O plné rehabilitaci východoněmeckého uprchlíka, který se v roce 1986 neúspěšně pokusil překročit přísně střežené hranice mezi tehdejším Československem a Rakouskem, rozhodl v pondělí bratislavský okresní soud. Tautzova rodina nyní bude moct Slovensko požádat o finanční odškodnění.
Zbytečná smrt při útěku za svobodou. 22 metrů od Rakouska mladíka roztrhali psi pohraničníků |
Advokát Lubomír Müller, který rodinu zastupoval, pro slovenský web Denník N vysvětlil, že automatická rehabilitace by se na Tautze ze zákona vztahovala pouze v případě, že by byl odsouzen. „On ale odsouzen nebyl, protože ho psi zranili. Nebyla mu poskytnutá potřebná lékařská pomoc a následkem toho zemřel. Trestní stíhání proti němu vůbec nezačalo,“ objasnil Müller.
Podle něj se jedná o první rozhodnutí slovenského soudu ohledně morální satisfakce oběti takzvané železné opony. Jako průlomový označila rozsudek i Platforma evropské paměti a svědomí, která líčení spolu s Tautzovou matkou a sestrou iniciovala. Podle ní se stalo vůbec poprvé, že soud shledal zabití uprchlíka trestným činem.
  |
„Nyní jsou otevřeny dveře pro všechny rodiny obětí železné opony, aby se vydaly stejnou cestou,“ vítala verdikt soudu výkonná ředitelka Platformy Neela Winkelmannová. Podobně jako ona se vyjádřili i zástupci slovenského Ústavu paměti národa (ÚPN), který se věnuje zkoumání období nesvobody.
„ÚPN rozhodnutí vnímá jako průlomové. Po desetiletích se pozůstalým konečně dostalo morální satisfakce,“ uvedl předseda správní rady Ondrej Krajňák. Lidé, kteří zahynuli během komunistického režimu při pokusech o překročení železnou oponu z Československa, dosud nikdy rehabilitovaní nebyli. Podle odhadů šlo zhruba o 400 osob.
Dvaadvacet metrů od svobody
Osmnáctiletý Hartmut Tautz se ve snaze vyhnout se vojenskému výcviku rozhodl z Německé demokratické republiky utéct do Rakouska, odkud chtěl pokračovat za příbuznými do Západního Německa. Oponu se pokusil zdolat na okraji Bratislavy, kam dorazil vlakem z Prahy. Do Československa se dostal mimo přechod přes mírně střeženou hranici u obce Petrovice na Ústecku.
Mladý Němec si za bratislavským sídlištěm Petržalka vytipoval místo, kde by mohl do Rakouska proniknout. Prostříhal se dvěma drátěnými stěnami, druhá ovšem byla napojena na signalizaci. O jeho úniku se tak brzy dozvěděla dvoučlenná hlídka Pohraniční stráže Kopčany se dvěma psy, která se nacházela nedaleko.
Psi Tautze dostihli pouhých 22 metrů od rakouské hranice a způsobili mu četná zranění. Měl zranění na stehně, stáhnutou kůži i s vlasy na zátylku, ze spánku se mu řinula krev. Do nemocnice se mladík, jenž upadl do hemoragického šoku (zevní i vnitřní krvácení – pozn. red.), dostal až po několika hodinách. 9. srpna 1986 v 1.15 v noci, tři hodiny po pokusu o útěk, zemřel.
Pohled z místa zadržení směrem ke státní hranici.
Tautzova smrt pravděpodobně výrazně přispěla k zákazu takzvaných samostatně útočících psů, kteří byli vycvičeni k zadržení a likvidaci uprchlíků na hranicích. Používat se začali na konci 60. a začátku 70. let, poté, co bylo Československo donuceno vypnout ploty se smrtícím elektrickým proudem.
Několik měsíců po mladíkově smrti smečka psů překročila hranici a zranila rakouského občana. Následně se velitelé Pohraniční stráže rozhodli po nátlaku zvenčí samostatně útočící psy zakázat.
U příležitosti 30. výročí jeho úmrtí mu byl loni ve slovenské metropoli odhalen památník. I v souvislosti s Tautzovým příběhem podala loni Platforma v Německu trestní oznámení na někdejší vysoké představitele československého komunistického režimu. Mezi nimi mimo jiné nechybí bývalý šéf KSČ Miloš Jakeš a expremiéři Lubomír Štrougal s Peterem Colotkou.
