A jestliže doporučuje Ukrajincům „finlandizaci“, tak jak na to nahlížet jinak, než jako na projev defétismu a sklonění se před sousední velmocí. Navíc když si vzpomeneme na ruské, respektive sovětské snahy o neutralitu Německa (jak po 2. světové válce, tak po konci té studené), nešlo o nic jiného než o pokus, jak si v „neutrální“ zemi udržet vliv a tahat tam za nitky.
Pak je tu pohled realistický. Jakékoliv další přetahování o Ukrajinu může tamní konflikt jen přiživit. Navíc Západ na to, aby zemi vzal pod alianční křídla, dost dobře nemá. Obrovské a možná nestravitelné sousto by to bylo jak ekonomicky, tak politicky a hlavně vojensky.
Anebo se na to můžeme s jistou dávku cynismu podívat i jako projev dobré vůle Miloše Zemana, jak Ukrajinu uchránit před úplným schramstnutím Ruskem. Ostatně pokud je finlandizace alespoň v něčem přínosná, tak v tom, že je možné nebezpečí číhající za hranicemi identifikovat a vymezit se vůči němu.
K TÉMATU: |
Zlatá finlandizace
I když tu mluvíme o historických paralelách a jiné zemi, je otázka finlandizace velmi dnešní a hodně blízká i nám. Když to ještě Američané mysleli vážně se stavbou radaru protiraketové obrany v Brdech a zaznívaly hlasy, že to může zbytečně naštvat Rusy, co jiného než přízrakem finlandizace to bylo? A když se v Praze – jakoby na neutrální půdě - konal vrcholný rusko-americký summit, jakobychom najednou ani v NATO nebyli.
O koketování s ruskou účastí na dostavbě Temelína, který je jedním z pilířů naší energetické bezpečnosti, nemluvě. A to, co jsme mohli slyšet v souvislosti s ukrajinskou krizí z nejedněch úst – včetně těch prezidentských – proti tomu je snad i ta finlandizace zlatá.
