Lidovky.cz: Vy prý nejste v Karlových Varech poprvé?
Poprvé jsem tu byla, když mi bylo patnáct let, se svým prvním filmem. Vrátila jsem se až teď. Tehdy ještě nikdo nepředpokládal, že se budu věnovat herectví. Můj návrat do Karlových Varů potvrzuje, že už třicet let opravdu filmy dělám. Během té doby jsem pracovala v divadle, ve filmu a v televizi. A taky jsem žila.
Lidovky.cz: Pedro Almodóvar o vás prohlásil, že jste se stala součástí jeho soukromého hereckého Olympu. Co to pro vás znamená?
Tohle že Pedro řekl? To jste tedy věci! Znamená to pro mě, že jsem měla možnost s ním pracovat na skvělém filmu, byla to pro mě příležitost jít do hloubky, ponořit se do hlubin té postavy. Velmi nás to sblížilo. Pedro Almodóvar je jako režisér velmi náročný. Vždy je perfektně připravený, zachází do detailů, a proto jsem musela být dokonale připravená a jít do detailů i já.
Lidovky.cz: Měli jste nějaké konflikty nebo výměny názorů?
Na tom filmu pracoval celý tým, a celý ten tým pracoval pro Pedra Almodóvara. Jeho přítomnost na místě je velmi důležitá. On je režisérem, který je tím referenčním bodem, ke kterému všichni odkazují, a má navíc velmi osobitý styl práce. A jsem to já, kdo se musí na jeho styl práce adaptovat. On se v žádném případě nepřizpůsobí. Musela jsem se velmi dobře připravit, abych mohla ztělesnit roli Juliety, protože to opravdu byl hluboký ponor do duše ženy. Do duše opuštěné matky. Ta ženy je velmi osamělá, ztroskotaly jí milostné vztahy, chyběla tam láska. A navíc to byl vývoj v čase. Když jsem se připravovala, přečetla jsem si knihy, o kterých mi Pedro Almodóvar řekl, a viděla jsem filmy, které chtěl, abych viděla, abych se na roli připravila. A když jsme měli začínat, zeptal se mě – Jsi připravená? A já jsem mu říkala – Nevím, ale mám velkou chuť začít. A tak jsme začali.
Lidovky.cz: V Julietě i ve filmu Nová kůže hrajete matky, které trpí odloučením od svých dětí. Sama jste matka dvou dětí, mohla jste nějak čerpat se svých skutečných zkušeností?
Já jsem dostala nabídku na film Nová kůže v době, kdy už jsem věděla, že budu natáčet Julietu, ale ještě jsem neměla scénář. Takže oba ty filmy šly souběžně s mým životem. Když člověk hraje nějakou postavu, tak ho nějakým způsobem ovlivní všechno, co prožívá. Vlastní život, obrazy, další herečky, všechno kolem... Protože život je plný emocí. Ale když člověk hraje nějakou postavu, nehraje sebe. Je důležité se vžit do té postavy a odhalit, jaké je ta postava, jak jedná, a nehrát sebe samu. V tom filmu je aspekt mateřství velmi významný a pak samozřejmě, když člověk je sám rodič, tak si umí představit, co to znamená, když matku opustí děti. Já jsem osobní zkušenost měla, ale okolnosti byly úplně odlišné. Julieta je film, který každou matku hodně zasáhne. A kromě toho hovoří o mnoha dalších tématech. Například o plynutí času...
Lidovky.cz: S Pedrem Almodóvarem jste spolupracovala poprvé. Zato jste už několikrát pracovala s jiným známým španělským režisérem Juliem Medemem. Jak byste je porovnala?
To se vůbec nedá. Jsou tak odlišní! Stejně tak byly odlišné postavy, které jsem hrála. Důležité je, že se při každém takovém filmu nabízí určité setkání, jednak s těmi režiséry, jednak i s postavami, které člověk ztvárňuje. Každý má svůj vlastní svět, ve kterém člověk je, když pracuje s jedním nebo s druhým. Když mám ale hledat něco, co je sbližuje, tak bych řekla, že jak Pedro Almodóvar, tak Julio Medem jsou filmaři, kteří se hodně věnují ženskému světu. Přestože jejich poetika, svět a imaginace je úplně jiná.
