Kniha sice vychází u příležitosti 25 let Ceny Jindřicha Chalupeckého, nazabývá se však jen touto cenou a jejími laureáty, ale i celkovým dobovým uměleckým i společenským kontextem, čímž se snaží naplňovat tezi samotného Chalupeckého, že „umění je odrazem doby“.
Rozsáhlá publikace na první pohled upoutá netradičním výtvarným a grafickým pojetím, které až na tvrdou obálku připomíná nejvíce obří paperback, a překvapení čeká na čtenáře i po otevření. Namísto teoretické studie je kniha kromě portrétů finalistů ceny především pestrým pelmelem krátých článků či spíše anotací dobových uměleckých událostí, informací z domova i za světa, novinových článků, fotografií, a v neposlední řadě ukázek z deníků samotné autorky, která v nich s humorem a ironickou zkratkou glosuje dobové dění. Kniha je rozdělena do pěti částí po „pětiletkách“, z nichž každá je uvozena dvěma eseji. Grafické pojetí knihy je dílem Petra Bosáka, Terezy Hejmové a Roberta Jansy, kteří knihu vystavěli jakou obrazovou mozaiku střídající různé typy písma i papíru.
Jak sama autorka přiznává, výběr událostí „není objektivní ani vyčerpávající a z pohledu důležitosti dění nakonec zkrátka přiznaně pragocentrický.“ Publikace tak svébytně odráží celé čtvrtstoletí výtvarné scény a přináší i exkluzivní a dosud nepublikovaný obrazový materiál. Celkový obraz navíc dotváří teoretické eseje, jejichž autory jsou například Jiří Přibáň, Václav Bělohradský, Karel Císař, František Lesák či Miroslav Petříček.
Umělecká teoretička Lenka Lindaurová
Rozhovor s Lenkou Lindaurovou:
Co vás vedlo k vytvoření této knihy?
Když jsem začala v roce 2010 působit jako ředitelka CJCH, začala jsem dávat dohromady značně děravý archiv nejstarší české umělecké ceny. Zjistila jsem, že jsem vlastně pamětník, cenu sleduju od začátku a znám se dokonce se všemi laureáty i finalisty osobně. S nadcházejícím výročím čtvrtstoletí existence této dnes již skutečně prestižní ceny mě tak samozřejmě napadlo udělat k této příležitosti velkou publikaci. Ale tak, že by vypovídala nejen o této ceně, ale o celé výtvarné scéně i kontextu doby, protože na aktuálních dobových dílech mladých autorů se dá také dobře sledovat, jak se umění proměňovalo a jak reagovalo i na společenské dění.
Pro jakého čtenáře je kniha určena?
Kniha byla koncipována tak, aby nezajímala jen insidery, ten malý rybník kolem umění, kde se všichni znají navzájem, ale aby vzbudila i zájem širšího okruhu čtenářů, kteří mají umění rádi, jen někdy k němu někdy přistupují s rozpaky. Proto knížka mluví nejen o autorech, ale i o dobových událostech a to prostřednictvím dobových médií, nikoli odborných textů. Ale i odborníci si užijí – najdou zde eseje předních českých kunsthistoriků i filozofů a dalších teoretiků, které se týkají také konkrétní doby a jejího myšlení.
Jaká je podle vás role umělců a umění v současné společnosti?
Umělci sou tím kanárkem v uhelném dole, nebo jak hezky říká můj kamarád Vladimír Morávek – tou jednou malou laskonkou v nepřátelském supermarketu. Bez umělců a tedy bez umění by společnost prostě nebyla společností.
Který z uměleckých počinů posledních 25 let, podle vás, zasáhl nejvíce naši společnost?
Srdečně asi každého něco jiného, mediálně určitě aktivisté jako Ztohoven, Podebal nebo Rafani. Napříč kulturní scénou určitě skvěle fungují autoři jako František Skála nebo Petr Nikl, zásadní počiny v reprezentaci Česka v zahraničí má za sebou určitě Kateřina Šedá.
