Nejmenování soudce je suverénním činem hlavy státu podle ústavy, tvrdí stále Václav Klaus při svém odmítání čekatele Petra Langra. Ne, je to normální správní akt - jako takový musí být zákonně zdůvodněn a může být přezkoumán, tvrdí soud.
Je to pozoruhodný spor mířící k samému jádru ústavnosti. Jenže z hlediska litery soudní podmínky, která dnes vyprší, Klaus de facto rozšiřuje už tak bytnící řady občanské neposlušnosti.
Po pravdě řečeno, jde tu o neposlušnost spíše klausovskou než občanskou. Za tři roky sporu už Petr Langer překonal kýženou věkovou hranici, takže se automaticky nabízí i další rýpnutí do hlavy státu: Kde je vlastně hranice mezi suverénním činem, ješitností a nechutí k mládí? Škoda jen, že se tak zakrývá skutečně zásadní otázka: Je místo soudce nárokový statek, kterého se může domáhat každý, kdo splní podmínky?
