem vstoupila po tátově smrti a své členství jsem sama vnímala jako symbolické dědictví jeho odkazu. Táta se jako vězeň koncentračního tábora spolu s Miladou Horákovou výrazně angažoval při vytvoření Svazu osvobozených politických vězňů po druhé světové válce. Ještě před svým zatčením byl v padesátých letech z tohoto svazu „vyakčněn“. Po komunistickém puči v roce 1948 se tento svaz, později přejmenovaný na Svaz protifašistických bojovníků, stal nomenklaturní organizací, která plně a bezvýhradně podporovala politiku tehdejší KSČ. Po roce 1989 dokonce poslanec Litomiský navrhl zrušení této organizace právě z tohoto důvodu.

Jenže to nechtěli ti skuteční účastníci boje za národní osvobození připustit. Jen to, že svaz byl zneužit komunistickou propagandou a pořízen totalitnímu režimu, se nemělo stát důvodem pro jeho zánik. Táta měl v té době mnoho lukrativních nabídek na veřejné působení nebo do komerční sféry. Ale všechno odmítl a za úkol si vytkl návrat do svazu a navrácení pravého smyslu jeho existence, tedy zejména pravdivý výklad novodobých dějin tohoto státu, zvláště v období II. světové války. Proč šli lidé bojovat za svou zemi, za svou vlast, kdo skutečně bojoval, za jaké ideály a kolik utrpení a bolesti je to stálo. Pro zachování historické paměti této země. Myslím, že se mu mnohé povedlo. Všechno ne, ale mnohé. Proto jsem do svazu vstoupila. Od táty mnohé vím a chtěla jsem zachovat tradici a ukázat, že i jako dospělá ctím hodnoty, ve kterých mne vychoval.

Lidovky.cz: Byl pro vás tedy odchod ze svazu složitý? Zvažovala jste jej delší dobu?
Již za předsednictví paní Dvořákové jsem měla ke směřování svazu a k tomu, co se tam děje, výhrady. Ovšem předsednictví pana Vodičky považuji za tragédii pro celý svaz. Od vystoupení lidických žen ze svazu jsem byla velmi kritická k vedení, ale měla jsem za to, že ve svazu existuje silné oponentní křídlo, které nedovolí, aby smysl existence celého svazu se stal jedním velkým nesmyslem. Když jsem poprvé slyšela o zrušení poboček a vyloučení členů, nechtěla jsem tomu odůvodnění vůbec věřit. Tak absurdní mi připadalo. Nicméně v neděli večer jsem slyšela v televizi audiozáznam průběhu hlasování a bylo to ještě horší, než jsem si kdy dokázala představit. Propadla jsem se do dob hluboké normalizace. To, co se tam událo, je urážkou slova demokracie, slušnost, ctění názoru druhého, věcná diskuse. Všechno to, co táta vybudoval, se zhroutilo a já pochopila, že v takovém spolku nemám co dělat.

Lidovky.cz: Praktiky užívané uvnitř svazu označil za „normalizační“ i spisovatel Jiří Padevět. Četla jste jeho dopis?
Ano a každé slovo v jeho otevřeném dopise předsedovi Vodičkovi plně podepisuji.

Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička.

Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička.

Lidovky.cz: Zúčastnila jste se zmiňovaného hlasování osobně?
Nezúčastnila, nebyla jsem tam pozvána. Nebyl to celorepublikový sjezd a já nejsem, a jako soudkyně ani nemohu být, členkou vedení. Záměrně jsem nikdy ve svazu neusilovala ani o tu nejnižší funkci. Jednak je u nás soudců veřejné působení tak trochu diskutabilní, ale zejména jsem nechtěla být osočována z toho, že zneužívám tátovo jméno pro nějakou funkci. Tak to opravdu není a nikdy nebylo.

Lidovky.cz: Bylo během předešlých schůzí běžné, že před hlasováním nebyla vedena diskuze?
Vím pouze to, co jsem slyšela na audiozáznamu vysílaném Českou televizí, a zcela mi to stačilo. Ten audiozáznam nikdo nezpochybnil, takže z něho vycházím. Jinak ale nevím, zda již někde někdy k něčemu podobnému došlo.

