Lucas fotil americké prezidenty i běžné události. Řadu let měl obálky na prestižním konzervativním čtrnáctideníku National Review a dokázal dojmout sérii snímků z válečných transportů židovského obyvatelstva.
  |
Pražská výstava představuje jeho obdivované reportážní snímky jako Mobilizace a Vojáci v den demobilizace (1938), Letenská pláň v den pohřbu prezidenta Beneše 9. září 1948, Březnové úmrtí Stalina a Gottwalda (1953) nebo Odjezd z lágru v Capui (1966).
Jan Lukas se narodil 8. srpna 1915 v Českých Budějovicích a zemřel 28. srpna 2006 v New Yorku. Je považován za jednoho ze zakladatelů české fotoreportérské tradice a humanitní fotografie. Fotografovat začal jako dvanáctiletý. V sedmnácti byl přijat do prestižního Českého klubu fotografů amatérů. Od roku 1925 do roku 1936 studoval ve Vídni grafickou školu. V říjnu 1939 se zúčastnil výstavy skupiny Sedm s reportáží Země a lidé. Fotografoval Edvarda Beneše v tragickém roce 1938, Prahu obsazovanou nacisty, soud s válečnými zločinci v roce 1946, nástup komunistů, život v padesátých letech i Louise Armstronga v Praze 1965. Fotografická reportáž Moskva z roku 1963 byla po vytištění zničena, protože velvyslanec Sovětského svazu ji označil za ‚příliš pesimistickou‘.
V roce 1965 emigroval přes Jugoslávii na Západ a následujícího roku se přistěhoval Spojených států. Z Lukasovy rozsáhlé tvorby se zachovala jen část, mnoho negativů vzniklých před rokem 1965 se ztratilo; menší část z nich se v 90. letech našla ve sbírkách pražského Uměleckoprůmyslového muzea.
