Hudební skočný příliv Corey a Flecka

Když se v roce 2006 dvě legendy odlišných disciplín rozhodly provázat klavír s bendžem v jazzovém repertoáru ovlivněném bluegrassem, psalo se s nádechem napjatého očekávání o rizikovosti a nezařaditelnosti projektu. Titul The Enchantment (2007) potvrdil, že neobvyklé zvukové spojení může fungovat na výbornou. Pochopitelně jsou-li nástroje v rukou mistrů. Nové dvojalbum, pojmenované jednoduše Two, zachycující koncertní spolupráci atypického dua, je ještě lepší než studiový předchůdce.

„Milujeme spontánnost. A hraní s Chickem vyznačilo jeden z nejvyšších ‚přílivů‘ v mém hudebním životě,“ napsal Béla Fleck v tiskové zprávě k vydání desky. A Chick Corea vrátil kompliment dalším vodním příměrem: „Béla je jako nevyčerpatelná fontána kreativity.“ Pódiový kontakt dvou virtuózních hráčů a hlavně invenčních skladatelů a improvizátorů opravdu jiskří. Energií a vynalézavostí dokáže strhnout nejen jazzové posluchače. Na Twopochopitelně nejde o pouhé živé předvedení repertoáru studiové desky ani jen o doplnění nacvičených skladeb improvizovanými pasážemi. Corea a Fleck přidali duu na míru upravené skladby ze svých sólových repertoárů a hlavně nové kusy, které „vznikly na cestě“.

I kompozice známé ze studiového alba se ovšem dostaly na jinou úroveň. Například titulní košatá balada The Enchantment proměnila rozvržení, dynamiku i náladu a v koncertní verzi se protáhla na dvojnásobnou délku, aniž bychom zaznamenali zbytečnou notu či vteřinu nudy. Také svižný a hravý Coreův motiv Children’s Song #6 se oproti studiovým čtyřem minutám na pódiu přirozeně rozrostl na čtrnáct – a nejde o vaření z vody.

Na kvalitě a hutnosti živé desky se pochopitelně projevil i pečlivý výběr nahrávek. Nejde o záznam jediného představení, ale sestřih z mnoha večerů. Tvůrci si prožili martyrium rozhodování, kterou z verzí použít. „Měli jsme tolik záznamů každého kusu... Ale Bélův vkus tomu všemu dal smysl. Návrh, který mi poslal, byl zabijácký. Vybral některé z nejdivočejších momentů,“ s úsměvem komentoval výslednou kolekci Corea.

Jako průsečík nejen dvojalba, ale i celé svojí spolupráce vytknuli interpreti jednu skladbičku. Známý „bluegrassový“ standard Bugle Call Rag, který během turné spontánně přidali do repertoáru. A vlastně tím záměrně a sympaticky „shodili“ výjimečnost dua, právě historie téhle skladbičky totiž dokazuje spřízněnost jazzu a bluegrassu přímo u kořenů. Vždyť ona neobvyklost spojení jazzového klavíru a bendža je dána spíše předsudky než neslučitelností žánrů a soundu, hudba je jen jedna a patří k sobě.

Na rozcestí jazzu a bluegrassu aneb spojnice dvou světů

„Během dlouhých nocí v autě jsem pouštěl Chickovi nějaký bluegrass. A tahle věc ho naprosto dostala. Tak jsme kolem její melodie začali na koncertech trochu blbnout, jen tak z legrace. A víte, co je na tom nejzábavnější? V dobách Bennyho Goodmana, dříve než se stal bluegrassovým standardem, se Bugle Call Rag běžně hrával jako jazzový kus! Miluji naši verzi, protože jde o takovou sponku mezi dvěma světy,“ vysvětluje Fleck. „Jde o jednu z mých nejoblíbenějších nahrávek v rámci celého projektu. To pro spontaneitu jejího vzniku a pro to, jak jinak mě naučila hrát,“ souhlasí Corea.

Dodejme ještě, že melodii Bugle Call Rag, známou i coby Bugle Call Blues, nahrál jako první v roce 1922 legendární jazzband New Orleans Rhythm Kings.

Duo Chick Corea & Béla Fleck u nás s úspěchem vystoupilo 8. listopadu 2007 v pražském Obecním domě. Koncertní nahrávku můžeme brát jako určitou připomínku mimořádného zážitku. Letošní turné Corey s Fleckem zatím Evropu minulo, nicméně Chick Corea zahrál 17 .června spolu s Bobbym McFerrinem v rámci JazzFestBrno a šanci slyšet živě Bélu Flecka máme znovu 7. listopadu. Do pražského Paláce Akropolis přijede v žánrově poněkud obvyklejším duu s fenomenální písničkářkou, bendžistkou a zároveň svojí manželkou Abigail Washburnovou.