Vždycky jsem rád listoval v Dopisech Olze až dozadu do pasáží vynechaných při otištění, které editoři přidali jen jako bonus. V této „alternativní“ části je totiž schováno jedno z mála tehdejších svědectví na téma Havel a pop-music.
Disident roku 1981 z Ruzyně píše, jaké desky by bylo dobré doma nakoupit: „Jako pilný čtenář Melodie bych jen letmo a nahodile upozornil na pár věcí, které tam moc chválí. Z nových skupin: Police, Talking Heads, ze starších nové desky Who, Yes, Led Zeppelin, Stevie Wonder, Bowie, King Crimson, Niemen, Streisandová, Weather Report, z odlehčovaček Smokie atd. Taky máme málo Pink Floydů. (...) Z českých věcí mne zajímá Stivín, Progres 2, Jana Kratochvílová a Hašlerky nahrané Hybšem.“ Od Talking Heads po Hašlera: tohle je pochopitelně výborná zpráva o eklektickém vkusu člověka, který je zvyklý monitorovat, být obeznámený a dělat si závěry sám.
Znalci vědí, že Václav Havel je autorem jediného rockového textu: Zahýkal sýc pro Vladimíra Veita. Toto stručné, tuhé, naschvál přiblblé provolání má náležitosti rockových sloganů a zároveň je stoprocentně naložené v havlovské ironii: „Zabučel bor / Rozumně hnít / Zaskučel květ / Krásné je čpít!“ Pamětníci vědí, že na počátku 90. let se zdálo, že podobné řádky už nikdy nebudou aktuální. Cha cha. „A tak by se neměl věru / v zájmu vlasti / postupujícímu šeru / odpor klásti...“
Jak jistě napíší mnozí v nekrolozích těchto dnů, zbývá záležitost odporování šeru po smrti takových, jako je Havel, prostě na nás. V hudbě i mimo ni.
