31. května 2016 19:00 Lidovky.cz > Zprávy > Domov

Huascarán 1970: prokletá expedice si vzala životy všech 15 Čechoslováků. Smetla je lavina

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 1Diskuse
Hora Huascarán. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Hora Huascarán. | foto: Wikimedia
PRAHA Hodiny ukazovaly 15:23:31. Poklidné nedělní odpoledne 31. května 1970 v Peru bylo násilně ukončeno strašlivými otřesy. U pobřeží Tichého oceánu, hluboko pod povrchem země, vypuklo zemětřesení o síle 7,9 Richtera. V zasažené zóně stála i peruánská nejvyšší hora Huascarán.

Otřesy z jejího vrcholu servaly obrovskou masu ledu a kamenů. Lavina pohřbila více než 20 000 lidí, smrt v ní před 46 lety našla i čtrnáctičlenná československá horolezecká expedice.

Článek jsme na serveru Lidovky.cz zveřejnili 1. června v roce 2015, u příležitosti dnešního výročí je čtenářům nabízíme znovu.

Smůla se jim lepila na paty prakticky od začátku. Šedesátá léta přitom znamenala uvolnění politického napětí, otevíraly se nové možnosti. V roce 1968 začal Bohumil Nejedlo se svými kamarády z horolezeckého oddílu Lokomotiva Liberec spřádat plány na expedici. Jejím cílem měla být hora Mount McKinley, nejvyšší vrchol Severní Ameriky. Oficiální název výpravy: První česká horolezecká expedice Aljaška 1970.

Zkušenosti měl přinést Bortel

Akci měl zaštítit horolezecký svaz, všechno se zdálo být na nejlepší cestě. Tvořilo se jádro expedice, přidal se i tehdy nejlepší československý horolezec Ivan Bortel. Rodák z oblasti Nízkých Tater patřil k evropské špičce: měl za sebou třeba prvovýstup severní stěnou na Grandes Jorasses (4208 metrů) poblíž Mont Blanku, oceněný ve Francii za nejlepší výstup roku 1968.

Horolezec Ivan Bortel.

Horolezec Ivan Bortel.

„Evropa byla tehdy vrcholem, dostat se do Himálaje bylo pro nás prakticky nemožné. Nepochybuji ale, že by bratr měl i na osmitisícovky, byl skvěle fyzicky vybaven,“ říkal Boris Bortel. Zkušenosti byly to hlavní, co měl aljašské výpravě sedmadvacetiletý strojní inženýr přinést. „Vybrali si ho proto, že ostatní byli spíše skalní lezci. Sice dobří, ale bez větších zkušeností v ledovcovém terénu,“ vysvětloval horolezcův bratr.

Sovětská invaze plány zničila

Expedice byla téměř přichystána, upomínkové předměty ale mohli devět měsíců před odjezdem do Ameriky její účastníci zahodit. Tanky „spřátelených“ armád v Československu, nástup normalizace a dopis předsedy ČSTV Emanuela Bosáka, že není vhodné cestovat na území USA, rázně ukončily sen o návštěvě míst zasažených „zlatou horečkou“.

V říjnu 1969 se ale v ČSSR konal kongres mezinárodní horolezecké federace UIAA, na kterém se podařilo navázat dobré vztahy s Peruánci, od kterých brzy přišlo pozvání do And. Od prosince se tak začala psát historie Expedice Peru 1970. „Ivan se hodně těšil, vybíral nejtěžší terén, který mohl. A to byla v peruánských Andách jižní stěna Huandoy (6395 metrů - pozn. red.). Huascarán byl sice o trochu vyšší, ale horolezecky ne tak obtížný výstup,“ líčil Boris Bortel.

Ve výpravě, která nyní směřovala nikoliv do Severní, ale do Jižní Ameriky, se vyměnilo několik lidí. Počet účastníků byl nakonec stanoven na šestnáct. V expedici byli skvělí i průměrnější lezci včetně několika reprezentantů, autor horolezeckých knih Arnošt Černík, vynikající fotograf Vilém Heckel či třeba atlet a lyžař (účastník slavného Vasova běhu) Jiří Jech.

23. dubna 1970 bylo na palubě letadla startujícího z pražské Ruzyně jen 15 členů výpravy. Liberecký lezec Jiří Bolech musel zůstat doma. „Bylo mi řečeno, že vzhledem k mým názorům není v zájmu republiky, abych kamkoliv vycestoval. Výprava, tedy její členové, psali dopisy na nejrůznější instituce a přimlouvali se za můj odlet. Měl jsem dokonce vystavenou letenku, ale nikdo žádosti nevyslyšel. Tehdy jsem však s podobnými problémy nebyl sám. Měli je všichni, ale nakonec odletěli,“ vzpomínal po letech.

