Po roce 1990 měli policisté, tehdy příslušníci Veřejné bezpečnosti, dost zdevastované sebevědomí, což se mi jako tehdejšímu ministru vnitra ČR příliš nelíbilo. Nevím už, jakým trikem se mi podařilo získat pana prezidenta Václava Havla ke krátké a neohlášené obchůzce po služebnách VB.
A tak jsme v předjaří roku 1991 po osmé večer vyrazili. Už si toho moc nepamatuji, tuším, že jsme byli na Hlavním nádraží, určitě v Krakovské a snad i jinde. Noční zjevení prezidenta republiky na obvodní vachcimře byl pro hlídkaře naprostý šok. Leč pan prezident se choval vlídně, zajímal se o jejich práci a stručně řečeno zanechal nejvýš příznivý dojem. Ten se pak služebními cestami šířil po celé republice. Z dnešního pohledu je to samozřejmě prkotina. Ale tehdy to, že se někdo jako prezident Havel zajímá o řadové policisty, a dokonce je navštívil, mělo dost velký význam.
