2. listopadu 2015 6:30 Lidovky.cz > Zprávy > Lidé

POHNUTÉ OSUDY: Pepi Bican. Nejlepší střelec 20. století a ‚příslušník buržoazie‘

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 2Diskuse
Josef Pepi Bican | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Josef Pepi Bican | foto: SK Slavia Praha
PRAHA Podíval se, kam pošle míč, a tam ho taky poslal. Stovky gólů, oběma nohama. Parády prováděné s balonem v rychlosti, kterou mu záviděli sprinteři. Nadšení fanoušků Rapidu a Admiry Vídeň, ale ještě víc pražské Slavie, v níž hrál nejdéle, a také Vítkovic a Hradce Králové. A nakonec i uznání fotbalového světa.

Jen jedinému se Josef „Pepi“ Bican netěšil. Přízni komunistického režimu, jemuž se hodil pouze do šuplíku s cedulkou „příslušník buržoazie“.

Kopeš jako Bican. To svého času patřilo k největším pochvalám na adresu mladých fotbalistů. Ale nikoli k častým pochvalám. Neboť hrát jako jeden z nejslavnějších českých fotbalistů všech dob, s jehož věhlasem snesou srovnání snad jen Zlaté míče Josefa Masopusta a Pavla Nedvěda, to už chce pořádný fortel.

Rok 2013: Josef Bican byl v den 100. výročí od svého narození uveden in memoriam do Síně slávy FAČR

Rok 2013: Josef Bican byl v den 100. výročí od svého narození uveden in memoriam do Síně slávy FAČR

„Pepi byl Pan fotbalista, považuji za čest, že jsem proti němu mohl hrát. Už tehdy jsme k němu vzhlíželi jako k polobohu,“ pokyvuje hlavou Josef Masopust, který poprvé nastoupil proti Bicanovi počátkem 50. let coby hráč Teplic, zatímco slavný kanonýr po odchodu ze Slavie hájil barvy Vítkovic.

„Potom, když už jsem byl v ATK, jsem proti němu hrával v jeho druhé éře ve Slavii. Byl to fotbalový gentleman a šlechtic, nesnížil se k záludnostem. Měl ale smůlu – kvůli válce přišel o dvě mistrovství světa,“ říká Masopust o hráči, který dal poslední ligový gól, když mu táhlo na třiačtyřicet.

Přestup do Slavie za vilu

Český příběh Bicana, rodáka z Vídně (* 25. 9. 1913) s českými prarodiči, začal v jeho třiadvaceti letech. To když již slavného forvarda, který v roce 1934 reprezentoval Rakousko na mistrovství světa v Itálii (čtvrté místo, čs. tým vybojoval stříbrné medaile), o dvě léta později oslovila Slavia.

Přestup do Prahy se povedl v dubnu roku 1937. Přestupní částka?

„Myslím, že to bylo 150 tisíc korun, za což se tehdy dala pořídit luxusní vila, možná dvě,“ přiblížil Bican v lednu před deseti lety v rozhovoru pro LN, posledním velkém, který poskytl.

A proč právě Slavia? „Hrála technický fotbal. Kopali v ní Puč, Čambal a hlavně Vlasta Kopecký, jeden z nejlepších nahrávačů na světě,“ pravil.

V kariéře nastřílel na 5000 gólů a v roce 1997 jej Mezinárodní federace fotbalových historiků a statistiků na galavečeru v Mnichově vyhlásila spolu s Pelém a Němcem Uwem Sellerem nejlepším střelcem dvacátého století.

„Jenže to bylo šalamounské rozhodnutí. A nespravedlivé. Upřeli mi totiž 229 gólů, které jsem nastřílel za protektorátu,“ vybavil si kanonýr, který opomenutí nesl těžce.

Nápravy se dočkal na prahu roku 2001, kdy měl před sebou ještě necelý rok života. V německém Rotenburgu jej zmíněná federace vyhlásila králem ligových střelců 20. století. V Rakousku a Československu se stal kanonýrem ligy dvanáctkrát (643 ligových branek, z toho 196 v rakouské lize za Rapid a Admiru. Až za ním skončili Pelé a Romário – oba si připsali o jednu ligovou korunu méně. „Zadostiučinění jsem necítil. Spíš promluvila spravedlnost,“ konstatoval Bican po návratu z Německa.

Gentleman s vybraným chováním, který nade vše ctil pravdu.

Do dějin vstoupil také svým neochvějným postojem. Jak za války, kdy jako bývalý Rakušan odmítl vstoupit do nacistické strany, tak po roce 1948, za komunistů.

