Když v říjnu roku 1978 přesídlil zpěvák Jaroslav Hutka z tehdejší ČSSR do nizozemského Rotterdamu, bylo to vyvrcholením rozsáhlé kampaně, kterou komunistická tajná policie proti Hutkovi vedla. Již o rok dříve mu bylo znemožněno veřejné vystupování, navíc byl obviněn z nedovoleného podnikání.
StB ale začala se sbíráním materiálů proti Hutkovi daleko dříve, již počátkem roku 1975. Obvinit ho chtěla z hanobení republiky a jejího představitele a hanobení rasy, národa a přesvědčení. Dokonce kvůli tomu Státní bezpečnost vypracovala rozsáhlou analýzu Hutkových vystoupení, která rozhodně stojí za pozornost.
| Jaroslav Hutka (*1947) |
|
Počátkem 60. let nedokončil studium na střední uměleckoprůmyslové škole. Od roku 1971 patřil k vůdčím osobnostem folkového sdružení Šafrán. Se Státní bezpečností měl střety dlouhá léta, v roce 1975 na něho byl veden vyšetřovací spis kvůli hanobení rasy, národa a přesvědčení. Nakonec byl v roce 1977 obviněn z nedovoleného podnikání, ve stejné době mu bylo znemožněno veřejně vystupovat. V říjnu 1978 emigroval do Nizozemska, vrátil se až v listopadu 1989, kdy se stal jednou z hlavních tváří sametové revoluce. |
K čemu je materialistovi idea?
Jako podklad analytikům StB posloužil magnetofonový záznam Hutkova recitálu na Loutkové scéně Domu odborů v Chocni ze 7. února 1975. „Zde dvousmyslnými výroky napadal SSSR a hanobil republiku,“ konstatoval ve své zprávě náčelník odboru vyšetřování StB Antonín Havlena.
Našel ale pro Hutku i polehčující okolnost. „Je třeba vzít v úvahu, že Jaroslav Hutka nevymyslel žádné nové formy ideologicko-diverzní práce a že všechny jeho výroky byly již v minulých letech různými osobami pravicového zaměření v různých modifikacích proneseny,“ napsal Havlena.
Soupis Hutkových domnělých provinění je dlouhý, ve vyšetřovacím spise zabírá dvacet hustě psaných strojopisných stran. Na okraj stránek, vedle přepisu zpěvákova vystoupení, si estébáci zapisovali své glosy.
„Otázka, která mě vždycky trápí, k čemu jest materialistovi idea? Že jo, proč ji hledá? A že oni si to zpracovali po svým, ale myslím, je to zpracování přesný,“ zamyslel na choceňském recitálu zpěvák. Estébáci si to vyložili jako „útok na materialistický světový názor“.
Poznámky po stranách spisu se na mnoha místech opakují, snad nejčastější zní „útok na politické poměry po roce 1968“. Estébáci texty reflektují poněkud paranoidně, za útok na poměry považují i verš o vysokém napětí a elektrifikaci.
Píseň, kterou zpěvák věnoval ekonomické fakultě v Praze, analytik označil za útok na socialistické výrobní vztahy. Ve verších „nějakou dobu chodili vrávoravým krokem, mluvili o smrti a o zlém počasí“ policejní vykladač viděl „beznadějnost dnešních dnů“.
Známý Hutkův song, kde se zpívá o podivné době a smutné náladě města Litvínova, dali estébáci rovněž do podivné souvislosti. „V Litvínově je festival politické písně – nutné vyjasnit, zda proto,“ poznamenal si policejní analytik.
Doslova hody nabídla estébákům píseň „Proč, proč?“, která měla pětačtyřicet slok. Tak ve čtrnácté sloce se zpívá: „Táto, proč ta kráva bučí, no, táto, řekni proč. V knize ji děsnej hlad mučí, proto, proto, ’brou noc.“
Podle StB tak Hutka popsal „situaci na kulturní frontě“. Ve dvaadvacáté sloce zpěvák použil ruské slůvko jiščó, čímž prý zesměšnil ruský jazyk. Zmínka o brněnském divadle Husa na provázku prý byla zase narážkou na prezidenta Gustáva Husáka. Když Hutka mluvil o mikrofonu obráceném do publika, dopustil se prý zesměšnění hesla „Čelem k masám“.
Na základě analýzy se StB chystala poslat zpěváka před soud. Zabránila jí v tom ale paradoxně amnestie prezidenta Husáka z 8. května 1975. Na vyšetřovacím spise ale estébáci pracovali dál. V závěrech se objevuje i návrh, aby Hutkovi bylo znemožněno získat uměleckou kvalifikaci, což mělo zabránit ve vystupování. To se skutečně o dva roky později podařilo.
