Falešné pozadí vědeckých objevů

Výborný text od bývalého tiskového mluvčího Národního parku. Autor trefně popsal hranici sporu na Šumavě mezi "zasahovači" a "nezasahovači" a volá po kompromisu. Ale po jakém kompromisu a s kým? Čtenář čte pouze fauly, které vůči obcím a krajům provádí vedení Národního parku a ministerstva životního prostředí: "Škrtání nul v časové řadě, šokové rozšíření bezzásahových území bez souhlasu obcí, pseudovědecké zákazy splouvání Vltavy a neodůvodněné zákazy vstupu do území". A jaký je výsledek: Nezasahovači, kteří stojí ve vedení parku, rozpoutali na Šumavě slovy autora "kůrovcovou pandemii šumavských lesů", která se jim vymyká z rukou a nezasáhnou-li zasahovači, může se stát, že opravdu uschne celá Šumava. Ředitel parku opakovaně bagatelizuje rozsah suchého lesa a tvrdí, že se nic neděje. A úzká skupina vědců, provádějící své vědecké výzkumy v nepřístupných oblastech Šumavy, která nezasahovače podporuje, již vyhlásila další vědecký objev: Horské smrčiny, ve kterých se nesmí kácet, se nevyskytují pouze ve výškách nad 1200 m.n. m., jak se dříve předpokládalo, ale kácet by se nemělo již od 1000 m.n.m. výše. Pohledem do mapy zjistíte, že se tímto vědeckým objevem rozšiřuje bezzásahové území z dnešních cca 18% na 40% šumavských lesů. Vědeckými objevy se dnes na Šumavě obhajuje všechno. A falešné pozadí vědeckých objevů popisuje Radovan Holub ve svém textu.