Vykradené zásoby

Cesta horolezců vedla přes Dakar a Santiago de Chile do Limy. Tam na ně už měly čekat bedny se čtyřmi tunami vybavení. Plány o okamžitém odjezdu do hor ale vzaly zasvé ve chvíli, kdy Čechoslováci zjistili, že parník Hornbelt převážející zásoby v přístavu není. Na jeho příjezd se čekalo téměř dva týdny. Radost však brzy vystřídalo rozčarování: z beden zmizelo 400 kg oblečení a potravin. Informace z ambasády, že se na palubě Hornbeltu krade, se ukázaly jako pravdivé.

Základní tábor tak expedice založila až 13. května. Původně měl být na trochu jiném místě, ale lezcům učarovalo jezero Llanganuco ve výšce 3850 metrů. To se nachází v úzkém údolí mezi severní stěnou Huascaránu (6768 metrů) a Huandoye. O dva dny později postavila expedice předsunutý tábor přímo pod jižní stěnou cíle výpravy - Huandoye.

Dne 18. května se část účastníků přesouvala do základního tábora. „Moje milovaná, píši asi nejtěžší dopis svého života. Ivan už není dva dny mezi námi. Tragédie se odehrála v pondělí v 11.35, kdy Milan a Jarda sestupovali spolu s Ivanem z výšky pět tisíc metrů po úzké stezce. Není obtížná, v jednom místě překračuje úzký horský potůček a právě zde ujela Ivanovi noha po mokrém kameni a sklouzl do propasti. Spadl třicet metrů kolmou stěnou vodopádu přímo na hlavu. Byl na místě mrtev,“ citují autoři knihy „Huascarán - cesta končí, cesta začíná“ Lubomír Vejražka a Jiří Hladík dopis jednoho z členů výpravy.

Peruánský Huascaran

Peruánský Huascaran

Nejlepší horolezec expedice Ivan Bortel se paradoxně zabil v chodeckém terénu. „Když jsme se loučili v Ruzyni, tak jsem mu chtěl říct ještě jednu věc, a to ať si dává bacha na sestupy. Bratr byl už bohužel v celní zóně, tak jsme si jenom zamávali. Nakonec spadl při sestupu,“ svěřoval se Boris Bortel. „Ivan byl moje alter ego. Celá ta desetiletí let mi pořád schází, i když už jsem teď starý dědek.“

Co teď dál?

Zdrcená výprava řešila, co dál. Bylo potřeba zařídit kremaci, která se však v Peru nedělá, a převoz ostatků. V prostorách divadla ve městě Yungay, vzdáleném necelých dvacet kilometrů od Huascaránu, vystavili rakev a uspořádali celonoční tryznu. Horolezci se poté přemístili opět do Limy. Bylo jasné, že bez Bortela nemá cenu pouštět se na Huandoy. Padaly i návrhy na návrat, ale nakonec se rozhodli pokračovat a vystoupit aspoň na Huascarán, avšak normální cestou.

Zničené město Yungay, kde zahynulo 20 00 lidí..

Zničené město Yungay, kde zahynulo 20 00 lidí..

Čechoslováci se tedy vydali zpět do základního tábora u jezera Llanganuco. Místo původně plánovaného tábora mezitím zabrali japonští lezci. Odpoledne 31. května sbírala expedice síly, v Limě odpočíval i Jaroslav Bábel z československé ambasády „Byl jsem na návštěvě. Nejprve se začala kývat kovová ozdůbka na lampě a rozdrnčela se okna. Lidé vybíhali na ulici, rozhlíželi se a za hučení, které připomínalo blížící se svaz letadel, se sbíhali do skupinek a drželi se za ramena. Hukot působil na psychiku snad ještě hůře než vlnící se asfalt a rozbíhající se trhlinky po stěnách budov.“

Přestože v Limě byli lidé vyděšení, k zásadním škodám nedošlo. Situace pod Huascaránem byla naprosto odlišná. Vrchol hory je kryt ledovcem, pod nímž leží západním směrem osídlené údolí. Zemětřesení ledovec utrhlo a ten se rychlostí přes 300 km/h vydal k městu Yungay. Lavina sněhu, ledu, kamení a bláta s sebou brala všechno, co jí stálo v cestě. Zničila území o rozloze 22,5 km2 a pokryla ho nánosem suti o výšce 5-10 metrů. Z města Yungay, které čítalo zhruba 18 tisíc obyvatel, se jich zachránilo jen 400. Celkově si zemětřesení vyžádalo přes 70 tisíc životů.

