Havel vyzdvihoval euroústavu

Myšlenky, které tehdy ve Štrasburku Havel představil, se s Klausovým projevem rozcházejí téměř ve všem. Na rozdíl od současného českého prezidenta Havel ve své řeči vyzdvihoval existenci ústavy EU.  „Evropská unie by měla mít dříve či později svou stručnou, přehlednou a obecně srozumitelnou ústavu, takovou ústavu, kterou by si mohly všechny děti v Evropě bez velkých potíží osvojovat ve škole,“ uvedl Havel. Jak dodal, tato ústava by podle něj měla mít dvě části. V té první by měla být formulována základní práva i povinnosti evropských občanů i států.  V té druhé by pak byly popsány základní instituce Evropské unie a vztahy mezi nimi. Díky tomuto dokumentu by pak občanům sjednocené Evropy mohlo být jasnější, co to vůbec unie je, a mohli by jí lépe porozumět.

Je pravda, že autoři původní euroústavy i „Lisabonu“ Havlova slova nevyslyšeli. Sestavili totiž dokument velmi složitý. Havel ho ale neodmítl. „Představoval jsem si krátký, jednoduchý text. I přesto je to ale krok kupředu,“ okomentoval euroústavu.

V souvislosti s existencí ústavy Havel přímo nezmínil federalizaci EU, z jeho slov, ale i předchozích prohlášení bylo však patrné, že je jejím příznivcem. Ne tak Václav Klaus, který se právě federalizaci brání a byl ostrým kritikem jak původní euroústavy, tak nynější Lisabonské smlouvy.

Navrhl druhou komoru
Havla za jeho proslov chválil například tehdejší „federalistický“ europoslanec Arie Oostlander. Zejména se ztotožnil s nápadem tehdejšího českého prezidenta vytvořit druhou komoru europarlamentu. „Do druhé komory by se nevolilo přímo, ale jednotlivé parlamenty by do ní volily ze svého středu své zástupce, například tři z každého státu,“ prohlásil v roce 2000 Havel. 

Už tehdy také zmínil téma, které je předmětem diskusí i dnes – jde o vliv reformy institucí na rozšiřování EU. Často je zmiňováno, že neschválení či oddálení Lisabonské smlouvy znamená stop přijímání dalších států do evropského bloku. A právě před tím Havel varoval: „Ať už rozprava o institucionální reformě dopadne tak, či onak, jedno se mi zdá být zřejmé: nesoulad či nedohoda o institucionálních věcech nesmí zbrzdit rozšiřování unie.“