Hunger Games: Žádné veledílo, ale lepší než upíři

Premiéře filmu Hunger Games, adaptace první části úspěšné série knih pro mládež, předcházela nebývale silná „dělostřelecká příprava“. Po zhlédnutí toho snímku je možné se udiveně ptát, proč to všechno. I když – mohlo to být horší, o tom žádná.

Trilogie Hunger Games spisovatelky Suzanne Collinsové je za oceánem velice populární. Její filmová verze by podle představ producentů měla nahradit upírskou romanci Twilight. Celosvětovou premiéru snímku režiséra Garyho Rosse proto předznamenala nebývale silná mediální smršť. Kanonáda zjevně zatemnila mysli i některých jindy soudných anglosaských recenzentů, kteří o filmu píšou v nemístných superlativech. Ross nenatočil žádné veledílo. Na druhou stranu – měl-li bych dceru věkem spadající do cílové skupiny (11–15 let), snášel bych lépe její poblouznění Hunger Games, než kdyby propadla Twilightu. Takže pokrok – samozřejmě mírný a v mezích zákona.

Někdy ve vzdálenější budoucnosti se na území Severní Ameriky rozkládá říše jménem Panem. Je to diktatura založená na variantě kastovního systému, země je rozdělená do dvanácti distriktů od nejbohatšího po nejchudší. Na připomínku dávného povstání utiskovaných se každý rok pořádají televizí přenášené Hunger Games – několikadenní gladiátorská reality show. Z každého distriktu jsou vylosovaní chlapec a dívka, kteří jsou vypuštěni do rozlehlé arény, kde se snaží přežít v zápase s nástrahami bojiště i v zápasech s ostatními soutěžícími. Kdo zůstane poslední, vyhrává.

Katniss (Jennifer Lawrenceová) je ztepilá a soběstačná dívka a taky třeskutě dobrá lučištnice, pochází z nejchudšího, dvanáctého, distriktu. Když je pro účast ve hrách vylosovaná její mladší sestra, nabídne semísto ní jako dobrovolnice. Spolu s mladíkem Peetou (Josh Hutcherson) je převezená do hlavního města Capitolu, dekadentně bohatého místa, kde jsou soutěžící předváděni před kamerami a zraky žádostivého davu.

Absolvuje trénink, ku pomoci jí jsou chápavý imagemaker Cinn (Lenny Kravitz) a někdejší vítěz her, spiťar se zlatým srdcem Haymitch (Woody Harrelson). Katniss a Peeta rychle pochopí, že úspěch ve hře závisí ale i na míře, do níž jsou schopni získat sympatie diváků. A milostné románky má publikum rádo... Zakrátko je už ale čeká aréna. Přežije Katniss? Jak často se stává, že hrdinka trilogie zemře hned v prvním díle?

Spásné hrdinčino charisma

Hunger Games je amalgám prvků už nezřídka dřív použitých. Boj o život v přímém přenosu je známý třebaz Bradburyho 451 Fahrenheita, Běžícího muže od Stephena Kinga, teenageři se vyvražďovali před kamerami v japonské satiře Battle Royale nebo americkém filmu Série 7. Hunger Games ovšem téma podávají na vážno.

Předností Rossova snímku určitě je hlavní představitelka. Jennifer Lawrenceová, která byla loni nominovaná na Oscara za hlavní roli ve skvělém filmu Winter’s Bone, má charisma, které jí pomůže přenést se i přes početné skřípající pasáže filmu, dá se jí věřit i ta lukostřelba.

Střelba lukem je důležitou dovedností hlavní hrdinky Hunger Games

Dystopický budoucí svět se ovšem autorům nepodařilo vybudovat celistvě a přesvědčivě. Chudé končiny, v nichž příběh začíná, mají trochu atmosféru – připomínají obrázky amerického venkova v době velké krize. Zobrazení rozmařilého Capitolu ale není zrovna invenční – zmalovaní lidé v pestrých oblecích a barevných parukách. Jak originální.

Jaké jsou ty ostatní pořady?

Film má skoro dvě a půl hodiny, rozvleklost první části je snesitelná a pochopitelná – je toho potřeba hodně ukázat a vysvětlit, než „to“ začne. Průběh a inscenování her ale po takové přípravě mohou dost zklamat. Rozkomíhaná kamera Toma Sterna marně navozuje dojem bezprostřednosti, horečnatosti. Zas až tak moc se toho totiž neděje – mladí lidé se plouží virtuálním lesem, občas někdo z nich umře. V rozvláčném vyprávění zeje nemálo zhusta velkých děr, drama je často spíš sugerované, navíc nemoc zručně. Jak otřesné musejí být ty ostatní pořady v panemské televizi, když je tohle trhák?

Filmovým Hunger Games se ale nedá upřít jedno výchovné plus – snímek, který míří především na náctileté divačky, relativizuje některé hodnoty jejich světa. Televize v něm není přítel, ale zákeřný protivník, kdo na obrazovce vypadá jako pochopení samo, může být ve skutečnosti bezcitný padouch. Romance mezi Katniss a Peetou nemusí být vůbec skutečná, může to být jen prostředek manipulace diváky – v Panemu i současném světě. Film Hunger Games může dospívajícímu publiku sdělit věci, které by od rodičů třeba vážně nevzalo. Zní to fotrovsky, uznávám. Ale pominout tuhle stránku Rossova snímku podle mě nelze.