Úterý 19. března 2024, svátek má Josef
130 let

Lidovky.cz

'Havel' jako tajný milenec Ireny Obermannové

Kultura

  7:00aktualizováno  9. září 13:04
Spisovatelka Irena Obermannová sepisovala během minulého roku tajně knihu, kterou záhy po jejím dopsání vydala, čímž se stala veřejnou. Nazvala ji přesto Tajnou knihou, aby bylo vidět, že v ní jsou tajnosti.

Obálka Tajné knihy foto: Reprofoto

Povaha a důvod těchto tajností je vztah, kterému lze říci intimní. Vypravěčka jej udržovala s literární postavou, která se v knize jmenuje „Největší Čech“, přičemž nejde o velikost fyzickou. Vyznačuje se tím, že je to figura nápadně podobná, ba splývající s velmi konkrétní historickou žijící postavou z masa a kostí. Chová se jako ona, mluví jako ona, nosí třeba „magický“ látkový přívěsek na ruce jako ona.

Vlastnosti, způsoby, okolnosti jako například to, že se zná s dalajlámou, zahajuje různé konference, je slavný, nepraktický, dojemný, křehký a specificky vtipný, to vše vede k nezvratné jistotě, že nemůže jít skutečně o nikoho jiného, než si od začátku do konce čtenář myslí.

Volá "Centrála"

Obyčejný smrtelník sice nemá přímou zkušenost s některými jeho projevy, jako třeba s ­tím, že sebou vždy nervózně trhne, zazvoní-li mu mobil s manželčiným číslem (v textu vystupuje ono zvonění pod krycím jménem „Centrála“) a on je zrovna na návštěvě u­ vypravěčky, ale dovede si to živě představit. Pokud bylo tedy úmyslem Ireny Obermannové vytvořit literární postavu podle vzoru Václava Havla, pak se jí to skutečně podařilo v rámci žánru, jímž je populární literatura, výstižně.

Tajná kniha

Irena Obermannová

Autor: Irena Obermannová
Nakladatelství: Motto
Rok vydání: 2011
Počet stran: 256

Ona postava má tedy milostný vztah s vypravěčkou. Vypravěčka se nápadně podobá spisovatelce a autorce textu Ireně Obermannové, ba s ní v textu, vyprávěném deníkovou formou samozřejmě v první osobě singuláru, splývá. Je to spisovatelka jistého druhu literatury, relativně úspěšná, ale nikoli zcela oceňovaná, s čímž se vyrovnává ještě větším úsilím se prosadit. Píše také televizní scénáře, se kterými má občas problémy, ale neživí se jimi zase tak špatně. Má dvě odrostlé dcery, které vychovala sama a které se jí povedly i umělecky. Má kamarádky a kamarády z pražských uměleckých kruhů, které jen trochu zasvěcenější (i autor článku) lehce identifikuje, přestože jsou skryti za změněnými jmény.

Rovněž z její předchozí tvorby je patrné, že jejím základním pracovním materiálem a metodou je kanibalizace, tedy psaní o sobě, o tom, co ji potkalo, co to s ní udělalo, jak na to reagovala. Vedle skutečností lehce ověřitelných z "otevřených zdrojů" tu uvádí řadu detailů, které jsou veřejnosti asi spíše skryté, ale budí dojem, že jsou rovněž reálné. Především je tu předváděn její milostný život, v němž se vyskytuje tajný ženatý milenec, nazývaný tu "Můj milý", kterého normální čtenář identifikovat neumí a ani k tomu nemá důvod. Druhý účastník jejího milostného života zato čtenářovu představivost a zvědavost atakuje výrazně.

Vztah spíše telepatický

Nutno říci, že vztah to co do reálného průběhu nebyl ani tak bouřlivý či intenzivní, tedy pokud jde o "frekvenci". Počet setkání by se dal spočítat na prstech obou rukou, těch, kdy byli skutečně sami, pak na prstech ruky jedné. Odehrával se tedy především formou telefonickou a telepatickou, což tu zabírá většinu textu. O způsobu a míře prožívání mužského protějšku nemáme dost informací a můžeme jen předpokládat, že se mu vypravěčka asi vážně líbila a bylo mu s ní příjemně, ovšem zároveň mu to přinášelo jisté svízele. Pokud jde o city vypravěčky, pak lze věřit, že to s nimi skutečně a upřímně zamávalo. Aby také ne.

Havel pobouřen

Václav Havel při rozhovoru pro LN

Václav Havel popřel, že by se román zakládal na skutečných událostech:

"Tuto knihu jsem nečetl a číst nechci, ale z toho, co jsem o ní slyšel, usuzuji, že je to kniha senzacechtivá, plná polopravd, lží a schválností včetně informací o našich soukromých setkáních," reagoval Havel.

VÍCE ČTĚTE ZDE: Havel popřel vztah s Obermannovou. Zneužila naše setkání, tvrdí

Nyní je čas odhodit recenzentskou masku a napsat po pravdě, jak jsem tu knihu četl.

Nejprve jsem byl, asi jako řada čtenářů, kteří mají k Václavu Havlovi sympatizující vztah, šokován, či spíše zaskočen. Zaskočila mě nejen sama skutečnost onoho vztahu, ale rozpačitý jsem byl i nad jeho výběrem. Po prvním emocionálním návalu jsem si však uvědomil, jak je takový postoj naivní, ba sobecký a pokrytecký. Brzy se totiž dostavilo přesvědčení, že mi do toho nic není, a s tím i uznání, že každý hledá své štěstí, jak jen může, a pokud ho Václav Havel stále nalézá, pak mu ho lze jen přát.

Jak pochopit autorku

Komplikovanější jsem pak měl náhled na autorku. Není pochyb o tom, že by udělala nejlépe, kdyby si dobrodružství svého srdce, ba možná svého života, nechala pro sebe, jak jí to ostatně radily rozumnější z jejích kamarádek. Jenže tak spisovatelčino exhibicionistické "já" neuvažuje a nejedná. Materiál, který jí "osud" tak senzačně nabídl, nešlo nechat jen tak být.

Když už takové "les liaisons dangereuses", tak z toho aspoň tu knihu uplést. A já musím uznat, že není upletena zase tak špatně. Touha pochlubit se tou "senzací" tu přerůstá do silného prožitku "nenormálního" vztahu, který zčásti ruší i onu nehoráznou indiskrétnost.

Tím spíš že jde samozřejmě jen o literární postavy. Že ano.

VIDEO: Střílej po mně! Kameraman natočil téměř celý útok v centru Prahy

Premium Ve čtvrtek zemřelo rukou střelce Davida K. 14 obětí, 25 lidí je zraněných, z toho deset lidí těžce. Jedním z prvních na...

Máma ji dala do pasťáku, je na pervitinu a šlape. Elišku čekají Vánoce na ulici

Premium Noční Smíchov. Na zádech růžový batoh, v ruce svítící balónek, vánoční LED svíčky na baterky kolem krku. Vypadá na...

Test světlých lahvových ležáků: I dobré pivo zestárne v obchodě mnohem rychleji

Premium Ležáky z hypermarketů zklamaly. Jestli si chcete pochutnat, běžte do hospody. Sudová piva totiž dopadla před časem...