Idealisticky zahleděný do dálky, oblečený jako vždy v zelené uniformě. Tak shlíží z každé čínské bankovky. Z portrétů, které si věší taxikáři na zpětné zrcátko, aby nad nimi držel ochrannou ruku na cestách. I z podobizen v ulicích a na budovách po celé zemi – včetně té nejznámější na bráně Nebeského klidu, odkud vyhlásil v říjnu 1949 vládu komunistické strany.
Devátého září 1976 deset minut po půlnoci přišla říše středu o svého Velkého kormidelníka, který ji navigoval bouřlivými vodami poválečného světového uspořádání dlouhých 27 let. Na sklonku života trpěl čínský vůdce častými bronchitidami a zápaly plic i sklerózou. Také srdce ho po třech infarktech zrazovalo.
Rádio ohlásilo lidu jeho smrt po šestnácti hodinách. O devět dní později se s ním na náměstí Nebeského klidu přišlo rozloučit několik milionů Číňanů. Jeho tělo leželo zabalené do rudé vlajky se srpem a kladivem na témže místě, kde dnes v pološeru prochází kolem nabalzamovaných ostatků za dohledu vojáků turisté.
Mao Ce-tung spočívá ve skleněné rakvi v mauzoleu, přestože si přál, aby bylo jeho tělo zpopelněno a popel následně rozprášen. Věčně bdí v srdci metropole jako symbol jednoty a velkoleposti země, již optikou komunistické strany pozvedl po století chaosu do éry míru a prosperity.
Zlí jazykové by však na to konto zřejmě dodali, že Čína za to zaplatila krvavou cenu. Mao Ce-tungova velká proletářská kulturní revoluce, jež byla podle něj největším úspěchem hned po vítězství komunistů nad Japonci a Čankajškovými nacionalisty, se stala jednou z nejkrutějších čistek minulého století.
Kolektivní šílenství rozpoutala Maova deklarace, jež byla předložena členům politbyra před 50 lety v květnu 1966. Vůdce v ní varoval před nepřáteli uvnitř strany. Viděl, jak je rozežírána korupcí a prospěchářstvím. A obával se, že by se hněv lidí mohl brzy obrátit proti partaji samotné.
Čistkám nakonec padlo za oběť podle některých odhadů až téměř osm milionů lidí. Od nejvýše postavených členů strany přes učitele, spisovatele a další inteligenci. Mnozí zemřeli při krutém mučení.
Dalším byla před veřejnou popravou přeťata průdušnice a nahrazena ocelovou trubičkou. To proto, aby mohli dýchat, ale nemohli vykřikovat protistátní hesla. A obával se, že by se hněv lidí mohl brzy obrátit proti partaji samotné.