Mr. Rock a Mr. Roll je prvním titulem z druhé série Největších hitů Suchého a Šlitra, jež figurují na DVD právě vydaném v Supraphonu. Třiapadesát písní s pěti výjimkami nahrávek z počátku let devadesátých jsou záznamy, jež vznikly vesměs v šedesátých letech minulého století. Tehdy byl Semafor a jeho autoři a interpreti ve flóru.
Dokladem jsou ukázky z televizních adaptací semaforských pásem - například Zuzana je zase sama doma (1961) nebo televizních záznamů představení (Člověk z půdy, 1962). Leckteré písničky můžeme slyšet a vidět také díky osobnímu archivu Jiřího Suchého -například málo známá verze jemně rozmarné písně Ukrejvám rozpaky, roztomilí Toulaví zpěváci Suchý s malou Magdou Křížkovou nebo třeba Šlitrova litanie Hrozná tragédie s máslem).
Nejvíc písniček se zachovalo díky tehdejšímu zvyku inscenovat písně coby malé příběhy (předchůdci dnešních klipů). Podíleli se na nich renomovaní režiséři jako například Eva Sadková, František Filip, Ján Roháč a Vladimír Svitáček, Miloš Forman, Jaromír Vašta, Ivo Paukert či Alexej Nosek... a posléze po letech třeba Vladimír Drha, přičemž za kamerou tehdy stával překvapivě často Stanislav Milota.
Leckteré písně, jež rozhodně neuslyšíme v současných rádiích, jsou prokazatelně moderní, čtyřicet let věku jim neubralo na poetice, hudební zajímavosti ani na originalitě přednesu.
K bonbónkům patří jistě Blues o stabilitě či Oči sněhem zaváté v interpretaci zcela mladých hvězd Waldemara Matušky či Karla Gotta, skvělý kuplet Pro Kiki nebo šanson Dnes naposled (mezi autorskou dvojici S+Š se tu „vetřel“ textař Pavel Kopta) se stejně mladou Hanou Hegerovou. K těm hodně zajímavým písním patří třeba Blues o světle či rozjímavý song Na vrata přibili můj stín nebo Vyletěl jsem ze dveří, které zpívá Jiří Suchý.
Zachovaly se naštěstí i nahrávky z televizní verze opery Dobře placená procházka, kterou v roce 1966 režírovali Ján Roháč s Milošem Formanem, takže na DVD dnes můžeme ocenit skvělou muziku, texty i výkony Suchého, Šlitra, Evy Pilarové, Hany Hegerové a René Gabzdyla (Rekomando blues, Ty jsi ta nejkrásnější krajina, co znám ve dvojí verzi a Já kolem tebe chtěl bych kroužit).
Nechybí Matuškova Tereza v málo známé verzi s klavírem Rudolfa Rokla nebo Suchého Klementajn, ale také třeba jeden z mála pěveckých úletů komika Karla Effy Pět strun či „hraná“ píseň Bolí mě hlava s Lubomírem Lipským.
Z televizního pořadu Plakala panna plakala (1970) se na DVD dostaly jako bonusy Stříbrná tramvaj (zpívá mladičká Jitka Molavcová) a vánoční písně Purpura a Jehličí. S Jiřím Suchým je zpívá soubor divadla a je přitom zábavné pozorovat, jak se za léta proměňovaly semaforské girls. Kdysi účinkovaly věkově rozvrstvené od holčiček po zralé zpěvačky. Je možné je porovnat se souborem po třiceti letech, který se prezentuje v poněkud naivní zdravici anglickým letcům (Havlík-Suchý: Letecká, 1991) či ve všech časech aktuální písničce Osvobozeného divadla Nedáme se otrávit. Mezi bonusy je také poslední záznam hlasu Jiřího Šlitra - fragment písně Líbej mě víc je demosnímkem z roku 1969, těsně před Šlitrovou tragickou smrtí...
Tyto písničky patří ke zlatému fondu české populární hudby a je příjemné zjišťovat, že ani jejich někdejší prezentace nezestárla.
Dokladem jsou ukázky z televizních adaptací semaforských pásem - například Zuzana je zase sama doma (1961) nebo televizních záznamů představení (Člověk z půdy, 1962). Leckteré písničky můžeme slyšet a vidět také díky osobnímu archivu Jiřího Suchého -například málo známá verze jemně rozmarné písně Ukrejvám rozpaky, roztomilí Toulaví zpěváci Suchý s malou Magdou Křížkovou nebo třeba Šlitrova litanie Hrozná tragédie s máslem).
Nejvíc písniček se zachovalo díky tehdejšímu zvyku inscenovat písně coby malé příběhy (předchůdci dnešních klipů). Podíleli se na nich renomovaní režiséři jako například Eva Sadková, František Filip, Ján Roháč a Vladimír Svitáček, Miloš Forman, Jaromír Vašta, Ivo Paukert či Alexej Nosek... a posléze po letech třeba Vladimír Drha, přičemž za kamerou tehdy stával překvapivě často Stanislav Milota.
Leckteré písně, jež rozhodně neuslyšíme v současných rádiích, jsou prokazatelně moderní, čtyřicet let věku jim neubralo na poetice, hudební zajímavosti ani na originalitě přednesu.
K bonbónkům patří jistě Blues o stabilitě či Oči sněhem zaváté v interpretaci zcela mladých hvězd Waldemara Matušky či Karla Gotta, skvělý kuplet Pro Kiki nebo šanson Dnes naposled (mezi autorskou dvojici S+Š se tu „vetřel“ textař Pavel Kopta) se stejně mladou Hanou Hegerovou. K těm hodně zajímavým písním patří třeba Blues o světle či rozjímavý song Na vrata přibili můj stín nebo Vyletěl jsem ze dveří, které zpívá Jiří Suchý.
Zachovaly se naštěstí i nahrávky z televizní verze opery Dobře placená procházka, kterou v roce 1966 režírovali Ján Roháč s Milošem Formanem, takže na DVD dnes můžeme ocenit skvělou muziku, texty i výkony Suchého, Šlitra, Evy Pilarové, Hany Hegerové a René Gabzdyla (Rekomando blues, Ty jsi ta nejkrásnější krajina, co znám ve dvojí verzi a Já kolem tebe chtěl bych kroužit).
Nechybí Matuškova Tereza v málo známé verzi s klavírem Rudolfa Rokla nebo Suchého Klementajn, ale také třeba jeden z mála pěveckých úletů komika Karla Effy Pět strun či „hraná“ píseň Bolí mě hlava s Lubomírem Lipským.
Z televizního pořadu Plakala panna plakala (1970) se na DVD dostaly jako bonusy Stříbrná tramvaj (zpívá mladičká Jitka Molavcová) a vánoční písně Purpura a Jehličí. S Jiřím Suchým je zpívá soubor divadla a je přitom zábavné pozorovat, jak se za léta proměňovaly semaforské girls. Kdysi účinkovaly věkově rozvrstvené od holčiček po zralé zpěvačky. Je možné je porovnat se souborem po třiceti letech, který se prezentuje v poněkud naivní zdravici anglickým letcům (Havlík-Suchý: Letecká, 1991) či ve všech časech aktuální písničce Osvobozeného divadla Nedáme se otrávit. Mezi bonusy je také poslední záznam hlasu Jiřího Šlitra - fragment písně Líbej mě víc je demosnímkem z roku 1969, těsně před Šlitrovou tragickou smrtí...
Tyto písničky patří ke zlatému fondu české populární hudby a je příjemné zjišťovat, že ani jejich někdejší prezentace nezestárla.
