* LN Jaké to bylo, když vám těsně před koncem studia Němci zavřeli školu?
Hrozné, hraničilo to se zhroucením. Bojíte se posledních zkoušek, abyste je zvládli, a najednou – nic. Navíc po letech studia najednou ani nic nejste, jen maturant.
* LN Co jste dělala?
Univerzita sepisuje 125.000 „Masaryků“Své absolventy Masarykova univerzita shání v rámci akce Hledá se 125 000 „Masaryků“, v níž oslovila studenty za celých 90 let své existence. Archivy totiž dokumentují jen část z nich, na většinu škola nemá kontakt. Dnes se pro absolventy od 9 do 14 hodin otevřou všechny fakulty a od 14 do 18 je připraven program na výstavišti, kde vystoupí například Ondřej Havelka a jeho Melody Makers. Akce má pomoci vytvořit síť absolventů, kteří mohou komunikovat navzájem, ale také spolupracovat se školou. |
V první řadě jsem se musela vdát, abych nemusela do Reichu. Mohla jsme však dostudovat v Německu. Němcům chyběli lékaři, a proto jsem dostala pozvánku k úvodnímu pohovoru do Prahy, aby zjistili, jestli jsem dostatečně „blond“. Kdyby to věděli rodiče, asi bych musela jet, ale tehdy se mi to podařilo před nimi utajit. Nešla jsem tam a naštěstí mi to prošlo, navíc, pokud vím, ti, kteří takto medicínu dodělali, s tím pak po válce měli problémy a museli i dlouho čekat na řádnou promoci.
* LN Věřila jste, že medicínu vůbec dokončíte?
V duchu byl člověk přesvědčený, že to musí jednou skončit. Ale bylo to velmi dlouhé čekání, a když jste celou tu dobu poslouchali v rádiu Hitlerovy projevy, nebylo to lehké. Já se v té době vyučila kosmetičkou, což se mi pak hodilo při lékařské praxi. Ale dodnes se nemohu dívat na žádné válečné filmy, pořád slyším hluk těžkých bombardérů nad Brnem. Jednou jsme se před nimi schovali v krytu pod kostelem na Masarykově a tam jsem poprvé zažila, co je zemětřesení, když máte dojem, že ta zeď před vámi uhýbá. Pak jsme vyšli ven a viděli, že budova hlavního nádraží ztratila jednu ze svých věží...
* LN Kdy univerzita opět otevřela?
V květnu skončila válka a už od června univerzita znovu fungovala. Ale i když nás v roce 1934 začalo studovat více než čtyři sta, k promoci nás v srpnu 1945 šlo něco málo přes dvacet. Tradovala se i taková veselá historka. Jeden ze studentů dělal zkoušku z gynekologie a porodnictví a moc mu to nešlo. Rozčílený profesor na něj začal křičet: Nedostatečnou vám dát nemůžu, dostatečné to nebylo, tak vám dám výbornou. V té době těsně po válce to nebylo snadné, svoje místa museli opustit němečtí doktoři, ale českých bylo velmi málo.
* LN Jak vzpomínáte na roky studia do války?
Vysoká škola pro mě byla splněný sen. Chtěla jsem být lékařka a studia mne bavila. Z anatomie jsem měla jedničku, s tou se chlubím dodnes, to není tak jednoduché. Latina mi nedělala problémy, na gymnáziu jsme měli hodinu denně tehdy ještě šestkrát v týdnu.
* LN Co profesoři? Chtěla jste se věnovat kožnímu lékařství, a pokud vím, učil vás i zakladatel dermatovenerologické kliniky v Brně Antonín Trýb.
Pracovala jsem u něho celou dobu a vždycky se ke mně choval hezky. Přitom on měl svoje oblíbence a neoblíbence. Ty, kteří měli zájem o dermatovenerologii, měl rád, tykal nám, ale oslovoval nás zásadně jinými jmény. Věra je myslím docela hezké jméno, ale pan profesor mi neřekl jinak než Květuško. Těm neoblíbeným pak zásadně vykal a neměl pro ně žádné jméno.
* LN Co bylo po promoci?
Dva roky jsem pracovala na chirurgii v nemocnici u svaté Anny, teprve pak jsem se dostala na kožní. „Jednička“ tam byl název pro oddělení, kam byly přijímány prostitutky. Mužští kolegové se tam moc nehrnuli, jeden dokonce tvrdil, že se z toho stává impotentní, ale mně to nevadilo. Pak se Brno rozdělilo na obvody a na mne připadla ordinace v Králově Poli. Byla docela hezká, až na to, že se tu topilo v kamnech. Dlouho jsem musela protestovat, že prach z uhlí a kožní onemocnění nejdou moc dohromady.
* LN Jak jste skloubila pracovní kariéru se soukromým životem?
Špatně. Padesát let jsem rozvedená. Syn se narodil v roce 1946, s péčí o něho mi pomáhali rodiče.
* LN Jak dlouho jste se tedy aktivně věnovala medicíně?
Do roku 1989, tak si to spočítejte. Měla jsem ráda své zaměstnání.