Lidovky.cz: Jak je možné, že ačkoliv se někteří členové proti hlasování bouřili, jak je na audiozáznamu slyšet, přesto nakonec hlasovali?
To samozřejmě není otázka pro mne, ale pro ně. Nicméně někteří lidé dokážou vyvinout takovou atmosféru, že je pro ně snadné manipulovat s lidmi. Zda k tomu došlo na tomto hlasování, nebo zda členové vedení svazu jsou „zvyklí“ zvedat automaticky ruku pro vznesené návrhy bez přemýšlení, nedokážu posoudit.

Lidovky.cz: Máte nějaké informace, že by v nejbližší době mohli vystoupit i další lidé?
Takové informace nemám. Hovořila jsem se členem svazu, jedním tátovým kamarádem, a ten vůbec nevěděl, proč vystoupil pan Vranský a domníval se, že to bylo z důvodu věku.

Lidovky.cz: Co na odchod válečného veterán Pavla Vranského říkáte? Mělo jste možnost s ním hovořit?
Pana Vranského osobně bohužel neznám, ale o svém pevném charakteru mne přesvědčil svým postojem a okamžitou reakcí.

Lidovky.cz: Co se může se svazem stát dál?
Těžko říct. Za předsednictví pana Vodičky se svaz vrátil do dob Svazu protifašistických bojovníků, kde nesouhlas s vedením, kritika předsedy a „dehonestace závěrů sjezdu“ (to je vážně roztomilý termín) se trestala vyhazovem a dalšími represemi. Zda současné vedení najde někde v koutku duše zbytky slušnosti a uzná, že to, co se na zasedání stalo, je takovou fackou nejen demokracii, ale i svobodě, kterou má svaz v názvu, že nezbývá, než se s neúspěchem a hanbou odporoučet do propadliště dějin, ví jen Bůh. Já bych na to moc nesázela.

Lidovky.cz: Je pan předseda Vodička vůbec nějakým způsobem odvolatelný?
Nevím, v tuhle chvíli nemám po ruce stanovy svazu, abych vám mohla odpovědět. Musela bych si je nastudovat.

Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička.

Předseda Českého svazu bojovníků za svobodu Jaroslav Vodička.

Lidovky.cz: Byla byste ochotna se do svazu vrátit? Co vše by se muselo uvnitř změnit, aby se tak stalo?
Musel by se stát zázrak spočívající v tom, že současné vedení rezignuje na veškeré funkce se závazkem každého jednotlivce, že už nikdy nikam ve svazu kandidovat nebude a do čela svazu a do jeho širšího vedení by musely být zvoleny takové osobnosti, které by svým životem a morálním kreditem byly zárukou toho, že svaz začne opět plnit své poslání.

Lidovky.cz: Je veřejně známé, že svaz se potýká s finančními problémy. Máte o tom nějaké bližší informace?
Vím něco spíše z minulosti. Táta jednou přišel domů strašně rozčilený. Říkal, že ho navštívil jeden z členů svazu, s nimž se dal do řeči. Táta mu říká: „Mám tady napjatý rozpočet, dotace nejsou.“ A on odpovídá: „Vždyť jsi zrestituoval dva legionářské domy. Co blázníš? Půjč si na každý pětadvacet miliónů, půl si nech, půl rozděl mezi lidi a budeš nejlepší předseda na světě.“ Jenže táta nechápal, z čeho by to měl splácet. „Splácet se to začne za deset let. Kde v tu chvíli budeš?“ řekl mu.

Tátu to tehdy strašně sebralo. Přes ten napjatý rozpočet ty dva domy zachránil. Jeden zmizel za předsednictví paní Dvořákové. Že byl prodaný pod cenou všichni ví, kde jsou peníze, se neví. Druhý se prodává částečně teď.

Lidovky.cz: Směřuje vše k postupnému rozpuštění svazu z důvodu finanční tísně?
Takhle daleko nevidím. Pan Vodička říká, že je vázán smlouvou o smlouvě budoucí, kterou uzavřela právě ještě paní Dvořáková. Nejsem členkou užšího ani širšího vedení, tu smlouvu jsem neviděla. Jen vím, co říkal tehdy táta, že už tam byly hlasy, aby si půjčili s splatností na deset let a po nich potopa. Zřejmě to teď vedení realizuje.

  • 18Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz