Třeba by napsal epigram v tomto duchu: Čech, když mu lahev zatmí vkus, má sklon chovat se jak Rus.
Diplomati našli Zemanovi americký hotel. Přesto šel slavit do ‚nejruštější’ restaurace |
Nikomu nelze vyčítat osobní záliby. Ani to, že hledá na Rusku to dobré. Žádný zákon nezakazuje ústavním činitelům návštěvy restaurací, ať už jsou čínské, mexické, či ruské. Jenže společnost nekultivují jen psané zákony, ale i cosi hlouběji usazeného.
Česko je na pomezí Západu a Východu, a kdykoliv podlehlo ruské gravitaci, vzešlo z toho víc špatného než dobrého. Teď vidíme, jak ruské gravitaci podléhá český prezident. Podléhá jí i v New Yorku, v době, kdy prezidenti Obama a Putin jednají o tom, kam až vliv ruské gravitace dosáhne. Zeman tím sám dává neblahý signál o české příslušnosti k Východu.
Leckdo si možná připomene, jak svou preferenci Západu vysvětloval básník Seifert stalinistickému kolegovi Tauferovi: „Já mám radši Francouze, když blije, než Rusa, když tančí.“