Sport si bude muset najít jiné sponzory, patrně místo jediného generálního několik menších, a to je asi vše. Představa, že by takový krok mohl zlikvidovat nejpopulárnější sport v zemi, je poněkud bláznivá. Zažili jsme mnoho situací, kdy jsme byli zneklidňováni těmi nejčernějšími scénáři; třeba když zákon zakázal sponzoring tabákových firem pro letní hudební festivaly, bylo nám slibováno, že všechny skončí.
Podobně jsme byli ujišťováni o likvidaci tuzemské knižní produkce po zvýšení daně z přidané hodnoty. Žádná z těchto katastrofických předpovědí se nevyplnila. O fotbal i sport obecně, zvláště ve světě zvyšujících se tržeb za sportovní podniky, strach mít nemusíme. Lidová zábava v dnešních časech sponzora vždy nalezne.
Podívejme se na věc politicky, ostatně tuto perspektivu nám nabízí i pan Valenta: prý zdaněním hazardu získá státní rozpočet 1,8 miliardy korun. A proto by mělo Babišovo ministerstvo podle pana senátora sportu tuto ztrátu kompenzovat. Že podobné věty neslyšíme naposledy, odvozujme z politikova výroku: „Sport neutrpí a ministerstvo financí mu předá peníze, které vezme loterijním firmám. Budeme to bedlivě sledovat.“
Je bezesporu poctivější, když o výnosech z hazardu rozhoduje erár, tedy ministr financí, a ne majitel loterijní společnosti. Je samozřejmé a logické, že hazardní byznys podporuje ty činnosti a aktivity, které mu prospívají. Velmi přeneseně lze tedy říci, že pan Valenta financoval český sport i z peněz gamblerů na dávkách. Andrej Babiš nebude ministrem financí věčně, proto je systémově čisté, když výnos bude obhospodařovat tento úřad, který není dědičný. Pan Valenta si kupuje politické strany jako fotbalové kluby, k automatickému vítězství ve „volební lize“ samotná koupě nevede.