Kosinského film byl pro českou distribuci překřtěný z původního Oblivion (Zapomnění) na jaksi intelektuálněji znějící Nevědomí. Výstižné. Ne snad, že by v tom snímku byl výrazný jungovský rozměr. Dílo, jež označuje, ale podobným způsobem předstírá větší hloubku, než se v něm dá najít. Autor je vzděláním architekt, po škole natáčel reklamy, jeho celovečerním debutem byl výpravný 3D film Tron: Dědictví (2010), předlohou Nevědomí dosud nevydaný komiks, na kterém Kosinski pracoval už dříve.
Podle režiséra má Nevědomí být poctou sci-fi filmům 70. let. Na jeho díle je skutečně znát ambice vytvořit film, který kombinuje velké otázky s velkou podívanou. Ke klasickým dílům žánru má blíž i tempem vyprávění, v něčem i vizualitou – Kosinski asi oprávněně vyzdvihuje, že jeho film se většinou odehrává v denním světle, zatímco od časů Scottova Vetřelce je pro filmovou sci-fitypická spíš tma.
Nevědomí je ale možné považovat v nejlepšímpřípadě jen za nedomrlý pokus, ve výsledku limitovaný nesoudržným příběhem, v němž je přítomnost velkých otázek spíš urputně sugerovaná, aniž by dostaly šanci skutečně zarezonovat. Při všech úklonách ke klasice trpí Kosinského film problémy typickými pro kinematografii dnešní.
Poslední lidé na Zemi
Na Zemi proběhla válka mezi lidmi a útočníky z kosmu, podařilo se je odrazit, ale planeta se po užití jaderných zbraní stala neobyvatelnou. Lidstvo se přesouvá na Titan, na Zemi zůstali jenom technici, jejichž úkolem je udržovat v chodu obrovská zařízení, jež pro energetické účely odčerpávají vodu, a drony–mechanické vzdušné „bojovníky“, naprogramované ničit skupiny přežívajících „mimoušů“ a bránit jim v sabotážích.
K posledním lidem na Zemi patří i Jack (Tom Cruise) a Victoria (Andrea Riseboroughová). On létá nad krajinou ve vyleštěném bělostném udělátku a zasáhne, když je potřeba, ona sedí v jejich hypermoderním příbytku, komunikuje s centrálou a snaží se u toho vypadat co nejsvůdněji, což se jí většinou docela daří. Jackovi se ale vrací sen, v němž ještě před válkou potkává jinou krasavici – Julii (Olga Kurylenková). Nechce se mu také ze Země odejít, i když jeho turnus už brzy skončí, na skrytém rajském místě má „chatu“, kde relaxuje obklopený atributy nenávratně ztracené minulosti. A pak se začnou dít věci, Jack postupně zjišťuje, že vše je dost jinak, než si myslel.
Propagační texty na Nevědomí zdůrazňují velkolepost tohoto filmu, také se promítá i v kinech IMAX. Do jisté míry právem, v Nevědomí je množství záběrů rozlehlých, jakoby až do nekonečna ubíhajících scenérií, vzniklých kombinací obrazů z islandského reálu a digitálních triků. Těm obrazům byla zjevně věnovaná velká péče (jistě o hodně větší než postavám, které se jimi pohybují), jsou to ale scenérie umrtvené, přetřené digitálním lakem, postrádající vůni. Ruiny civilizace v Nevědomí působí spíš jako dekorativní zříceniny v romantickém parku než bolavá připomínka ztraceného světa.
NevědomíUSA, 2013 |
Příběh Jackova velkého odhalení a z něj vyplývajícího činu Kosinski a jeho spolupracovníci navíc vyprávějí klopotně. Kouzlo, které film v počátečních, téměř nedějových fázích má, vyprchá rychle. Příběh je to navíc dost podivný. Nevadí ani tolik, že se v něm recyklují motivy použité jinde, nepodařilo se z nich ale složit funkční celek. Jednání „strany zla“ vykazuje znaky pokročilé demence. Nepomůže ani Morgan Freeman v pro něj typické roli důvěryhodného pána, který svým autoritativním hlasem všechno vysvětlí. O epilogu s rajčátky raději ani nemluvě.
Tom Cruise hlavního hrdinu hraje způsobem vlastně odpovídajícím – ne jako postavu, ale jako záminku předvést se. A dosahuje v tomto ohledu cíle, v každém záběru je divák upomenut, že má příležitost sledovat hvězdu, která se skutečně snaží. Celý ten film je vlastně takový, akcentuje skutečnost, že „se říká“, aniž by se někdo zabýval řečeným. Vše korunuje hudba kapely M83, jež bombastickou a kašírovanou emocionalitou může směle konkurovat těm horším pracem hollywoodského rutinéra Hanse Zimmera. O Kosinského Tronovi jsem napsal, že je to film, který by se asi líbil strojům. Nevědomí je spíš pro androidy. Takže vlastně pokrok.
