Sobotkovi tím možná vzniknou prostředky na nějaké hezké a vždy bezvýsledné projekty sociálního inženýrství, ale život nízkopříjmových skupin to zlepší jen tím, že mohou mít pocit, že stát těm odporným bohatcům něco sebral a tak je to dobře.
Zprávy víkendu: Sobotkovy sliby, (snad) bílé Vánoce i trest za proklínání velvyslance |
Argument, že progresivní zdanění existuje v některých dalších zemích, neobstojí. Když soused vyskočí z okna, tak ho taky nebudu napodobovat. I absolutní daňový výnos je diskutabilní. Po zavedení rovné daně se výnos daně z příjmu fyzických osob taky nijak měřitelně nesnížil. Možná že to je tím, že výši existujících daní z příjmu považuje většina plátců za akceptovatelnou a prostě je platí. Riziko z postihu za neplacení za to nestojí. Ty, kdo hotovostní příjmy přesto zatajovali, dnes dostihne EET. Při zavedení daňové progrese by motivace k neplacení výrazně vzrostla.
Předsedovi vlády zjevně není známo, že stát odírá ty, kdo platí vysoké daně už nyní, ještě dalšími způsoby. Jedná se hlavně o platby do sociálního a zdravotního pojištění. O následném čerpání z těchto fondů ani nemluvě.
Atak na vícepříjmové skupiny
Sobotkova vláda se snaží distancovat od vlády předchozí, ale pokud se týká ataku na vícepříjmové skupiny, neliší se od ní. Obě vlády důsledně ignorují, respektive obcházejí rozhodnutí Ústavního soudu o neústavnosti zastropování výpočtu důchodu. Kdo by se taky staral o pár tisíc lidí, kteří nemohou výsledek voleb nijak ovlivnit. Tak jim pěkně naložíme a zbylých 99 procent obyvatelstva nám jen zatleská. Tady levicový liberalismus, jinak adorující menšiny, nějak selhává.
Obdobným případem je i nemocenská. Platby zaměstnanců a podnikatelů neomezené, nemocenská zastropovaná. Jediným pozitivním efektem takto pojaté nemocenské je to, že vícepříjmové skupiny prakticky nestonají.
Sobotka: Skokové zvýšení minimální mzdy má motivovat hlavně nezaměstnané |
Těžko říct, jak by ti, kterých by se Sobotkův nápad týkal, zareagovali. Ne každý může sebrat svůj notebook a odstěhovat se do zahraničí. Pro některé by to ale mohl být v dnešním přeregulovaném státě ten poslední impulz.
Vždy se najde někdo, kdo se bude pokoušet zahrát na populistickou notu tím, že sebere něco horním deseti procentům a rozdělí to mezi zbylých 90 procent. Touto v podstatě korupční strategií se vždy dá pár volebních hlasů sehnat. Problém je v tom, že to nikdy nebude fungovat po volbách. Stačí se podívat do historie na rok 1948. Bohatým vzal stát skoro všechno, ale zbytku se životní úroveň nezvýšila vůbec.
Pokud někdo nemá rád poučení z historie, stačí si předčíst pár zpráv z dnešní Venezuely. Původní idea zvýšení daní pro bohaté skončila totálním ožebračením všeho obyvatelstva.
Přitom důvod nezdarů těchto pokusů je velmi jednoduchý. Bohatých je prostě málo. Pokud by stát zestátnil majetek stovky nejbohatších lidí v ČR a následně rozprodal (pokud by někdo byl takový blázen, že by si od státu něco koupil), dostane přibližně 400 miliard korun. Každý občan by tak mohl dostat nějakých 40 tisíc v hotovosti. Hezký, ale neopakovatelný, jednorázový dárek. Stejné je to i s progresivním zdaněním. Populistická předvolební vábnička.
