Ti, kdo v exilu pomáhali udržet zdejší kulturu, odváželi texty našich autorů a v zahraničí je publikovali, sem taky občas poslali šaty, především pánské obleky. Nabízela jsem to, ale nikdo to nechtěl.
Teprve po převratu, když se mnozí z těchto lidí objevili v našem parlamentu, potřebovali i společenské oblečení. Tak se konečně ty obleky uplatnily. Nikdy nezapomenu, jak mně Olga Havlová vyprávěla, že říkala svému manželovi: „Nesháněj žádný oblek, vždyť jich tam má Jiřina několik.“
Neměl již čas si je vybrat, tak mu objednali oblek ušitý na míru – a všichni víme, jak to dopadlo s těmi krátkými nohavicemi. Ale hezky to dokresluje opravdovou improvizaci a nepřipravenost listopadového převratu.
