Bylo to tak i nás. Na návsi v Pláních, ve Vrážném i v Korýtkách stávala pastouška. Stavení dříve sloužilo jako příbytek obecních pastýřů a ovčáků. Později v 19. století pastouška bývala něco jako azylový dům, kde nacházeli ti nejchudší a nejubožejší alespoň přístřeší. Ti také chodili tzv. „ po číslech“ na stravu. V našich obcích rok od roku přibývalo lidí, jež chudoba a stáří, nemoc a nemožnost výdělku, donutili uchýlit se pod ochranu obce. Dokud byl v pastoušce jeden nájemník, bylo dobře. Hůře bylo, když počet obyvatelů stoupl. Tehdy docházelo i k šarvátkám. Tolik k historii.
Obec Pláně vlastní v současnosti budovu, kde sídlí obecní úřad, ale z větší části je nevyužita. Myšlenka vybudovat zde byty už proběhla, ale zatím jsme bohužel neměli možnost získat na rekonstrukci prostředky z dotací. Jsme malá obec, mámě méně než 500 obyvatel, což je velký handicap. Obecní budova stojí z části na soukromém pozemku a majitel není přístupný k jeímu prodeji – to je další podmínka, která nám stojí v cestě.
Osobně si myslím, žev pokud stát chce přenést své povinnosti na poskytnutí sociálního bydlení na obce, měl by jim nejen finančně přispět, ale také podat pomocnou roku a neomezovat obce podmínkami. Stát by mohl také svým obcím více věřit, že každá samospráva i v té nejmenší vísce ví, co potřebuje nejvíc. Nepotřebuje být omezována podmínkami, kdo zde může být ubytován, na jak dlouho a proč. Tak jako v 19. století, tak i dnes se obce starají o své občany, jak nejlépe umí.
