Přísně tajné spisy s Hitlerovým psychologickým profilem jsou datovány tři dny po jeho smrti do května roku 1945. Na jejich přední straně je napsáno: „Toto hlášení musí být zničeno do osmačtyřiceti hodin.“ Navzdory tomu ale byly uchovány jedním britským agentem, který je ukryl ve svém domě na anglickém jihozápadě. Nyní, po více než šedesáti letech, spatřily světlo světa, a to jen díky důkladnému úklidu tohoto domu.
Dokumenty, které přibližují život nejznámějšího nacistického diktátora v jeho tajném bunkru, informují také o jeho vztahu k jídlu. Neidentifikovaný člověk zaznamenaný jako PoW s ním večeřel více než třicetkrát. Zapsal, že: „Hitler jí rychle a mechanicky a jídlo je pro něj pouhým prostředkem obživy.“ Vzhledem k tomu, že nekouřil, bylo „přísně zakázáno kouřit v jeho přítomnosti, protože byl velmi náchylný k laryngitidě“.
Sežvýká i koberec?
To, že jedl velmi rychle a ve velkém množství, se podepsalo také na jeho postavě. Začal přibírat v pase, a to také kvůli své nesmírně velké oblibě pojídání moučníků. Tyto spisy dokonce citují neznámou holčičku tázající se její matky, jestli jim „ten šílenec sežvýká také všechny koberce“.
Během večeře hrála hudba, která podporovala jeho myšlení a pomáhala mu relaxovat. „Mluvil jemným barytonem, ve kterém nebyly známky hřmotné a nepříjemné ostrosti známé z jeho veřejných vystoupení,“ píše se v poznámkách. „U stolu se během jeho hovoru projevovalo mnohé z jeho neuhlazeného chování.“ Svým roztržitým okusováním nehtů a „dloubáním se“ v nose během jídla nejednou šokoval své přísedící u stolu.
Poznámky objasňují také intimní stránky Vůdce. Podle nich byl ve vztahu k ženám popisován jako osoba s rysy pasivního masochismu. K někdejším nařčením z homosexuality k Rudolfu Hessovi uvádějí, že „ho miloval jako bratra“.
Tajná kopie č. 173 na prodej Spisy budou prodány v aukci 5. března a jejich cena by se podle odhadů odborníků mohla vyšplhat až na tisíc liber. Dražitel této zprávy Richard Westwood-Brookes k tomu dodává, že „Tajná kopie č. 173“ je důležitým dokumentem odkrývajícím neobvyklé okolnosti ze života Adolfa Hitlera. Připouští možnost, že dům, ve kterém se spisy našly, mohl patřit člověku, který je obdržel. „Měly být zničeny, ale nebyly. Možná na to ten člověk zapomněl, možná nechtěl, aby k jejich zničení došlo.“
Dokumenty, které přibližují život nejznámějšího nacistického diktátora v jeho tajném bunkru, informují také o jeho vztahu k jídlu. Neidentifikovaný člověk zaznamenaný jako PoW s ním večeřel více než třicetkrát. Zapsal, že: „Hitler jí rychle a mechanicky a jídlo je pro něj pouhým prostředkem obživy.“ Vzhledem k tomu, že nekouřil, bylo „přísně zakázáno kouřit v jeho přítomnosti, protože byl velmi náchylný k laryngitidě“.
Sežvýká i koberec?
To, že jedl velmi rychle a ve velkém množství, se podepsalo také na jeho postavě. Začal přibírat v pase, a to také kvůli své nesmírně velké oblibě pojídání moučníků. Tyto spisy dokonce citují neznámou holčičku tázající se její matky, jestli jim „ten šílenec sežvýká také všechny koberce“.
Během večeře hrála hudba, která podporovala jeho myšlení a pomáhala mu relaxovat. „Mluvil jemným barytonem, ve kterém nebyly známky hřmotné a nepříjemné ostrosti známé z jeho veřejných vystoupení,“ píše se v poznámkách. „U stolu se během jeho hovoru projevovalo mnohé z jeho neuhlazeného chování.“ Svým roztržitým okusováním nehtů a „dloubáním se“ v nose během jídla nejednou šokoval své přísedící u stolu.
Poznámky objasňují také intimní stránky Vůdce. Podle nich byl ve vztahu k ženám popisován jako osoba s rysy pasivního masochismu. K někdejším nařčením z homosexuality k Rudolfu Hessovi uvádějí, že „ho miloval jako bratra“.
Tajná kopie č. 173 na prodej Spisy budou prodány v aukci 5. března a jejich cena by se podle odhadů odborníků mohla vyšplhat až na tisíc liber. Dražitel této zprávy Richard Westwood-Brookes k tomu dodává, že „Tajná kopie č. 173“ je důležitým dokumentem odkrývajícím neobvyklé okolnosti ze života Adolfa Hitlera. Připouští možnost, že dům, ve kterém se spisy našly, mohl patřit člověku, který je obdržel. „Měly být zničeny, ale nebyly. Možná na to ten člověk zapomněl, možná nechtěl, aby k jejich zničení došlo.“
