Víc hlav víc rozumu, říkali už naši předkové a zjevně se moc nezajímali o to, jak chytré by ty hlavy měly být. Staré přísloví jako kdyby předznamenávalo výsledky výzkumu Anity Woolleyové z pittsburské Carnegie Mellon University a jejích kolegů z cambridgeského Massachusetts Institute of Technology. Také američtí vědci došli na základě pokusů se sedmi stovkami dobrovolníků k závěru, že zdatnost týmu do značné míry nezávisí na tom, jak chytří jsou jednotliví členové pracovní skupiny.
Woolleyová a její spolupracovníci rozdělili dobrovolníky do dvoučlenných až pětičlenných týmů a těm pak zadávali nejrůznější úlohy. Každý tým měl například najít co nejvíce různých uplatnění pro obyčejnou cihlu. Skupiny také společně řešily úlohy z běžných inteligenčních testů. Vedle ryze "laboratorních" úloh se týmy potýkaly i s úlohamir, které měly blíže k reálnému životu. Družstva dostala například za úkol naplánovat pro skupinu přátel dělících se o jeden automobil vyjížďku za nákupy. Jízda po obchodech měla být co nejhospodárnější a bylo žádoucí, aby každý účastník vyjížďky pořídil co nejvíce věcí ze svého nákupního seznamu.
Týmy byly v řešení úloh různě úspěšné. Výkonnost jednotlivých týmů však příliš nekolísala. Když excelovaly při řešení jednoho typu úloh, nevedly si špatně ani v ostatních úkolech. A naopak. Z celkové mizérie se týmy v drtivé většině nevypjaly k jednotlivým excelentním výkonům.
Vědci mohli týmy rozdělit na "chytré", "průměrné" a "hloupé". Situace tak nápadně připomínala testování duševní výkonnosti jednotlivců. Lidé, kteří zvládají excelentně jeden typ úlohy, si obvykle dobře poradí i se zbytkem testů. Projeví se jejich vysoká "obecná inteligence". Lidé s nízkou "obecnou inteligencí" ve většině typů testů nijak neoslní.
Faktor c
Studie zveřejněná v prestižním vědeckém týdeníku Science vzbudila mezi odborníky velkou pozornost. "Autoři této práce zužitkovali století zkušeností s testy psychické výkonnosti jednotlivců a uplatnili je zcela novým způsobem při hodnocení schopnosti skupin lidí nacházet správná řešení pro složité situace," komentoval studii týmu Anity Woolleyové neurolog Richard Haier z University of California v Irvinu.
Woolleyová došla na základě pokusů k závěru, že skupinky lidí mají tzv. kolektivní inteligenci. Tento "faktor c" určuje zdatnost týmu podobně jako je duševní výkonnost jednotlivce určena jeho obecnou inteligencí. Cílem stavitelů všech týmů, které čeká řešení náročného úkolu, je dát dohromady skupinu, která bude podávat nejlepší výkon. To znamená, že bude mít nejvyšší faktor c a tudíž i nejvyšší kolektivní inteligenci.
Anita Woolleyová se pokusila odhalit pravidla pro sestavení takového týmu. Vědci se nejprve soustředili na výsledky testů, které odhalily obecnou inteligenci jednotlivých dobrovolníků. Předpokládali, že týmy, v nichž se sešli dobrovolníci s vysokou obecnou inteligencí, budou mít vysoký faktor c. Ale tak tomu nebylo. Týmy složené z velmi chytrých dobrovolníků nepatřily v mezitýmové konkurenci automaticky k elitě. Vědci proto prověřovali, jak významná je role "tahounů". Předpokládali, že jednotlivec s vysokou obecnou inteligencí může svůj tým vynést k vysokým hodnotám faktoru c – tedy kolektivní inteligenci. Ani to se nepotvrdilo. Tahouni dokázali výkon týmu vylepšit poměrně málo.
"To, že jsou v týmu chytří lidé, neznamená, že bude chytrý i tým," shrnul tyto výsledky člen výzkumného týmu Thomas Malone.
O výkonnosti týmu zjevně rozhodoval nějaký jiný, velmi významný faktor. Ten se záhy ukázal. Chytřejší byly týmy s vyšším zastoupením žen. Wolleyovou výsledek zaskočil. Obecná inteligence se u mužů a žen neliší, a vědci proto nepovažovali poměr pohlaví v týmech za důležitý.
"Při plánování pokusů jsme s něčím takovým vůbec nepočítali," přiznala Anita Woolleyová.
Při dalších analýzách se ale ukázalo, že za vyznanou rolí žen se skrývá jiný faktor, a tím je sociální vnímavost. Vědci měřili u jednotlivých účastníků pokusu schopnost "naslouchat". Porovnávali, kolik času při rozhovorech tráví "mluvením", jak často se ptají druhých a kolik prostoru jim pak ponechávají k vyjádření. Právě ženy jsou v tomto ohledu mnohem zdatnější než muži.
Sociálně vnímaví jedinci dokážou zajistit efektivnější spolupráci jednotlivých členů týmu. To má pro výsledky skupiny větší význam než nahromadění geniálních mozků, jejichž majitelé vzájemně nekomunikují a o názory a podněty ostatních členů týmu nejeví zájem. Ženy vnášejí sociální vnímavost do týmů častěji než muži. Pokud se stane členem týmu sociálně vnímavý muž, jeho přínos je stejně významný.
"Mít v týmu sociálně vnímavé lidi je výhodné bez ohledu na to, jakého jsou pohlaví," říká Anita Woolleyová.
Objevitelé kolektivní inteligence jako kdyby sami potvrzovali pravdivost svých závěrů. Jejich tým měl pět členů, z nichž byly dvě ženy. Kromě vedoucí Anity Woolleyové se na objevu podílela i programátorka a matematička pákistánského původu Nada Hashmiová.
Recept na lepší týmy
Role žen ve smíšených týmech je psychology hodnocena rozporuplně. Někteří vědci docházeli k závěru, že přítomnost žen má na výkony týmů pozitivní efekt. Ten je obvykle přičítán schopnosti žen lépe odhadnout sociální vztahy.
Na druhé straně však mohou ženy poznamenat výkonnost týmu také negativně, protože často otevřeně nevyjádří svůj názor. Nechávají mluvit a argumentovat druhé, a to dokonce i v situacích, kdy jsou přesvědčeny, že navrhovaná řešení jsou chybná.
Jako důležité se ukazuje, nakolik jsou členové týmu odborníky na řešení problému. Pokud jde o tým expertů, který řeší úkoly v rámci svého oboru, zůstávají ženy častěji v pozadí. Ve studii Anity Wolleyové ale nebyl nikdo "expert" na řešení úloh inteligenčních testů. To možná vedlo ženy k tomu, že se cítily sebejistěji a osmělily se více zapojit do rozhodování týmu. Svou roli mohlo sehrát i to, že se členové týmu před řešením úloh neznali. Nelze vyloučit, že zvýšilo význam vzájemné komunikace uvnitř týmu. V týmech složených z lidí, kteří se dobře znají, se toho namluví méně. Lidé dobře vědí, koho se vyplatí poslechnout a koho vyzvat, aby řekl svůj názor. V týmu, jehož členové se dobře znají, by nemusela sociální vnímavost představovat tak významný přínos a jako důležitější by se mohla projevit obecná inteligence jednotlivců.
Navzdory všem podobným výhradám jsou autoři studie přesvědčeni, že jejich výsledky najdou už dnes praktické využití.
"Představte si, že můžete podrobit vedení firmy nebo vývojový tým hodinovému testu, který vám ukáže, jak pružně budou reagovat na vzniklé problémy," říká Thomas Malone. "Jsme přesvědčeni, že lze zvýšit inteligenci týmu výměnou jeho jednotlivých členů nebo školením, po kterém se zlepší jejich komunikační schopnosti. Lepší inteligence týmu lze dosáhnout i technickými zařízeními, která usnadní domluvu v rámci týmu."
