Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Hrad probudil utichající kauzu Peroutka. Místo důkazu předvedl jen další faul

Česko

  12:50
PRAHA - Měl to být důkaz toho, že existuje stopa ke spornému článku Hitler je gentleman. Místo toho se však prezident Miloš Zeman i jeho mluvčí dopustili několika omylů, zejména, když nepřesně citovali Peroutkova slova z článku v březnové Přítomnosti z roku 1938. Jiří Ovčáček se ostré kritice brání a poučuje o významu slova „pozoruhodný“.

Prezident Miloš Zeman se svým mluvčím Jiřím Ovčáčkem. foto:  Dan Materna, MAFRA

„Možná jsme našli stopu. Ta stopa je datována 23. březnem roku 1938, je to článek Ferdinanda Peroutky publikovaný v Přítomnosti, kde říká, cituji: Cenzura mi zabránila v publikaci článku, v němž jsem ocenil, cituji doslova, vynikající schopnosti říšského kancléře,“ řekl prezident Miloš Zeman během svého úterního vystoupení.

Vrátil tak do veřejného prostoru téma, kdy si za kritiku Ferdinanda Peroutky, podepřenou citacemi z vymyšlených článků, utrhl ostudu a navíc žalobu.

Hitler je gentleman? Možná jsme našli stopu k Peroutkovu článku, tvrdí prezident

„Takže jestliže Ferdinand Peroutka byl cenzurován již za první republiky, která byla nepochybně demokratickým státem, pak patrně ten článek Hitler je gentleman byl v některém z exemplářů Národní knihovny, kde jsem se k němu dostal, zatímco jiné svazky Peroutkovy Přítomnosti už obsahovaly článek, který vlastně neexistoval, čili článek po cenzuře,“ rozvinul svéráznou teorii prezident Zeman, jenž většinu života prožil v době, kdy vládla komunistická cenzura.

Nepřesná citace

Jenže za další překroucení slov Ferdinanda Peroutky sklidil okamžitě kritiku. Svým výrokem totiž slavného novináře opět necituje přesně. „Censura znemožnila mi posledně, abych upozornil na pozoruhodné politické schopnosti německého kancléře a abych varoval před jeho podceňováním,“ napsal totiž Peroutka. V textu navíc před Hitlerem varuje.

Hrad si však za svým výrokem urputně stojí. „F. Peroutka v cenzurovaném textu upozorňoval na pozoruhodné politické schopnosti německého kancléře. A pokud jde o varování - tak před podceňováním. Je proto mimořádně hloupé, když pražští novináři fabulují, že demokratická první republika cenzurovala kvůli kritice Hitlera,“ uvedl pro server Lidovky.cz Zemanův mluvčí Ovčáček.

Ovčáček poučuje o významu slova

A předložil i další údajný argument. „Navíc, zmíněný článek cenzurované teze neobsahuje, jak píše sám Peroutka,“ napsal dále s odkazem na Peroutkovu doslovnou citaci: „Nesmím-li to já říci, nuže, nechť to řekne někdo jiný a třeba jinými slovy“.

„Pro pořádek“ ještě Ovčáček uvedl synonyma ke slovu „pozoruhodný“, které Peroutka použil v citaci parafrázované samotným Zemanem, aby dokázal údajný obdiv novináře k říšskému kancléři Adolfu Hitlerovi. Jako příklad tak uvedl přívlastky jako „význačný“, „pamětihodný“ či „zajímavý“.

Na příspěvek Zemanova mluvčího zareagoval i server Demagog.cz, který již dlouhodobě ověřuje pravdivost výroků politiků či dalších veřejně vystupujících osob. „Jiří Ovčáček se s námi na svém Twitteru podělil o následující obrázek, který bohužel ponechal bez komentáře. Po poradě s naším metodologem jsme se usnesli, že předložení prázdného odstavce není dostatečným důkazem o existenci článku Ferdinanda Peroutky. I tak děkujeme,“ uvedl server na své facebookové stránce.

Kvůli výrokům Zemana o Peroutkovi zažalovala vnučka Peroutky Terezie Kaslová v dubnu stát. Domáhá se tak omluvy hlavy státu. Právníci Hradu i Kaslové v minulých měsících jednali o smíru, shodu ale nenalezli. Zeman v úterý řekl, že o výsledku dalších jednání nemá informace. (více čtěte ZDE)

Závěrečná pasáž článku Ferdinanda Peroutky s názvem Co bylo, nebude, který vyšel v Přítomnosti 23. března 1938.

"Ať tak či onak, my nepochybně proděláme nyní jisté údobí ofensivy mírovými prostředky, a je svrchovaně na čase, abychom ze všech jiných případů, které jsme dosud mohli pozorovati, vyvodili pro sebe poučení o charakteru té ofensivy i o tom, jak my sami se v ní máme chovat.

Censura znemožnila mi posledně, abych upozornil na pozoruhodné politické schopnosti německého kancléře a abych varoval před jeho podceňováním. Nesmím-li to já říci, nuže, nechť to řekne někdo jiný a třeba jinými slovy. Ale jde o to, abychom si všichni uvědomili, že tento odpůrce zasluhuje protihráčů stejně obratných a odhodlaných, jako jest sám, a že jest směšno vystrkovati proti němu do pole nějaké politiky druhého nebo třetího řádu, nějaké muže, kteří kdysi v minulosti měli nějaké zásluhy, nebo takové, jejichž jedinou kvalifikací jest, že mají důvěru své strany.

Neboť nyní více než kdy jindy budoucí osudy naše, právě tak jako celé Evropy, budou záležeti na mužích, kteří nám budou státi v čele, na jedincích, opravdu na jedincích, což je třeba říci k hanbě tohoto století, které se tvářilo kolektivisticky. Clemenceau ukázal za světové války, co znamená jediný odhodlaný muž pro celou zem.

Co nás nyní očekává, jest v prvé řadě zkouška nervů, a jest třeba pro ni nalézti takové muže, kteří ji snesou. Obvyklý typ politika, který zešedivěl v dělání kompromisů mezi stranami, jest pro tuto situaci nepotřebný, ba více, škodlivý.

Celé Evropě jest nyní třeba mužů, kteří, opírajíce se o spravedlivou věc, dovedou říci: až sem a ne dále. Kdyby se takoví muži nenalezli, mohlo by Německo ještě získati nějakého vítězství bez války, což by asi pro ostatní svět byl způsob nejpotupnější. Dále se bude pokračovat v psychologické hře, a Německo nejdříve bude zkoumati, zda je právě takové vítězství pro ně ještě někde na světě.

Tomuto nebezpečí dovedou čeliti jen muži s dobrými nervy a odhodlaní. Byla by hanba pro charakter tohoto věku, kdyby stát, jenž snad vůbec není odhodlán vésti válku, přece záměrně rozšiřovanou pohrůžkou války vynutil si vše, co chce. Není pochyby, že naše nervy budou vystaveny silnému tlaku; právě proto německý kancléř varuje se říci o nás něco určitého; nezapomínejme ani na chvíli, že právě toto jest účelem hry, a že jde o to, aby nervy byly otřeseny a odhodlanost dlouhou zkouškou změkčena.

V této diplomatické válce se střílí na duše, jako ve válce skutečné se střílí na těla. Jsou známky, že duše leckterých již byly zasaženy, jejich nervy rozhárány. To jsou muži, kteří se právě nejméně hodí k řízení věcí v této době. My musíme nyní snésti i nejsilnější nervový tlak, jako na druhé straně musíme učiniti pro ulehčení evropské situace všechno, co můžeme pokládati ve svém evropském svědomí za spravedlivé.

Ale nikdy se nesmíme dostati tak daleko, abychom pro pouhý strach svou věc prohráli, abychom omdlévali obavami dříve, než se ozve první výstřel, o němž je možná souzeno a určeno, aby nikdy nepadl.

To ostatně není jen situace naše, to je situace všech evropských demokracií, a také v nich, jako u nás, nejsou odhodlanost nebo ustrašenost vázány na příslušenství k té nebo oné straně. Ve všech stranách jsou zastoupeni muži a - ti ostatní. Objevují se nyní na povrchu nikoliv stranická dogmata, nýbrž podoba silných nebo slabých povah mužů.

Defaitisti a lidé stateční zasedají v Anglii stejně mezi konservativci a liberály, jako mezi socialisty; stejně lze ve Francii ve všech stranách stopovati tento rozdíl povah, a u nás ovšem také. Nejde nyní o to, k jaké straně kdo patří, nýbrž o to, jaký jest. Všichni muži na palubu - a ženské povahy do záchranných člunů!"

F. Peroutka

Zdroj: ČTK

Autor: