Při setkání se sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem v červnu 1989 Kohl prohlásil, že ke sjednocení Německa jednou dojde se stejnou jistotou, s jakou vody Rýna vždy doputují do moře. Na jeho slova došlo nečekaně rychle. Počátkem listopadu téhož roku padla Berlínská zeď a už koncem měsíce předložil Kohl parlamentu desetibodový plán postupného sjednocení Německa. Jak se později svěřil, myslel si tehdy, že sjednocení se uskuteční až za tři až čtyři roky. Ve skutečnosti se tak stalo už 3. října 1990.
Kohl patřil k nejvýznamnějším stoupencům hlubší politické a hospodářské integrace Evropy. Byl jedním z otců společné evropské měny a i jeho zásluhou byla v prosinci 1991 na summitu Evropských společenství v nizozemském Maastrichtu přijata smlouva o hospodářské, měnové a politické unii.
Zemřel ‚otec znovusjednocení Německa‘ Helmut Kohl. Bylo mu 87 let |
Jako vůbec první kancléř poválečného Německa promluvil Kohl v lednu 1984 v izraelském parlamentu. V září téhož roku se zase sešel s francouzským prezidentem Françoisem Mitterrandem u Verdunu na severozápadě Francie, kde se za první světové války střetly armády obou zemí.
Když se Kohl postavil na podzim 1982 do čela německé vlády, viděla v něm řada komentátorů politika bez vizí, který v úřadu spolkového kancléře dlouho nevydrží. Podsaditý konzervativec ale nakonec všechny překvapil.
Narodil se 3. dubna 1930 v Ludwigshafenu na západě Německa. Kormidla tehdy opoziční Křesťanskodemokratické unie Německa (CDU) se tento vystudovaný právník a historik chopil v červnu 1973. V té době stál už čtvrtým rokem v čele zemské vlády v rodném Porýní-Falci.
  |
Přestože ve volbách v roce 1976 zaznamenali Kohlovi konzervativci jeden z nejlepších výsledků ve své historii, museli se křesťanští demokraté spokojit s opoziční rolí. Kohl však v říjnu 1982 obratně využil rozporů uvnitř tehdejší vládní koalice a s pomocí poslanců Svobodné demokratické strany (FDP) svrhl sociálnědemokratického kancléře Helmuta Schmidta.
Tandem Kohl - Mitterrand
V období pádu komunismu ve střední a východní Evropě Kohl uplatnil svoji diplomacii přímých kontaktů. Tandem Kohl - Mitterrand měl například značnou zásluhu na oživení stagnujícího procesu evropské integrace. Přinejmenším stejně významné bylo pouto důvěry mezi kancléřem a sovětským vůdcem Michailem Gorbačovem.
Zásadní podíl na znovusjednocení národa v jednom státu vynesl Kohlovi značnou popularitu a pomohl křesťanským demokratům ke dvěma volebním vítězstvím v první polovině devadesátých let. Trpkost prohry poznal Kohl až v roce 1998, kdy jej porazil sociální demokrat Gerhard Schröder.
Státní návštěva Helmuta Kohla v Praze.
Kohlův pobyt v úřadu spolkového kancléře se uzavřel po více než 16 letech, 27. října 1998. Jen pár dní poté odešel Kohl i z čela strany a byl jmenován jejím čestným předsedou.
Od Kohlova odchodu z vrcholné politiky bylo o exkancléři hodně slyšet v souvislosti s jeho soukromým životem. Vlnu solidarity vzbudila v červenci 2001 sebevražda Kohlovy manželky Hannelore, která trpěla přecitlivělostí na světlo. Později zaujala místo po Kohlově boku o čtyřiatřicet let mladší ekonomka Maike Richterová, se kterou se v květnu 2008 oženil.
I po svém odchodu z aktivní politiky se o dění na německé i světové politické scéně stále zajímal, o čemž svědčí jeho kniha Aus Sorge um Europa (Z obavy o Evropu), vydaná v roce 2014.
