Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Za všechno může čas... Anebo ne

Kultura

  7:00
Film Andrewa Niccola Vyměřený čas se pozoruhodně přesně trefuje do současné vágně revoluční nálady. A bezděčně se stává ilustrací nevelké myšlenkové potence těch, kdo si ji užívají.

Čas je jim v patách. Z Willa (Justin Timberlake) a Sylvie (Amanda Seyfriedová) se ve filmu Andrewa Niccola stanou psanci. foto: Bontonfilm

Vytvořit hraný film na téma nějakým způsobem aktuální dnes může být obtížnější než dříve. Ne snad kvůli temným silám cenzury, může za to čas. Zatímco na přípravu a výrobu kinematografického díla se ho spotřebuje hodně, tempo běhu událostí - nebo proměn jejich mediálního obrazu - se výrazně zrychlilo.

Rozhodne-li se tvůrce zareagovat filmem na něco, co se bezprostředně odehrává, často to končí tak, že se po letech objeví snímek tematizující v očích publika už dávno zapomenutou epizodu. O čase je i nový film v Hollywoodu působícího Novozélanďana Andrewa Niccola. Jemu se ovšem podařilo momentálně vanoucí zeitgeist vystihnout velmi přesně. Jeden americký recenzent Niccolovu sci-fi Vyměřený čas také navrhl přejmenovat na Occupy Wall Street: The Movie.

Sympatická je také autorova snaha oživit tradici přemýšlivé fantastiky, která přes hypotetickou budoucnost zajímavě a snad i strukturovaně nahlíží současnou dobu. Něco podobného se ostatně Niccolovi podařilo v jeho celovečerním debutu Gattaca. V režisérově novém filmu je také pár povedených záběrů (kamera Roger Deakins) a auta budoucnosti mají hezký retro design. Tím asi můžeme výčet předností Vyměřeného času uzavřít.

S ciferníkem na předloktí

V blízké budoucnosti se do poslední mrtě naplní rčení, že „čas jsou peníze“. Lidský život je možné protahovat prakticky donekonečna. Stárnutí těla se zastaví ve věku pětadvaceti let, v tu dobu se ale také každému na předloktí objeví ciferník, který odpočítává čas do jeho smrti - vypnutí. A člověk se musí dřít, čímž získává další čas, jenž k jeho časomíře přibude, ale který zase musí utrácet za stravu, nájem a spoustu dalších věcí (kafe stojí čtyři minuty). Alespoň tak to funguje ve sférách, kde se pohybuje Will Salas (Justin Timberlake), mezi chudinou, která musí bojovat doslova o každý den.
Hrdina se sblíží s melancholickým bohatcem, který na něj převede všechen svůj čas. Willovi se díky tomu otevře cesta do úzkého okruhu elity, pro niž miliarda let není doba, jež by mohla kohokoliv rozrušit. Nezměrné příjmy jim plynou mimo jiné z lichvářských úroků, které jejich peněžní ústavy připočítávají k půjčkám, jež si proletariát musí brát, aby přežil.

Na Willa plně dolehne nespravedlnost uspořádání světa, navíc se seznámí s milionářskou dcerkou Sylvií (Amanda Seyfriedová), děvče je to trochu zpovykané, srdce má ale dobré. Společně vyrazí na misi za nápravou světa. Kromě rigidní třídní struktury při tom narážejí na záludného gangstera Portise (Alex Pettyfer) a nesmlouvavého správce času Raymonda (Cillian Murohy), který systém udržuje v chodu, byť si o něm myslí svoje. Premisa Niccolova filmu je příkladem jednoduchého nápadu, který ve filmu může zajímavě fungovat. Jenomže ve Vyměřeném čase se tak neděje. Film totiž dokládá, že právě s časem autor moc pracovat neumí. Ztrácí ho při klopotné snaze zalepit díry v logice svého konceptu budoucnosti, důsledkem čehož do ní vnáší nové a pokud možno ještě větší.

Hezké tvářičky z ošklivé budoucnosti

Svět Niccolova filmu je samozřejmě analogií dneška, doby, v níž se lidé bouří proti moci bankéřů. Zobchodnění času má být příkladem jakési krajnosti vykořisťování. Jenomže Vyměřený čas nejde dál než ke konstatování právě tohohle, jež se navíc odbývá v dlouhých a pomalu pronášených promluvách.

Jedním z mnoha příkladů takové zbytečné popisnosti je situace, kdy během přepadení auta zazní obvyklé „Peníze, nebo život“, po čemž ovšem někdo musí ještě říci, že za dané situace je obojí vlastně totéž. Režisér i kvůli tomuhle nedokázal svému filmu vtisknout nějaký rytmus, Vyměřený čas se pohybuje v jakýchsi podivných, nejistých přískocích. Naléhavost, jakou by člověk očekával od obrazu života permanentně ohroženém možným vynulováním ciferníku, je nepřítomná.

Mezi ústřední dvojicí to na plátně vůbec nejiskří. Klasický model dystopické sci-fi je založen na příběhu člověka, který si v odlidštěném systému uvědomuje svou individualitu. Will Sallas ovšem žádnou individualitu nemá, filmem jen probíhá nějaká hezká tvářička. Skoro všichni - chudí i bohatí - v Niccolově filmu vypadají jako idoly z obálky „bravíčka“. Možná ta prázdná hezkost obyvatel budoucího světa byla součástí konceptu. Pokud se ale autorům nepodařilo oživit mysli za těmi tvářemi, je to jen únavné. To budeme jednou všichni vypadat jako manekýni? V tom případě: utíkejte, vteřiny!

Vyměřený čas

USA, 2011
Režie: Andrew Niccol
Hrají: Justin Timberlake, Amanda Seyfriedová a další
Premiéra 3. 11.  2011