Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

PROCHÁZKOVÁ: Až se holčičky naštvou na papaláše…

Názory

  14:23
Ne, že bych nechápala, když si tlustí bohatí miliardáři pozvou na oslavu narozenin striptérky a strkají jim za kalhotky, dokud je ještě mají na sobě, stodolarovky. Mezitím se baví, probírají situaci na burze a stav svých kont. Striptérky jsou (doufám) dospělé a jejich rozhodnutí vydělávat si na živobytí tímto způsobem svobodné (také doufám).

Gubernátor nechal v parku vystavit čtyři devítileté holčičky. foto: Petra Procházková, Lidové noviny

Gubernátor Petrohradu Georgij Sergejevič Poltavčenko, osmapadesátiletý generál daňové policie v záloze, chtěl zřejmě hosty večírku, který pořádal, oslnit ještě něčím neobvyklejším a exotičtějším, než jsou nahé děvy. A tak když se do Petrohradu na slavné ekonomické fórum sjeli důležití, movití a hodně sebevědomí pánové, pozval je na parkové prostranství u Petropavlovské pevnosti, kde byly instalovány rozličné kulisy a objekty, které měly vytvořit jakousi iluzi jiného světa.

Mimo jiné tam byl instalován i bazének. Nejdříve to vypadalo jako mírně nevkusná a hodně drahá veselice: Hosty vítaly dámy ve zlatých parukách a pyšných šatech symbolizujících vládu Kateřiny Veliké. Navzdory dobovým kostýmům to celé připomínalo začátek nějaké římské party, která ve svém vrcholném období končívala strkáním si pírek do krku, kolektivním zvracením i sexem. I tehdy už se děti používaly k tomu, k čemu nejsou vůbec určeny.

Gubernátor nechal v parku vystavit čtyři devítileté holčičky, podivně zabalené do stříbřité fólie podobné alobalu, s tvářemi natřenými stříbrnou barvou. Aby toho nebylo dost, umístili je organizátoři akce do vody jezírka tak, že jim koukaly jen hlavičky, rovněž zakutané v alobalu. Jedno z děvčátek hmouřilo usilovně oči, do kterých mu nemilosrdně svítilo slunce a odráželo se navíc od stříbrného materiálu.

Holčičky podivně zabalené do stříbřité fólie podobné alobalu s tvářemi natřenými stříbrnou barvou.

Dítě takto stálo skoro hodinu. Holčičky nehrály žádnou jinou roli než dekorativní. Něco jako okrasný keřík, v lepším případě papoušek. Nesměly se ani hnout, jen na povel foukat a dělat vlnky, které popoháněly roztomilé papírové lodičky. Prý se děvčátka snažila přesvědčit návštěvníky, že jsou něco jako bohové větru. Návštěvníci asi moc o božské podstatě dětí nepřemýšleli, protože si jich nevšímali, ani se při letmém pohledu na ně nekřižovali. Což by bylo namístě nejvíce ze všeho.

Jenže hosté měli na starosti důležitější věci – ekonomickou krizi, budoucnost lidstva, potažmo dětí, ceny ropy a situaci na světových burzách i v bankách, kde mají svá konta. Holky byly jako z kamene. Kdyby sborově zazpívaly, nebo zatančily, snad by to při trochu vyšší míře tolerance šlo strávit. Takto mi to připomínalo exkurzi v africkém dole, kterou jsem kdysi absolvovala a kde namísto fotek a exponátů pózovali jako figuríny skuteční, živí černoši.

Jako první si všiml toho, že sochy nejsou sochy, ale holčičky z masa a kostí, gubernátor Kirovské oblasti Nikita Bělych. Vyfotil si je a pověsil na internet. K fotce napsal pohoršený popisek. Novinářská obec se vzedmula pohoršením. Organizátoři večírku z kanceláře gubernátora jen stěží chápali, proč se novináři zlobí. Vždyť na organizaci recepce najali firmu, která čestně vyhrála tendr. Etickou i jakoukoliv jinou odpovědnost nese ona.

Zapojte se do diskuze! Nově přes SMS

Režisér celého představení Viktor Kamer se nestačil divit – prý děti při různých příležitostech využívá často. Tentokrát jim vytvořil doslova komfortní podmínky – mohly se vykoupat ve fontáně, do které by je jinak nikdo nepustil. Navíc nestály, jak tvrdí všelijací šťouralové a pisálci, ale pod vodou měly židličky. Takže se jim ta koupačka dozajista líbila a ani nechtěly vylézt ven. No, možná to bylo kvůli zkřehlosti tělíček a ztuhlým svalům, ale že by malé dítě bylo nadšené z toho, že může předvádět sochu a ještě při tom být po bradu ponořené do vody? A že by se mu líbilo na recepci pro dospělé, kde si ho nikdo nevšímal? Možná mu jen někdy omylem někdo z hostí odklepal popel z cigarety na hlavu. Což je také považováno za štěstí, však mu jí rovnou mohl o temínko típnout.

Vysoce postavení hosté recepce u příležitosti zahájení Petrohradského ekonomického fóra se teď tváří, jako kdyby si holčiček ani nevšimli… Asi bylo představení tak dokonalé, že si je fakt papaláši spletli se sochami. Jen jestli to nebude tím, že papaláši z novodobého zhýralého ruského Říma si pletou občánky s otroky. I jejich marniví předchůdci z dob největší římské slávy, kdy ve městě Římě stálo 18 tisíc paláců, si mysleli, že jsou nedotknutelní a věční. Jenže až se taková holčička naštve…