„Komunisté mě nepřemlouvali, jako bývalému profesionálovi mi nevěřili. Ale vlastně ano – v roce 1951 jsem přestoupil z Vítkovic do Hradce Králové, abych to měl blíž za rodinou do Prahy. Na prvního máje 1953 přišli, abych šel na manifestaci, prý kvůli lidem. A malér byl na světě. Před tribunou s potentáty totiž lidé, když mě spatřili, namísto volání Ať žije soudruh Antonín Zápotocký nebo Ať žije soudruh Čepička, který na tribuně byl, začali skandovat Ať žije Bican! Bylo zle, nařkli mě, že jsem provokatér, a v Hradci jsem skončil,“ připomněl slavnou historku Bican, který se pak vrátil do Slavie, kde hrál až do roku 1955.

Ještě před osudným únorem mu ležely na stole nabídky k přestupu do zahraničí – také z Juventusu Turín. Šest milionů korun, skvělý plat, to všechno bylo ve hře.

Doktor Šíba se zmýlil

„I když synové byli ještě malí, bylo to velmi lákavé,“ vybavuje si dnes fotbalistova choť, paní Jarmila Bicanová. „Jenže pan doktor Šíba, místopředseda Slavie a skvělý člověk, mi říkal – do Itálie ne, derou se tam k moci komunisté! Mně bylo třiadvacet, nechtěla jsem opustit rodiče a krásný život v Praze, peněz jsme měli dost. Zůstali jsme a za pár měsí- ců byli u vesla tady. Můj tatínek byl podnikavý, v Praze měl továrnu na drátěná pletiva, dům, restauraci se zahradou, parcely. Všechno nám sebrali. Dostali jsme se z toho, byť nám po listopadu 1989 nevrátili zdaleka všechno,“ říká.

Kolikrát s manželem litovali, že tehdy neodešli do Itálie? „Mnohokrát, ale Pepi mi to nikdy slůvkem nevyčetl.“

Bicanovo druhé období ve Slavii si rád připomíná Jan Andrejkovič, který v roce 1953 coby devatenáctiletý v mužstvu začínal.

„Jsou to báječné vzpomínky na báječného člověka. Hrát vedle Pepiho, to bylo jako v pohádce, s balonem totiž uměl naprosto všechno. Střelec, atlet, brilantní technik, výskok, hlavičky,“ vzpomíná letý muž, který hrál s Bicanem ještě dalších dvacet let za starou gardu červenobílých.

Dobře tedy zná i smutné období, kdy o 21 let starší idol musel živit rodinu nakládáním kamení v holešovickém přístavu nebo jako závozník a pak řidič náklaďáku.

„Ale Pepi to zvládl s grácií. Začalo to za Čepičky, který o něm krátce po maléru v Hradci pronesl plamenný projev a označil ho za symbol buržoazie, a táhlo se to ještě dlouho. Komunisti podle sovětského vzoru neměli rádi hvězdy, jen poslušné pracovníky. Stejně si ale myslím, že Pepiho slávu přidusili jen krapet,“ přemítá Andrejkovič.

V závěru roku 2000 byl českým Fotbalistou století vyhlášen Josef Masopust. Bican, kterého pár dní poté historici označili jako nejlepšího světového kanonýra, skončil druhý.

„Předseda svazu pan Chvalovský mi tam řekl, že volil Pepiho, protože je nejlepší. Odvětila jsem, že ano, protože celý život dřel, aby nejlepší opravdu byl, ale pak se dočká takové nepravdy. No jo, řekl Chvalovský, ale Josef Masopust je náš! Z toho jsem byla v šoku. To mi chtěl připomenout, že všichni, co tam stáli, včetně předsedy, jsou bývalými komunisty, kteří naší rodině jenom ubližovali? Nebo že se Pepi narodil v Rakousku? Copak on není náš?“ horlí paní Bicanová.

„Vyhrál Masopust, ale Pepi uměl opravdu všechno. Pro mě je českým Fotbalistou století on,“ má jasno Jan Andrejkovič.

„Já bych taky zvolil Pepiho, i teď si ho nesmírně vážím,“ přikyvuje Josef Masopust.

Do fotbalového nebe odešel Josef Bican 12. prosince v roce 2001.

„Debatovalo se, jestli uvolnit 350 tisíc korun na Pepiho hrobku a bustu na Vyšehradě, natahovalo se to. Tak jsem řekl – pánové, ujišťuji vás, že ani jeden z nás, ani nikdo z hráčů Slavie už se na Slavín nedostane, zatímco Pepiho národ miloval. A bylo to,“ vybavuje si Miroslav Ondříček, tehdejší předseda představenstva Slavie.

Jarmila Bicanová: Můj Pepi nekličkoval. Dělal to jen na hřišti

Vitrínu v prostorném bytě v pražských Holešovicích zdobí poháry a další trofeje, nad nimi visí portrét slavného fotbalisty. „Ráda se u Pepiho trofejí vyfotím,“ říká paní Jarmila Bicanová. V rozhovoru z roku 2011 se tehdy šestaosmdesátileté dámě, vdově po legendárním kanonýrovi, občas při vzpomínkách zaleskly oči.

