Matematikami ve škole nikdy moc nešla, ovšem s jedinou výjimkou: tou byly funkce. K abstraktní matematické formuli bylo možno v kartézské soustavě souřadnic zkonstruovat její viditelnou podobu. Navíc ony přímky a křivky nebyly pouhou subjektivní ilustrací číselné rovnice, ale přímo se k ní vztahovaly, jiným, pro mě pochopitelným vizuálním způsobem říkaly to samé. Snad proto patřím k těm, komu se líbí díla Zdeňka Sýkory a kdo i na jeho na první pohled marginální výstavě nalézá vyjevení samotného jádra jeho uměleckého snažení.
Koláže a matematika
Výstava Geometrické studie (1961-1962) je rozsahem i vystavenými formáty opravdu maličká. Najdeme na ní celkem 23 uměleckých děl. Mimo dvou větších maleb jde o práce na papíře, koláže a tempery o velikosti okolo 30 x 20 centimetrů. Pocházejí z klíčového období, kdy Zdeněk Sýkora nastoupil cestu geometrické malby. Navíc se v nich poprvé projevuje Sýkorův důraz na vztah mezi výtvarnou kompozicí a matematickou formulí.
Jak vysvětlit důležitost skoro stejných trojúhelníčků a čtverců z barevných papírů? Zkusme to chronologicky. Zřejmě ranější studie, jako například skica pro obraz Nanebevstoupení čtverce, jsou ještě geometrickými kompozicemi klasického typu. Rozeznáme na nich figuru a pozadí. Tím pozadím je temná plocha, po které stoupá figura bílého čtverce. U možná časově pozdějších koláží se Sýkora blíží mondrianovské snaze po zrušení iluze prostoru. Jednotlivé prvky jsou vyvážené tak, že nelze rozpoznat, který tvar je "nahoře" či "dole". Pohybujeme se v čistě dvourozměrném světě.
Vzhůru do Osíku Zdeněk Sýkora: Geometrické studie (1961-1962) |
Sýkorovy Geometrické studie vznikaly dělením celkového formátu obrazu. Ten je protnut vertikálními, horizontálními a nejčastěji diagonálními liniemi, které určují jeho vnitřní geometrickou strukturu. Okraje obrázků si Sýkora okótoval, jako kdyby to byly souřadnicové osy. Tímto způsobem přesně definoval průchod diagonál formátem obrazu.
Celá kompozice jednotlivého obrázku tak šla vyjádřit systémem souřadnic. Zdá se, že nejdříve vznikla vlastní koláž, která byla teprve posléze "numerizována". Sýkora tak získal cosi jako program, číselnou formuli, kterou mohl opět kdykoliv převrátit ve výtvarnou kompozici. Čísla a výtvarná kompozice jsou ve vzájemném vztahu, jedno je funkcí druhého. V rozvíjení tohoto principu pak Sýkora pokračoval celý život.
Nepravidelný systém
Ještě tu však zůstává barva, v Geometrických studiích zřejmě ten nejsubjektivnější element. V temperových obrázcích a kolážích si Sýkora v neposlední řadě zkoušel barevné vlastnosti výsledných kompozic. Třeba v koláži, jež posloužila jako podklad pro obraz Červená šipka, onu červenou šipku vnímáme právě jen díky její barevnosti.
Drobné studie vznikaly jako podklady pro olejomalby. Podle číselných hodnot bylo možné obraz libovolně zvětšit, ať už na plátno 135 x 120 centimetrů, nebo třeba na velikost opony divadla v Litomyšli, která měla rozměry 6 x 8 metrů. Ovšem experimentátor Sýkora své studie nikdy otrocky nekopíroval, na každém z výsledných obrazů najdeme nějakou odchylku, posun od původního nápadu. Přípravné práce si schovával do desek, které nadepsal jako Hard Edge koncepty. Termínem Hard Egde se označoval směr geometrické abstrakce. Jeho principy ale Sýkora svým zapojením matematiky překročil. Aniž by opustil výtvarně atraktivní jazyk malířství, směřoval ke konceptualismu.
Za absolutním zážitkem
Ještě alespoň pár vět k White Gallery v Osíku u Litomyšle, kde výstava probíhá. Jde o soukromou galerii pana Martina Jandy. Rozhodl se vybudovat depozitář pro dílo a sbírku své matky, malířky Ludmily Jandové. Sám je restaurátor a typ člověka, který důležité věci nerad dělá polovičatě. Za pomoci architektů a odborníků mnoha dalších specializací za pět let postavil budovu s unikátním systémem klimatizace. Kolem vlastního depozitáře je chodba s okny do okolní přírody, kde pan Janda pro své potěšení pořádá výstavy umělců, které má rád. Před návštěvou je vhodné galerii kontaktovat a případně se objednat.
Putování za dvaceti kolážemi kamsi do východních Čech na někoho může působit jako projev snobství. Ovšem ne všechno v životě jde poměřovat perspektivou cena/výkon. Aritmetikou úspor se smyslu života nedopočítáme. K jeho naplnění potřebujeme i kvalitu špičkové dokonalosti, za níž rádi vykonáme dlouhou pouť nebo vydáme celoživotní úspory. Podobně absolutní investice, ať už finanční, časová nebo emocionální, stojí za to, ať už jde o obrazy, nebo třeba fotbal či víno. Pro ty, kdo do Osíku skutečně cestovat nemohou: v Praze v Muzeu Kampa bude na počest Zdeňka Sýkory od čtvrtka otevřena výstava jeho děl.
