Grónsko na cestě k nezávislosti

Pokud se dnes většina ostrovanů rozhodne říci „ano“, lokální grónská vláda převezme kontrolu nad novými oblastmi, jako je zahraniční politika, spravedlnost či policie. Grónština by se navíc měla stát oficiálním jazykem. Stejně jako Willumsen uvažuje podle předběžných průzkumů veřejného mínění téměř 75 procent ze 39 tisíc oprávněných voličů Grónska. Většina z nich, zejména původní eskymácké obyvatelstvo, čeká na širší autonomii celý život.

Zátěž pro státní pokladnu
Zbývajících 25 procent obyvatel však jejich nadšení nesdílí. Mnozí z nich si myslí, že širší autonomie bude znamenat velikou zátěž pro grónskou státní pokladnu, protože by země přišla o část dánských dotací. Ty činí až 3,5 miliardy dánských korun ročně. „Už tak máme dost starostí, není třeba přidávat ještě další,“ říká dvacetiletý Hans Kofoed. „Grónská společnost ještě není na samostatnost připravená,“ dodává. Willumsen však podobné pochybnosti odmítá. „Někteří skeptici si v roce 1979 mysleli, že nebudeme schopni žít v částečně autonomním zřízení. Skoro 30 let poté se ukázalo, že se mýlili,“ domnívá se Willumsen.

Grónsko přestalo být dánskou kolonií v roce 1953. V roce 1979 si jeho obyvatelé v referendu odhlasovali částečnou samosprávu, kdy si sami rozhodují například o zdravotnictví či školství. Pod správou Dánska dodnes zůstává zahraniční politika, obrana či spravedlnost. Týden před referendem, které je důležitým krokem na cestě k úplné nezávislosti Grónska, však na ulicích Nuuku nevisely žádné plakáty typické pro předvolební kampaň. „Nejsme lhostejní. O referendu ví každý už od jara, je to v novinách, v rádiu a v televizi,“ vysvětluje Benigna Mikiassenová.

Samostatnost do 12 let? Spíš ne
Předseda grónské vlády Hans Enoksen v rozhlasovém rozhovoru vyzval obyvatelstvo, aby v referendu volilo ano. „Souhlas se samosprávou je jediná cesta vpřed,“ řekl. „Gróňané si to už přejí mnoho let,“ dodal. Premiérovy sliby, že Grónsko bude do 12 let samostatné, je však podle místních médií nutné brát s rezervou, označila je za „velmi nepravděpodobné“.

Ti, kteří se ještě nerozhodli, jak budou volit, váhají, zda je samospráva tou nejlepší cestou. „Nejsem ještě rozhodnutý, protože si myslím, že samospráva nic neznamená, stejně budeme závislí na ostatních,“ říká počítačový technik Kiki Risager. Mezi obyvateli Grónska se však najdou i tací, kteří se referenda vůbec nezúčastní. „Nechci jít k volbám. Jsem tak zmatená propagandou z obou stran, že je pro mě těžké vidět věci tak, jak jsou,“ říká Helger Lubertová.

GRÓNSKO - LEDOVÝ OSTROV, KTERÝ CHCE POSÍLIT SVOJI AUTONOMII Polární ostrov ležící v Severním ledovém oceánu o rozloze 2,2 milionu km2 je největším ostrovem světa. Pokrývá jej ledovec o rozloze 1,8 milionu km2, což je dvacetina veškerého světového ledu. Pouze 15 % území je bez věčného ledu a sněhu. Klimatologové soudí, že grónské ledovce nyní tají až dvakrát rychleji než před dvěma či třemi lety. V období léta je jižní pobřeží Grónska zelené. Původními obyvateli ostrova jsou Eskymáci (Inuité), kteří se sem dostali z Asie přes Kanadu kolem roku 2500 př. n. l. Zhruba v roce 875 ostrov „objevil“ vikinský mořeplavec Gunnbjörn Ulfsson. První Evropané sem poté připluli z Islandu. Počátkem 20. století o Grónsko usilovali Norové a Dánové. Soud v Haagu nakonec v roce 1933 potvrdil dánská práva na ostrov.