17. května 2011 17:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Gazelí Sade mezi
dokonalostí a telenovelou

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Pražský koncert Sade. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pražský koncert Sade. | foto:  František Vlček, Lidové noviny
PRAHA Skromnost se hned pozná: Sade dovezla do Prahy pouhou desítku kamionů a njdelšími pažemi světa vybalila jemnou show: pro někoho decentnost, pro jiné takové šolíchání.

Na evropské turné, jež se v sobotu zastavilo ve vysočanské O2 areně, čekali příznivci Sade sedmnáct let. Uplynulý čas v tomto případě nenadělal mnoho škody: anglicko-nigerijská zpěvačka vypadá pořád úctyhodně mladistvě a její hudba si také drží po léta tutéž fazonu. Příjemný večer mimoděk ukázal, proč se Sade na konzertní turné nehrne častěji a náruživěji.

Když vystoupala po schodišti na pódium, obratem bylo jasné, že postava z klipů se zakládá na pravdě: Sade je ambasadorkou gazelího půvabu, který rozehrává s noblesní zdrženlivostí, někdy v lehce naivních romantických pohybech.

Pražský koncert Sade.

Není to jen tělesný půvab: je to grácie z jiné kultury, s níž souvisí i neuspěchanost a klid, jež tlumí všechny emoce. Křivka její siluety, aristokraticky štíhlé jako plameňák, se jen tak neokouká, což pánové u reflektorů dobře vědí a mnohokrát ji důkladně prodají. Když protagonistka ladně upaží, není to jen svobodomyslné "rozložení křídel", ale taky pohled na nejdelší ruce v showbyznysu.

Netrhat kulisy křiklavou show

Ale slovo "showbyznys" je možná až moc tvrdé na tu decentnost, se kterou podává Sade Adu své hity Your Love Is King, Smooth Operator a The Sweetest Taboo.

Je nepochybně sympatické, že tady nikdo nechce trhat kulisy křiklavou show: ve srovnání s matějskou poutí, jakou rozpoutávají dnešní hvězdy ráže Black Eyed Peas, jsme zažili starosvětsky "normální" koncert.

Sade prožila v osmdesátých letech tak bombastický úspěch (učinil z ní výdělečně nejúspěšnější sólovou umělkyni v Británii všech dob), že se rozhodla nevzdalovat se osvědčenému zvuku. Proto byl koncert tak trochu strojem času, který nás přenesl do "osmdesátek", s charakteristickými klávesami, saxofonem a sytičem mainstreamově rockových vyhrávek.

Tam, kde dominuje síla dobře napsané písničky, případně hvězdný moment zpěvaččina hlasu, se to snese. Jenže – i když to její fanoušci neradi slyší – Sade měla vždycky na albech nějakou tu vatu. Ta se motá pod nohama i na vystoupení – a pak je těžké neslyšet, že skupina až příliš doprovodná tu šolíchá zlatou střední cestu napříč soulem a kavárensky jemným popem.

Pražský koncert Sade.

Náladovou muziku podporovaly filmové projekce: stínohra partnerského tance, luční idyla, dramatické nebe… V nejlepších momentech nabízela Sade odstíněnou intimitu a tajemný exotický opar, v nejslabších znělku k telenovele. Má to na koncertě o to těžší, že nepatří k těm, kteří staví na autenticitě.

Vytváří iluzi: nic proti tomu, každý se občas potřebuje vnořit do krajiny čistého půvabu. Té iluzi se ale daří líp v klipech a nahrávkách, kde lze mít všechno pod kontrolou. Taková iluze je pak dokonalejší než Sade při živém setkání: slyšíme, že má o něco slabší hlas, než se zdá z elpíček, a že ani jí se nevyhnou nejisté tóny.

Příliš jemnosti na arénu

Snad největší limit koncertu spočívá v těžko řešitelném problému: muzika Sade je trochu moc jemná a nevtíravá, aby skutečně dobře vyzněla v arénách a obřích halách. V samém jejím jádru je zašifrovaná uměřenost, tlumenost: a je to ingredience, bez níž by Sade nebyla nikdy tak jedinečná a úspěšná.

Tím pádem by zážitek vyzněl mnohem lépe někde, kde protagonistku nemusíme zaměřovat loveckým dalekohledem: ve středních sálech typu SaSaZu nebo Archy. Jenže taková představa je stejná pitomost jako zvát Prince do Jazz Docku: tahle hvězda už patrně nikdy v životě v menších sálech hrát nebude – ať už pro velký zájem, nebo pro samotnou vlastní prestiž.

Pražský koncert Sade.

Angličané spojují se Sade často slovo "class", tedy úroveň či noblesa. Té vyzařovala zpěvačka skutečně dost. Nakonec bylo tohle vystoupení víc přehlídkou čeřených emocí a méně hudby. Velkou část publika tvořily "ženy v pokušení": viděno z tohoto úhlu, romantická popkultura v Česku slavila svátek nejvyšší kvality.

Ne zcela romantický je rámec (kteréhokoli) koncertu v O2 areně, jejíž antikulturní charakter je pomstou Pražanům, kteří si dosud nevydupali lepší prostor pro velké akce. Po úvodním osahání a prošacování ochrankou se každý draze zaplacený koncert vnímá hned lépe! Povinně sedící publikum nevydrželo a během druhé poloviny se část spontánně nahrnula k pódiu a začala tančit. Na pokyn svědomitých dozorčích pracovníků se však muselo vrátit na svá místa.

Striktní pravidla O2 areny také popudila mnohé návštěvníky, kteří nesměli vstoupit do budovy, dokud za depozitní poplatek zvíci sta korun neuložili do úschovy kovové předměty včetně deštníků, notebooků či fotoaparátů.

Pavel Klusák, hudební publicista
  • 0Diskuse




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Najdete na Lidovky.cz