Hymna je pravdivá

Tam, kde „boryš umí“ a „vodyh učí“...Ještě šumí, ještě hučí...Ještě stále je naše hymna pravdivá!
Stačí si vyjít ( anebo vyjet). Z Valtic znám jenom víno, takže nevím, jak to máte do přírody daleko Vy, milá paní Pospíšilová-Šteflová. Já to mám do přírody dost daleko a tak se jí vždycky nemůžu dočkat. Cestou  se nesmím dívat na ty roztažené obchodní řetězce a další oku nelahodící technicko- spotřební budovy a také nenavštívit „chrám spotřeby“ a podobná zařízení.
Také bývám dojatá, když někdy naši zem vidím z letadla. To se mi zdá, že žádná země není tak krásná, jako ta naše: ty lesy a hájky jsou tak něžné, políčka jako různobarevné rozprostřené látky, řeky jako stříbrné pásky, rybníky a rybníčky zvoucí, města a vesničky jako hnízda uprostřed toho všeho...Přesně tak, jak je to v naší hymně. Jen o vůni není zmínka, ale my ji důvěrně známe...Stačí se ponořit třeba do lesa, a nadechnout...
Ještě bory šumí, ještě vody hučí, ještě skví se jara květ...ne není to ráj, ale ještě tuto hymnu můžou zpívat naše děti a vnoučata a vědět, o čem je řeč, protože je to i jejich zkušenost.
Mám jedno veliké přání; aby tuto hymnu mohli zpívat i naši pravnuci a nemuseli přitom mít pocit, že je to na památku zašlých časů.