Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Horor Žena v černém: Takové decentní strašení

Kultura

  7:00
Daniel Radcliffe se po větší část britského hororu Žena v černém plouží setmělým domem, zpovzdálí ho přitom sleduje - tušená či viděná - paní z titulu. Výsledkem je film, který diváka neurazí, což zrovna pro horor asi není ta nejdůležitější ambice.

Klasická „duchařina“. Daniel Radcliffe v oživlém domě. foto: Reprofoto

Žena v černém je adaptace známé prózy Susanne Hillové, která byla mimo jiné úspěšně převedena i do divadelní hry, jež se vLondýně hraje už několik let. Reklamní kampaň na nové filmové zpracování je z velké míry založená na tom, že do hlavní role byl obsazen Daniel Radcliffe, pro nějž je to první krok na jeho postpotterovské dráze. Svým způsobem je volba té role docela výmluvná. Filmový právník Arthur Kipps je člověk nijak zvlášť výrazný, zjevně o pár let starší než jeho představitel, jehož úkolem je - alespoň po většinu filmu - být zaraženým, nanejvýš mírně vyvaleným svědkem.

Pro fanoušky hororového žánru může být zajímavá i osoba režiséra Jamese Watkinse. Upozornil na sebe filmem Jezero smrti (Eden Lake), krvavým, krutým a efektivním. Žena v černém v mnoha ohledech představuje protipól toho snímku - explicitního násilí v ní je spíš pomálu (alespoň v kontextu současné žánrové konvence), je založená spíš na atmosféře než na překotné akci, postavy ani diváci filmem nejsou mučeni, spíš hezky po staru a spíš decentně strašeni. Jako koncept to může působit docela sympaticky. Zrovna „na komoru“ se ale Watkinsův film netrefuje.

Hrůza těch, kdo zůstanou

Arthur Kipps je mladý vdovec, který se nevyrovnal se smrtí manželky, žije sám se synkem Jospehem (Misha Handley), šidí kvůli tomu práci. Šéf to nese dost nelibě a dá Kippsovi poslední šanci - musí vzorovým způsobem vypořádat pozůstalost jedné zesnuvší klientky, jinak dostane padáka. Síla hrdinovy vůle je pak vystavena extrémní zkoušce, ukáže se totiž, že plnit úkol má v domě, kde sídlí přízračná žena v černém, duch, který má zjevně cosi společného s početnými a záhadnými úmrtími dětí v blízké vesnici. Den, kdy má s chůvou přijet Kippsův syn, se přitom blíží (a hrdina mu nějak není schopný poslat telegram, aby nejezdil). Žena v černém je variace klasického příběhu o strašidelném domě a taky o přízraku, který odvádí ty nejmenší. Nepracuje se v něm ale s hrůzou těch, kdo jsou v nebezpečí, že si pro ně Žena v černém přijde, ale těch, kdo potom zůstanou - rodičů. Smrt jedněch se ve Watkinsově filmu stává předehrou té ještě hrozivější tragédie - zoufalství a osamocení druhých.

Autorům se ale z téhle silné premisy nepodařilo vytěžit zrovna moc. Žena v černém je z větší části elegantní retro, kterému ale chybí skutečná emocionální rezonance. Filmy o strašidelných domech do jisté míry stojí a padají právě s těmi stavbami, dějištěm. Vpřípadě Watkinsova filmu to platí ještě víc - dlouhé pasáže zachycují hlavního představitele, jak bloumá po chodbách a místnostech, občas něco zahlédne nebo uslyší.

Tu a tam něco zafunguje

Vzhled těch prostor je ale docela konvenční - navržený ve stylu přeplácaného hyperrealismu. Nedá se říct, že by ta stavba měla ducha, utkví z ní především velké množství podivných mechanických hraček (strašidelná panenka přitom patří mezi ta nejobehranější žánrová klišé).

Žena v černém

VB 2012
Režie: James Watkins
Hrají: Daniel Radcliffe a další
Premiéra 23. 2. 2012

Tu a tam ve filmu něco zafunguje, pár z mnoha „lekaček“, jeden dva obrazy upomínající na úspěšné japonské horory z počátku tohoto století (v dálce něco vylézá z bahna), náladová a efektivní sekvence prvního příjezdu k domu na ostrově, dostupném jen za odlivu. Žena v černém je pokus o ten typ hororu, v němž se toho moc neděje. Takové ale potřebují skutečně silný obraz, daleko méně popisný a daleko víc stimulující divákovu fantazii. Watkins a jeho tým jej vytvořit nedokázali, jejich filmu často uvíznou nohy v přešlechtěné fádnosti. Když dojde na pozoruhodný - protože zásadně odlišnými způsoby vyložitelný - konec, je už pozdě.

Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně
Šárka Hamrusová: Díky laktační poradkyni jsem si přestala myslet, že je chyba ve mně

Šárka chtěla kojit. Chvíli to ale vypadalo, že se jí to nepodaří. Díky správně zvolené laktační poradkyni nakonec dosáhla úspěchu. Poslechněte si...