„Nebyl čas utíkat. Zůstali jsme doma a čekali, co přijde,“ líčila Militaurová s pohnutím v hlase několik dní staré události. „Viděli jsme, jak zapálili sousední dům a pak vtrhli i k nám. Zkoušela jsem s nimi zavést řeč, ale okřikli mě. Že prý nemají čas kamarádíčkovat se. V kuchyni pak zastřelili manžela a švagra, sebrali, co mohli, a odešli,“ citoval bývalou učitelku deník The New York Times.
Mrtvé polévala octem
Zprávy o tom, co všechno se dělo v oblastech, do kterých vtrhla ruská vojska, se různí, stejně jako počty obětí. Rusové například tvrdí, že při útocích Gruzínců zahynulo na 2000 civilistů. Skutečný počet obětí bude ale mnohem nižší.
Svědčí o tom zpráva reportéra, který navštívil tři nemocnice ve Vladikavkazu, kam měli Rusové převézt většinu zraněných. Podle jeho zjištění v nich hospitalizovali jen 259 zraněných (počet zraněných ve válce bývá přitom tradičně vyšší než počet mrtvých). Stejně tak zveličovaná budou ovšem i čísla, která uvádí gruzínská strana.
Nezpochybnitelné však je, že se v Gruzii v uplynulých dnech vraždili civilisté. „Bála jsem se vyjít z domu. Seděla jsem v kuchyni a nevěděla, co dělat. Za pár dní přišli znova a chtěli vodku. Ve městě nikdo nezbyl, není, kdo by je pohřbil,“ vypověděla Militauraová, které se nakonec ujali příbuzní v Tbilisi. Těla mrtvého manžela a jeho bratra prý zoufalá žena polévala octem, aby zpomalila proces rozkladu.
Podobná svědectví podalo i dalších několik běženců z Jižní Osetie. Jejich zprávy je však těžké ověřit, protože do oblastí, obsazených ruskými vojsky, nemají novináři přístup.
A Rusové se stahují jen velmi pomalu. Prezident Dmitrij Medveděv sice slíbil, že se z Gruzie stáhnou do pátku, včera však podle reportéra agentury Reuters překročilo hranice jen nějakých 40 nákladních aut, žádné tanky nebo dělostřelectvo. Podle některých zpráv se v oblastech obsazených Rusy bouraly domy, a dokonce i celé vesnice. Z některých výpovědí přitom vyplývá, že k vraždám civilistů docházelo ani ne tak s cílem provést etnické čistky, jako vyřídit si léta staré spory, nebo prostě využít situace a za asistence ruských vojáků rabovat.
|
Že prý nemají na řeči čas... V kuchyni pak zastřelili manžela a švagra, sebrali, co mohli, a odešli.
Dvaadvacetiletý Timur Kiguradze ale málem přišel o život jen proto, že je Gruzínec. Hospitalizovali ho v nemocnici v Cchinvali, které pár dní poté padlo do rukou Rusům. „Když zjistili, že jsem Gruzínec, ptali se mě, co tam dělám,“ zavzpomínal Kiguradze. „Že prý tam nemám, co pohledávat. Že mě měli zastřelit.“
„Muselo za tím být víc než jen rabování,“ tvrdila po návratu z Osetie Nona Cocoriová, která zastupuje Gruzii u Evropského soudu pro lidská práva. „Lidé, co tam žili, zmizeli.“
Rusko se chystá uznat Abcházii
Druhá separatistická gruzínská provincie - Abcházie - včera požádala Rusko o uznání nezávislosti. S návrhem přišel prezident Sergej Bagapš a včera jej jednomyslně schválili poslanci.
Zelenou musí návrhu dát ještě takzvaný Národní kongres, nicméně to už je prý jen formalita. Předseda horní komory ruského parlamentu Sergej Mironov včera agentuře Interfax potvrdil, že Rusko je připraveno abchazskou nezávislost uznat.
