(1)
Radoval jsem se, že Prahu - město tak chudé na moderní hezké stavby (kulhá téměř za všemi velkoměsty, které jsem v posledních letech viděl, od Bangkoku přes Moskvu až po Lublaň) - ozdobí konečně svrchovaně zajímavý dům navazující na tradici organické architektury a typem své funkčnosti dalece předbíhající svou dobu. Radoval jsem se, že panorama Prahy konečně obohatí něco jiného a spirituálnějšího než nahodile rozhozené výškové stavby: nad zelení parku svítící oko, jímž bude jednadvacáté století pozorovat Hradčany jako ztělesnění více než desítky předchozích století. Radoval jsem se, že se maloměšťáckým vkusem poznamenané a do sítí lobbistických zájmů tradičně zapletené vedení Prahy konečně vzchopilo k něčemu, čím se pozoruhodně zapíše do stavební historie města.
Radoval jsem se zřejmě předčasně. Průměrnost a banalita opět triumfují. Tak, jako triumfovaly v kubících kancelářské hmoty bez nápadu, které zničily Karlovo náměstí (aniž vyvolaly sebemenší rozruch), anebo v bez širšího zájmu a v tichosti vzniklém paláci skleněné banality troufajícím si být na dolním konci Václavského náměstí protějškem krásné Koruny.
Nebudu se zabývat všemi řečnickými piruetami našeho šaramantního pana primátora ani všemi dalšími podezřelými či smutnými či hanbu a posměch vyvolávajícími okolnostmi této blížící se promarněné šance. To už udělalo dost informovanějších lidí. Dotknu se jen některých širších souvislostí tohoto trapasu. Rozruchu kolem knihovny totiž vděčíme za to, že tyto souvislosti bezděky vyplývají na povrch.
(2)
Kaplického návrh leckohos irituje dojmem určité nahodilosti či nepatřičnosti svého umístění. Jako by se tato velice originální a pochopitelně nápadná stavba nějak zvláštně vymykala ze svého širšího, velmi neutrálního, šedivého a v podstatě těžko definovatelného okolí. Jako by to byl dům či artefakt bez souvislostí. Ano, opravdu tomu tak je. Vinen není ovšem architekt ani jeho návrh. Vinna je opět Praha, která - i když tvrdí opak - dodnes nemá žádnou koncepci Letné, neví, čím tento veledůležitý prostor v centru Prahy vlastně je, není schopna pojmenovat jeho identitu, a dát tím jakýsi smysluplný rámec všemu, co se na ní děje a bude dít. Což způsobuje, že cokoliv se tam objeví, ať je to dobré, či špatné, se ocitá mimo jakékoli souvislosti a více či méně trčí.
Opravdu: zdá se, že nikdo si dosud nepoložil vážně otázku, zda celá Letenská pláň nemá být jedním velkým Hyde Parkem, v němž se tu a tam skrývají různá menší či větší překvapení, zda má takový park začínat hned vedle ulice, anebo až za sérií nových domů, které budou tvořit k pláni přilehající stranu velkého nového bulváru na třídě Milady Horákové (což by samozřejmě předpokládalo odeslat stadion jinam), či zda to má být všechno ještě úplně jinak (možností je mnoho). Zatím je, či chce být Letná vším a ničím: shromaždištěm čekajícím na další revoluci, místem občasných přehlídek naší vyspělé branné síly, plochou pro cirkusy a nahodile rozházená hřiště či tenisové kurty, hlavním pražským kluzištěm, zázemím fotbalového stadionu, parkovištěm autobusů, soklem po odstraněném pomníku, tedy jakýmsi památníkem bývalého památníku. Lecčíms z toho pochopitelně Letná být může. Ale hlavu a patu to bude mít jen tehdy, vznikne-li to na pozadí nějaké celkové vize, nikoli z nouze či ze zoufalství.
Nemyslím si samozřejmě, že Letná má být jednolitým architektonickým celkem navrženým jedním architektem jako třeba Braziliana. Takové konání by bylo jen projevem pýchy někoho, kdo si myslí, že všechno ví. Letná musí být prostorem svobody. Ale právě proto musí aspoň přibližně vědět, jaká má ta svoboda pravidla. Bez pravidel se svoboda mění v pustotu. Jelikož Letná nemá žádná srozumitelná pravidla hry, hrozí, že se stane jen příležitostí pro různé divoce vznikající pitomosti podporované vidinou rychlého zisku, potřebou vyprat nějaké podezřelé peníze či se nějakým firmám odměnit za jejich vlídnost výhodnou zakázkou.
