Nyní chce být hlavně s Baboo, což je pes. První v jejím životě. "Kamkoli přijde, dokáže úplně změnit atmosféru," říká o ní textař Michal Horáček. Tleskali jí v pařížské Olympii, Kolíně nad Rýnem, v Mnichově, nazývali ji zpěvačkou evropského formátu. Na české scéně působí jako přírodní úkaz - není v hitparádách ani v časopisech. Desek vydala poskrovnu. Přesto bývaly její koncerty vyprodány během chvíle.
‘Jsem ješitná,‘ říká o sobě
Možná proto, že si pečlivě vybírala, co zpívá: "Jsem ješitná a musím věřit každému slovu. Musím se pracně dostat do každého textu, umět si ho obléct." Možná proto se její alba Recital, Lásko prokletá, Ohlédnutí, Potměšilý host či Můj dík budou vždycky hezky poslouchat. Pro písně z repertoáru Edith Piaf, Jacquesa Brela a dalších jí texty psali Jiří Suchý, Pavel Kopta a Michal Horáček.
V žilách jí koluje krev česká, slovenská, maďarská i německá: "Já mám dokonce erb. Z rodiny mé maminky, a je v něm sůva prostřelená šípem." Vlastním jménem Carmen Farkašová-Čelková se narodila 20. října 1931 v Bratislavě. Jméno jí prý vybírala "babička-intelektuál", která milovala opery.
Hana Hegerová ukončila kariéru: |
Když ji po maturitě poslali do výroby, otevřela noviny a našla seznam kurzů. Vybrala si herecký, protože byl nejdelší. Dva roky v Bratislavě prý žila za prodanou briliantovou brož a Ottův slovník naučný od maminky.
Dalším oblíbeným příběhem jsou začátky zpívání kvůli uhlí: "Bydlela sem v podnájmu, měla 640 korun hrubého na měsíc, manžel byl na vojně, dítě jsem dala babičce. Nebylo na uhlí a potřebovala jsem ledničku a vysavač. Když mi Rudolf Cortéz sliboval 180 korun za koncert s tím, že jich uděláme dvacet do měsíce, připadalo mi to fantastické." Jméno si změnila už při angažmá v žilinském divadle: "Lidé by si mohli myslet: Hraje špatně a ještě si dá jméno Carmen." Jména se ale úplně nezřekla a přátelé ji tak oslovují celý život.
Dobře vyvedená holka
"Byla jsem docela dobře vyvedená holka. Měla jsem, jak se říká na Slovensku, pred domom i za domom." Režisér Jiří Krejčík ji objevil pro hlavní roli ve filmu Frona. Po konkurzu do pražského Rokoka odešla začátkem 60. let do Semaforu. Přinesl jí roli v muzikálu Kdyby tisíc klarinetů a také setkání s životní láskou, režisérem Jankem Roháčem.
"Je tak zvláštní, až je krásná," řekl o ní Jiří Šlitr. Sama sebe nejvíc našla ve semaforském recitálu s H&H s Miroslavem Horníčkem. Na jednom představení zaujala majitele pařížské Olympie Bruna Coquatrixe, který jí nabídl vystoupení v chrámu šansonu. Byla hostem Gilberta Bécauda a Juliette Greco, vycházely jí desky u firem Decca a Philips.
Život za okupacePak přišla okupace a Hegerová se vrátila. Doma ji čekaly zákazy a strávila půl roku v pankrácké věznici. Banka jí omylem připsala peníze, ona si toho nevšimla a obvinili ji z krádeže. "Vím, že i tragická příhoda vám dá sílu pokračovat dál a dokonce se někdy promění i ve štěstí." Noblesní dáma je v soukromí velmi zábavná: "Snažím se, aby mě vůně a čaje vynesly hned ráno na obláček." Přiznává zálibu v gurmánství a kvalitním pití, má doma spoustu pálenek, slivovici, borovičku, malinovici, hruškovici, říká jim červíci. A whisky pije výhradně irskou: "Je něžnější a lahodnější, což mě naučil Jan Werich. Ten pil jedině irskou." V sedmasedmdesáti si pořídila francouzského buldočka, prvního psa ve svém životě. Chodí na fotbal. Má mezi hráči své oblíbence. Za Tomášem Rosickým si šla pro podpis: "Samozřejmě že nevěděl, kdo je ta divná paní. Ale podepsal se mi." Z pódia odešla jako dáma - ve chvíli, kdy je vážena, obdivována, milována. |
Aby si všichni pamatovali její šansony, její hlas a její smích. Třeba si ale jen "dá pauzu a pak, jednou, udělá obrovský koncert. Vrátí se jako Rolling Stones," přemítá její kmotřenec Jakub Kohák.