Expedice Peru 1970.

Expedice Peru 1970.

Expedici Peru 1970 se hlavní lavina vyhnula, část ledu a skal však dopadla i na severní stranu, tedy do míst u jezera Llanganuco. Tou dobou se nedaleko nacházela devatenáctiletá studentka z města Huaraz Teresa Reyna Morenová. Spolu s několika přáteli se vydala do hor na piknik. „Viděli jsme i tábor Čechů - stany a nákladní auto, které parkovalo vedle. Juan říkal, že je to poštovní náklaďák z Yungay,“ vzpomínala.

Ve chvíli, kdy Morenová začala nalévat místní alkohol pisco, pocítila záchvěv země. „Ze svahů Huascaránu, které na protějším břehu jezera strmě spadají do vody, začalo padat kamení. Bylo to, jako by ve svahu vybuchovaly nálože dynamitu. Vyskočila jsem a všichni se rozeběhli k silnici. Pak jsme zaslechli strašný hluk, který přicházel odněkud shora. Viděli jsme, jak se dolů řítí ohromná černá lavina.“

Morenová a spol. měli neuvěřitelné štěstí, katastrofa je těsně minula. Stejnou „kliku“ měli i japonští horolezci. Vyděšení Peruánci poté utekli do protisvahu. Odtud mohli pozorovat místo, kde stanovali Češi. „Bylo vidět lavinu. Hrozně velikou a děsivou masu, která se navršila v místě, kde býval tábor. Nezbylo z něj nic. Stany byly pryč. Náklaďáček byl pryč. Všude jen kamení, led a bláto,“ popisovala studentka.

Nikdo nic nevěděl

Zatímco Morenová tušila, že nikdo nepřežil, československé úřady o tom neměly ani ponětí. „V několika hodinách odhalilo letecké pozorování lavinu v oblasti Huascaránu. Pro oblaka prachu však nebyl rozsah zkázy jasný,“ vzpomínal Bábel. Pomoci nemohli ani Peruánci. „O vašich čtrnáct horolezců se teď nemůžeme starat. Nám se teď jedná o desetitisíce našich lidí.“

Zprávy o přírodní katastrofě se brzy rozkřikly i v Československu. Nikdo ale nevěděl, co se stalo se 14 horolezci. Rodiny chvíli žily v naději, že se všichni zachránili v jeskyni. Pak přišly informace, že jsou všichni mrtví, následovaly spekulace, že část lidí byla mimo tábor.

„Střídaly se dobré a špatné zprávy. Když bylo šestého června rozloučení s Ivanem v Motole, říkala mi Jana Náhlovská, manželka Milana Náhlovského, že to je i s ostatními špatné, i když nikdo oficiálně ještě nic nevěděl. Měli jsme dost vlastního trápení, ale prožívali jsme samozřejmě i to, co se dělo se zbytkem výpravy. Vždyť tam byli kamarádi,“ říkäl Boris Bortel.

Dvanáctý den po zemětřesení přišla první důvěryhodná informace, bohužel však nesmírně smutná: „Vedoucí chilské záchranné expedice vyslovuje hlubokou soustrast a potvrzuje, že všech čtrnáct Čechoslováků a chilský horolezec Pedro Nuňez, který se v té době nacházel v základním táboře, se stalo oběťmi přírodní katastrofy.“

Památník tragédie z roku 1970 u města Yungay.

Památník tragédie z roku 1970 u města Yungay.

Expedice Peru 1970 nezůstala zapomenuta. Každý rok se na její počest jezdí lyžařský závod Jizerská padesátka. Tohle měření sil běžeckých lyžařů vymysleli v roce 1968 právě liberečtí horolezci. Mělo jim sloužit k udržení formy přes zimu, než vyrazí na jaře do hor...

Nenapadlo mě, že by se tátovi mohlo něco stát

LIBEREC Byl duchovním otcem původní expedice. Na aljašskou Mount McKinley (6194 metrů) se však Čechoslováci kvůli úřadům nepodívali. Když se stalo novým cílem Peru, přenechal liberecký horolezec Bohumil Nejedlo organizování jiným.

V osmatřiceti letech pak vychovatel Jedličkova ústavu zemřel po boku kamarádů pod Huascaránem. „I já jsem částečně zdědila lásku k horám,“ říká Alena Horáková, která se musela se smrtí otce vypořádat v devíti letech. S otcem ji spojila také práce s tělesně postiženými, i ona pracuje v Jedličkově ústavu.