LN: Jaký je život bez Pepiho?

Nedobrý. Měli jsme krásný společný život, ale už dlouho si připadám rozpolcená, protože žiju sama. Nikoho nemám. Jeden syn je v Americe, druhý v Belgii. Už dlouho se neozval.

LN: Synové vás nenavštěvují?

Ivan jinak bydlí se mnou. Teď je tři měsíce v Americe, ale zase se vrátí. A Josef žije s rodinou v Belgii.

LN: Vzpomínáte na manžela často?

Ano. Na to, jak velký byl charakter, jaký měl přehled. Vstoupil do letadla a posádka v čele s kapitánem mu dala najevo nesmírnou úctu, kterou si za peníze nekoupíte. Můj Pepi šel rovně, neuměl lhát nebo kličkovat. Kličky dělal jen na hřišti.

LN: Kdy vám chybí nejvíc?

Když jsem sama, a to je velmi často, paní pečovatelka se mnou nemůže být pořád. Nastane nějaká situace a hned si řeknu – tohle by se Pepimu líbilo, a tohle zase ne. On byl kritický. Ve fotbale i v životě.

LN: Málokdo z mladších lidí dnes ví, že váš choť byl po únoru 1948 dlouhá léta komunisty označovaný za příklad buržoazního sportovce, což vám velmi ztížilo život. Myslíte, že se to má připomínat i nyní?

Těžko říct, snad se ta smutná doba už nevrátí. Ale připomínejme to, aby komunisti nevystrkovali růžky. Je to kus naší historie, ten režim ublížil tisícům lidí. A mnohdy víc. Nám „jen“ sebrali majetek, ne všechno jsme dostali zpátky, ale s tím už nic nenaděláme.

LN: Barvy Slavie váš manžel miloval, ale po převratu s ním činovníci vlídně nezacházeli – v roce 1949 musel odejít a v roce 1955 ho vlastně přinutili ukončit kariéru. Cítila jste to rovněž jako křivdu?

Po únoru 1948 se vedení ve Slavii změnilo a to nové nestálo za moc, ale Pepi šel do „dělnických“ Vítkovic hlavně kvůli našemu bytu, na který se třásl jeden komunistický funkcionář. A ten rok 1955... Pepi by hrál klidně do padesáti jako Stanley Matthews, měl na to, ale jako hrajícího trenéra ho unavily věčné řeči činovníků, jestli nechce nechat hrát ty mladší a pak zase naopak. Namísto aby si ho vážili! V roce 1956 už jen trénoval a pak ho vyhodili úplně. Šlo to cítit jinak než jako křivdu?

LN: Slavia má od roku 2008 nový stadion. Nediskutovalo se tehdy o tom, že se bude jmenovat po vašem choti?

Počítala jsem, že ve Slavii se najde víc charakterů. Jenže se tam zase objevili jiní lidé, vidím v tom závist a nepřejícnost. Ale možná šlo i o peníze pro klub, nevím. Mě pozvali na položení základního kamene, na otevření stadionu, zavezou mě na zápas, ale debaty na tohle téma nemají rádi.

LN: Je zřejmé, že na vás dopadlo hodně křivd. Jak se na takový život vzpomíná?

Ale s Pepim byly i krásné chvíle. A taky nádherná stará Slavie, kde lidi dělali ve funkcích zadarmo. Do roku 1948 tam byl jako místopředseda doktor Šíba, jinak prokurátor, pak ho komunisti vyhnali. Jednou jsem přišla na Slavii a on tam po svojí práci vyřizoval klubovou korespondenci na psacím stroji, neměl sekretářku. Lidi z vedení nekoukali, co za to, ale pracovali pro Slavii.

LN: Máte přátele?

Už jich hodně odešlo, nevím, že bych nějaké měla.

LN: Paní Dana Zátopková je vaše generace, a přátel kolem sebe má hodně. A většinou jsou mladší.

Atleti asi umějí držet víc při sobě. Ještě před Pepiho odchodem jsme byli při nějakém večeru na Žofíně, atleti tam seděli jako kvočny pospolu, ale fotbalisti skoro každý jinde. Jenže ani atleti to neměli lehké. Jednou, po roce 1968, Pepi poznal na ulici Emila Zátopka a zaklepal mu takhle zezadu na rameno. Emil se strašně lekl, to už ho vyhodili z armády a všelijak pronásledovali, hledal si místo. Nakonec několik let hloubil studně. Čtyřnásobný olympijský vítěz! To už Pepi dobře znal, měl za sebou špatné časy, kdy v holešovickém přístavu rukama nakládal kameny na vagony a lidi se na něj z mostu koukali. Vidíš? To je ten slavný fotbalista Bican...

  • 2Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz