Před týdnem jsem na tomto místě podrobněji představil Plečnikovu Rajskou zahradu - jednu z takzvaných Jižních zahrad Pražského hradu. Dnes se podíváme na další dílo slovinského architekta: zahradu na ni navazující - tedy Na Valech.
Ta se táhne podél fronty hradních paláců až k Opyši a Starým zámeckým schodům, je to tedy území protáhlé a velmi úzké. Návštěvníci ale většinou nejspíš netuší, že zahrada pokračuje pod jižní obrannou zdí, kde spadá prudce dolů.
Tajemství svatebních koláčků
Jože Plečnik (1872-1957), pověřený v roce 1920 Masarykem, aby upravil zanedbaný areál Pražského hradu a vytvořil z něj důstojné sídlo hlavy demokratického státu, našel zahradu Na Valech ve velmi neutěšeném stavu. Naposledy byla upravována v romantickém stylu v 19. století. Kromě obranné zdi z roku 1849 zde nebylo mnoho zajímavého, jen několik starých bašt, domeček zahradníků přilepený k Tereziánskému traktu Starého královského paláce a dva barokní památníky na místech, kam dopadli Slavata a Martinic za pražské defenestrace v roce 1618.
Principem Plečnikových úprav z 20. let bylo střídání dokonalých travnatých koberců a mlatových cest, respekt ke starým stromům a snížení obranné zdi, čímž se zahrady opticky propojily s městem. Kladl také důraz na významné pohledové osy, kam situoval pavilonky.
Pojďme se nyní podívat, jak si Plečnik se zahradou poradil. Jak už víme, slovinský architekt posunul starou barokní kašnu z centra Rajské zahrady do zahrady Na Valech. Kolem ní vytvořil ze stříhaných tisů jakousi miniaturní připomínku barokního francouzského parku.
Pokračujeme-li od kašny směrem na východ, upoutá nás Malý belveder. Jeho kamennou střechu podpírají podivuhodné dioritové sloupy s motivem vejcovce na hlavicích z carrarského mramoru. Z téhož materiálu je pak i zábradlí drobné stavby, která rámuje pohled na chrám sv. Mikuláše na Malé Straně. Zajímavá je i mozaika na podlaze s oblíbeným Plečnikovým motivem „svatebních koláčků“ - vyrobených ovšem prozaicky z nařezané kanalizační trubky vyplněné kamennou mozaikou.
PŘEČTĚTE SI TAKÉ O RAJSKÉ ZAHRADĚ |
S tímto prvkem, převzatým z etruských staveb, si Plečnik pěkně pohrál: svým studentům dávám vždy úkol, aby našli dva „koláčky“ se stejným dekorem, a věřte, že to není vůbec jednoduché.
Další zastavení je na rozlehlé půlkruhové vyhlídce, které byl nyní navrácen vzhled z 20. let, včetně kamenného zábradlí, lavice s lampou, dlažby a schodiště do Hartigovské zahrady či opukové pyramidy. Ta byla bezesporu inspirována Cestiovou pyramidou v Římě, ale její tvar, materiál a proporce ovlivnily i obdobné barokní prvky na bazilice sv. Jiří. Pod terasou s impozantní vyhlídkou na panoráma Prahy se nachází obnovený pavilon, který skrývá zdivo renesanční bašty, ale je v něm i dost prostoru třeba pro výstavy.
Plečnikova vyhlídka
Vyhlídka leží na hlavní příčné ose zahrady Na Valech, která vede od Býčího schodiště jižním směrem. Schodiště propojuje zahrady s III. hradním nádvořím a Plečnik ho vyzdobil řadou zajímavých prvků. Najdeme na něm třeba krétské sloupy, zužující se směrem dolů, jež architekt použil také ve vstupní prezidentské síni v přízemí středního křídla Nového královského paláce. Na schodišti je též nika s motivem tří hvězd nad vodní hladinou, což je symbolika spojovaná se sv. Janem Nepomuckým.
Ptačinec a trafostanice
Pokračujeme-li v naší cestě zahradou východním směrem, mineme jeden ze dvou památníků defenestrace, který Plečnik doplnil o zábradlí z leštěné žuly. K Tereziánskému křídlu přiléhá pavilonek Ptačince, jehož interiér se bohužel nedochoval, ale vnější vzhled byl nyní rekonstruován dle dobových plánů a fotografií (stavba byla za Husákova režimu zničena a nahrazena masivním objektem trafostanice).
Ptačinec
Naproti je branka do alpina, zdobená bronzovou dívčí hlavou od Damiána Pešana. Romanticky pojatá skalka se nachází už za sníženou jižní obrannou zdí na svahu - tedy v té části zahrady Na Valech, která není veřejnosti přístupná -, podobně jako na ni navazující terasová vinice. Tyto partie si však můžeme snadno prohlédnout třeba z místa dalšího zastavení pod vznosným pavilonem Bellevue, kde stojí na Plečnikově soklu barokní Herkulova kašna.
Další část zahrady má dvě výškové úrovně. Obě cesty nás však dovedou k poslední zastávce v nejvýchodnější partii zahrady. Zde stojí Moravská bašta, již Plečnik ozdobil štíhlou kamennou jehlou s jónskou hlavicí. Na baště je i cihlový pavilonek krytý dřevěnou pergolou a pod ní oválný žulový stůl, u něhož sedával Masaryk se svými přáteli. Z bašty lze sestoupit na terasy, které vedou až pod vyhlídku na Opyši, odkud je možno sejít do terasových zahrad malostranských paláců, tedy již mimo hradní areál.
Pokud se však vydáme hlavní cestou zahrady Na Valech k bráně na jejím konci, mineme ještě nyní obnovenou kovovou lampu na kamenném podstavci. Na Opyši nás pak čeká poslední prvek navržený slavným architektem: je jím vlajkový stožár před východní branou do Hradu. Na rozdíl od výše zmíněných intervencí je však v areálu téměř nováčkem. Slovinský architekt ho vytvořil pro rodnou Lublaň, originál stojí před domem zvaným Peglezen (Žehlička). Kopii sloupu věnovali v roce 1996 Slovinci Praze původně jako poutač Plečnikovy výstavy, ale na místě již zůstal.
Zahrady Pražského hradu (kromě Rajské a Na Valech k nim patří ještě zahrada Na Baště, s níž se seznámíme příště) získaly v roce 2002 prestižní cenu Carla Scarpy, kterou každoročně uděluje nadace firmy Benetton nejvýznamnějším historickým parkům a zahradám světa.