A tak se máme na co těšit: například na ohromné akvárium pro žraloky, nový veliký stadion na místě AXA Arény, dříve Toyoty, dříve Sparty, přičemž obé by zřejmě mělo být jen dekorací jakési gigantické křižovatky magistrál, které mají - mimo jiné - skutečně zasadit smrtící ránu Pražskému hradu tím, že ho odříznou od Dejvic a zničí Jelení ulici, tuto zajímavou výzvu udělat zde jednou vskutku evropský bulvár. Už se to staví a obávám se, že to bude stavba srovnatelná s proslulým odříznutím Muzea od Václavského náměstí víceproudou dálnicí. A až tohle všechno hladce projde, na co se můžeme těšit dál? Nedivil bych se, kdybych jednou při pravidelné procházce se psem po Letné zjistil, že uprostřed pláně roste nový veliký supermarket s dalším parkovištěm a mnoha jednopodlažními sklady kolem sebe.
Tedy znovu: město musí mít na tento prostor názor. Na jeho pozadí může teprve vědět, co je nesmysl a co není a jak na okraj této plochy zapadne či nezapadne „chobotnice“. Bez tohoto názoru nemá nikdo právo říkat, že se tam ta stavba nehodí. Co když naopak to bude právě ona, která nabídne klíč či inspiraci k celkové budoucí vizi Letné? (Jen pro doplnění: den či dva dny poté, co bylo oznámeno, že AXA Aréna, dříve Toyota, dříve Sparta bude zbořena ve prospěch většího Národního stadionu, byl obrázek tohoto stadionu v novinách. Čili: už jsou dávno všichni spolu domluveni, jak společně utratí miliardy veřejných peněz.
A ještě jeden pikantní detail: v době, kdy se stadiony už staví za městy, nesmí být pražský velkostadion daleko od centra a od Hradčan, zatímco knihovna jim prý naopak nemůže být tak blízko a měla by být kdesi daleko v poli. A to nemluvím - když jsme u stadionů - o tom, že se zřejmě velké strahovské stadiony nechají zchátrat a posléze spadnout, protože pro betonářské firmy je snazší stavět na zelené louce.) Letná je příkladem toho, jak to dopadá, když se všechno nechá neviditelné ruce trhu. Lze se dočkat velmi viditelných nesmyslů. Zdá se, že by to měli pochopit - lze-li to ovšem od nich žádat - i pražští zastupitelé za ODS.
(3)
Když jsem podnikal počátkem devadesátých let své krátké návštěvy nejrůznějších západních měst, opakovali mi jejich starostové: vyvarujte se všech chyb, které jsme po válce udělali my! Nenechte všechno na pouhém trhu, nechcete-li, aby vaše města za dvacet let ztratila všechen svůj šarm, svůj tradiční život a začala se proměňovat v jakési pusté a nepřehledné aglomerace. Touto radou jsme se neřídili a dnes vidíme, jak to dopadá: Praha - ale samozřejmě i jiná naše města - se rozrůstá jako rakovinný nádor do všech stran, likviduje ohromné kusy české krajiny (kde zůstala péče o národní identitu, o níž se toho tolik napovídá?) a přestává vědět, kde začíná a kde končí. Je totiž obkroužena stále rostoucím pásmem supermarketů, hypermarketů, prodejen automobilů, administrativních budov, skladů a velkoskladů, ohromných parkovišť a mnoha dalších, těžko definovatelných budov (z nichž některé - pozor! - jsou samy o sobě daleko hezčí než novostavby v centru města!) a mezi tím vším je step a step a tundra.
Dlouhé kilometry, vyjíždíteli z Prahy, nejedete ani městem, ani ulicí, ani přes vesnici, ani lesem, ani v blízkosti pole či louky, ale jen jakýmsi tupě a pyšně rozplizlým nic, nechci-li užít horšího slova. Zajímavé přitom je, že ta břečka je nejednou složena z docela hezkých elementárních částic (například některé benzínové pumpy považuji za vyloženě hezké), ale ty částice dohromady nedávají žádný smysl. Protože nikdo zřejmě ten smysl nehledá a nevyžaduje. V tomto ohledu je tedy případ Letné jen malou součástí daleko obecnějších úkazů typických pro tuto dobu a specielně pro český způsob budování kapitalismu.
Není asi v silách jednotlivých zastupitelů městských částí či velké Prahy zbrzdit tento neblahý a pro lidská osídlení přímo sebevražedný samospád věcí. Ale mohli by dělat přeci jen víc, než dělají. A když jejich lhostejnost k urbanistické a architektonické logice a kráse či prostě jejich nekvalifikovanost přestoupí určité meze, měli by se nad sebou zamyslet a uvažovat případně o tom, zda nejsou nahraditelní někým, kdo bude schopen lépe ohlídat, aby to, co cítíme jako svůj domov, skutečně obyvatelným a hezkým domovem bylo.
Abych nezapomněl: obávám se, že olympiáda v Praze by za daného stavu věcí nemohla být ničím jiným než další děsivou ránou její urbanistické podobě. Daleko větší než plánované oceanárium.
Pro Lidové noviny napsal Václav Havel
