Filmové dějiny nejsou žádným bezpečně zakonzervovaným tvarem a režisér Alfred Hitchcock se nyní - víc než třicet let po své smrti - dostává znovu na pořad dne. Důkazem znovuoživeného zájmu o tohoto výjimečného tvůrce je i biografický film Hitchcock, který vznikl loni a právě vstupuje i do našich kin.
Pozornost v loňském roce vyvolalo také životopisné televizní drama společnosti HBO The Girl, zabývající se vztahem slavného režiséra a jeho oblíbené herečky Tippi Hedrenové během natáčení filmů Ptáci a Marnie. Film Hitchcock, který režíroval Angličan Sacha Gervasi, se odehrává jen o pár let dříve a do děje zapojuje některé spletité okolnosti vzniku předchozího Hitchcockova snímku, thrilleru Psycho (1960).
Respektovaný „mistr napětí“ po úspěchu špionského thrilleru Na sever Severozápadní linkou odmítl natočit další podobný oddechový kousek s hereckou hvězdou v hlavní roli. Nadchl se naopak pro adaptaci románu Roberta Blocha, inspirovanou skutečným případem psychopatického vraha Eda Geina. Když Hitchcock nenašel podporu u svého dvorního produkčního studia, vložil do projektu vlastní peníze a realizoval ho úsporně, jako nízkonákladový černobílý snímek.
HitchcockUSA 2012 |
Psycho je přitom dnes považováno za jedno z vůbec nejlepších Hitchcockových děl, přestože prim momentálně hraje jeho o dva roky starší Vertigo: to v loňském žebříčku hlasování o nejlepší film všech dob iniciovaném časopisem Sight and Sound dokonce sesadilo po půlstoletí dominance z první příčky kultovní umělecký hit Občan Kane.
V kariéře Alfreda Hitchcocka však právě Psycho patří k divácky nejúspěšnějším projektům: s rozpočtem 800 tisíc přineslo do pokladen kin jen v USA 32 milionů dolarů. Po režisérově smrti studio Universal realizovalo dvě jeho pokračování. Vznikl i televizní prequel o mládí psychopatického hrdiny filmu Normana Batese a velmi doslovný, nepovedený remake v režii Guse Van Santa.
Žádný z těchto snímků ovšem nepřibližuje nepředvídatelnost a mrazivou děsivost původního díla - a na tom naneštěstí nic nemění ani ledabylá životopisná črta Hitchcock.
Zábava pro orangutana
Snímek Sachy Gervasiho líčí s nadhledem některé okolnosti vzniku a uvedení Psycha (ze kterého však divák neuvidí ani jediný záběr).
Scenárista John J. McLaughlin se ovšem soustřeďuje především na vztah mezi tehdy jednašedesátiletým režisérem a jeho životní partnerkou a letitou spolupracovnicí Almou Revilleovou. Umělecké tápání slavného filmaře tak těsně propojuje s krizí manželského vztahu, který trval víc než třiapadesát let - až do Hitchcockovy smrti v roce 1980.
Alfred Hitchcock je v podání zkušeného Anthonyho Hopkinse narcistním tlusťochem, který krizi středního věku kompenzuje arogancí, tučným jídlem a zálibným týráním další z řady svých oblíbených blonďatých hvězd - Janet Leighové (jíž svou plavou krásu propůjčila Scarlett Johanssonová). Přitom však „Hitch“ s tichou hrůzou sleduje, jak jeho stále atraktivní a do té doby oddaná Alma podléhá kouzlu štramáckého spisovatele Cooka. „Nevěra“ ženy, zmožené po boku slavného manžela dlouholetou pracovní nevytížeností, se přitom zakládá na tom, že Alma s Cookem píše tajně scénář. Nové sblížení partnerů pak nastává ve chvíli, kdy se Alma ujme střihu Psycha a vtiskne Alfredově poněkud nesoustředěné práci úsporný a racionální tvar.
Alma a Alfred. Vztah manželů Hitchcockových zachrání společná práce.
Zatímco případný herecký přínos Anthonyho Hopkinse v titulní roli zcela potlačují maskérské efekty (jimž se kupodivu dostalo oscarové nominace), britská herečka Helen Mirrenová podává v roli Almy přirozený, roztomile ironický výkon. To díky ní film Hitchcock alespoň částečně funguje coby standardní romantická komedie - respektive jako její populární poddruh pro starší a pokročilé, „remarriage story“ (tedy jako vyprávění o manželském páru, který úspěšně čelí odstředivým tendencím uvnitř svého vztahu).
Pro toho, kdo zná nějaké Hitchcockovy filmy a případně něco ví i o slavném filmaři, je Gervasiho dílo mnohem větší prohrou, než jakou byl nedávno civilně pojatý životopisný snímek Můj týden s Marilyn. Nepříliš zkušený Sacha Gervasi totiž ještě zdůrazňuje nejapnosti scénáře, který se pokouší profesi režiséra a jeho práci s diváckým očekáváním přiblížit způsobem, hodným leda tak inteligence unaveného orangutana.
Filmový „Hitch“ tak absolvuje psychoanalýzu u předobrazu svého hrdiny Eda Gaina a při premiéře Psycha v předsálí doslova „diriguje“ jednotlivé reakce publika. Pokud ovšem nepatříte mezi Hitchcockovy ctitele, může na vás Gervasiho dílko působit jako rozmarná vyprávěnka o jakémsi frustrovaném chlapíkovi, který je shodou okolností filmový režisér a natáčí zrovna cosi jako horor, který byste nikdy v životě nechtěli vidět. S výjimkou slavné scény vraždy ve sprše - a tu si můžete pustit na YouTube.