LN Jak se váš otec k lezení po horách vůbec dostal?

Vyrostl v oblasti Českého ráje, takže to měl do kopců a skal kousek. V tamním klubu se začala rozvíjet jeho láska k lezení.

LN Proč se chtěl koncem 60. let vydat zrovna na Aljašku?

V té době byly módní westerny, chtěli se tedy podívat na místa zlaté horečky. Měli všechno připravené - mapy, papíry, vybavení i odznáčky... Ale nedopadlo to, úřady je několik měsíců před začátkem výpravy z politických důvodů nepustily.

LN Jaké měl se zahraničními horami váš otec zkušenosti?

Prakticky žádné, bylo obtížné se někam dostat. Ale ve Vysokých Tatrách byste těžko hledali cestu, kterou nevylezl.

LN Jaká je vaše poslední vzpomínka na něj?
V den, kdy jel na letiště, přišel za mnou do školy, protože potřeboval klíče od domova. Ty svoje už dal mámě, ale zjistil, že zapomněl pár drobností. To bylo naposledy, co jsme se viděli.

LN Co jste si řekli?
V podstatě nic. Byla jsem devítiletá holka, typ, co lítá po škole a vyvádí neplechy. Tehdy mi učitelka řekla, že za mnou někdo přišel. Tátovi jsem jen dala klíče a rychle mazala zpátky do třídy. Žádné velké loučení neproběhlo, nenapadlo mě, že by se tátovi mohlo stát něco špatného...

LN Některé matky tehdy dlouho dětem o osudu jejich otců nic neřekly. Jak to bylo u vás?
Maminka mi nic nezamlčovala. Druhý den po tragédii se o zemětřesení mluvilo v rozhlase, takže jsme si o tom povídaly. Nevěděly jsme, na čem jsme, přicházely rozporuplné informace o osudu výpravy. Chvíli jsme věřily, že se zachránili v nějaké jeskyni.

LN Kdy jste přestaly doufat?

Nenašla se těla obětí, oficiálně tatínka prohlásili za mrtvého až po roce. Do té doby všichni žili v nejistotě a doufali, že mohl třeba utrpět ztrátu paměti a někde tam žije.

LN Dva roky po zemětřesení se vaše matka vypravila s dalšími příbuznými obětí na místo tragédie. S jakými pocity přijela?

Velice nepříjemnými. Nevěděla, jestli nechodí po místě, kde spočívá tátovo tělo. Našly se tam ještě nějaké hadry, ešusy...

LN V roce 1995 jste se pod Huascarán vydala i vy. Bylo ještě poznat místo tragédie?
Samozřejmě, je tam i památník. Laviniště je také ještě pořád dobře zřetelné. Byli jsme se podívat i ve městě Yungay. To bylo lavinou téměř kompletně zničeno, ale lidé nové město vybudovali jen o několik kilometrů dále. Celé to místo na mě hodně zapůsobilo. Cítila jsem se kupodivu bezpečně, ale dostavily se i nepříjemné pocity ze vzpomínek.

  • 1Diskuse
Vojtěch Gibiš

Autor

Vojtěch Gibišvojtech.gibis@lidovky.czČlánky




REGISTRACE NA SERVERU LIDOVKY.CZ, NEVIDITELNÉM PSU A ČESKÉ POZICI

SMS Registrace

Diskuse LN jsou pouze pro diskutéry, kteří se vyjadřují slušně a neporušují zákon ani dobré mravy. Registrace je platná i pro servery Neviditelný pes a Česká pozice. více Přestupek znamená vyřazení Vašeho telefonního čísla z registrace a vyřazený diskutér se již nemůže přihlásit ani registrovat pod stejným tel. číslem. Chráníme tak naše čtenáře a otevíráme prostor pro kultivovanou diskusi.
Viz Pravidla diskusí. schovat

Jak postupovat

1. Zašlete SMS ve tvaru LIDOVKY REG na číslo 900 11 07. Cena SMS za registraci je 7 Kč. Přijde Vám potvrzující SMS s heslem.

2. Vyplňte fomulář, po odeslání registrace můžete ihned diskutovat

Tel. číslo = login,
formát "+420 xxx xxx xxx"
Kód ze SMS je rovněž heslo
Vaše příspěvky budou označeny Vaším jménem, např. K. Novák.
* Nepovinný.
Odesláním souhlasíte s Pravidly diskusí.

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na Lidovky.cz