Věrni svému provokativnímu stylu, přesto otevření hudebním i personálním inovacím. Slovinští Laibach by délkou své existence - letos už je to 26 let - mohli podobně jako jejich vrstevníci už jen žít ze svého bohatého hudebního katalogu.
Několik předchozích desek, v nichž jen těžili ze svých předchozích nápadů od koketování s fašistickými symboly přes cover verze vlezlých popových písniček předělaných do pochodového rytmu, jako by tomu odpovídalo.
Jejich poslední deska Volk - ve slovinštině Vlk, v oblíbené němčině Lid - je ale po delší době počinem originálnějším. K obrazu svému předělané státní hymny burácely i ve středu večer v aplaudujícím Roxy. Nikomu nevadilo, že z původní sestavy se na pódiu objevil jen zpěvák Milan Fras, spíše naopak.
Doprovodné ženské vokály v podání Miny Spilerové působily osvěžujícím dojmem, nadpůrměrně nápaditá byla i videoprojekce. Ostatně, jak jinak dokreslit dvojí tvář Itálie než filmy Saló aneb 120 dní Sodomy a Sladký život...
Krátce před koncertem poskytl LN rozhovor „hlavní ideolog“ skupiny Ivan Novak.
LN V Česku jste výjimečně oblíbení. Máte představu, kolikrát jste tu již vystoupili?
Myslím, že to bylo tak osm- desetkrát. Poprvé to mělo být v roce 1983 během naší první koncertní šňůry s názvem Occupied Europe Tour, kdy jsme sem zamířili z Budapešti. Měli jsme na sobě uniformy jugoslávské armády, takže nás na hranici zastavili a poslali nás zpátky...
LN Zkoušel jsem to spočítat, včerejší koncert byl už třináctý...
Opravdu? Vlastně pokud počítáme i vystoupení v Brně, tak je to možné.
LN Vidíte tu nějaký zvláštní důvod pro popularitu v Česku?
Myslím, že tu je jakýsi sentiment. A v Praze se nám líbí. Teď bych mohl začít vyprávět, jak Prahu milujeme, ale to asi říká každý, takových řečí už musíte mít dost...
LN Tématem desky Volk jsou hymny států. Anthems - tedy hymny - se ovšem jmenoval i váš předchozí výběr. Byl to záměr?
Vlastně ani ne. Tématem naší desky nejsou ani tak hymny jako takové, ale spíše popkultura a imperialismus. Dříve jsme přetvářeli popové písničky na jakési hymny. Teď jsme to udělali naopak. Zjistili jsme totiž, že hymny jsou ideálními pop-songy. Všichni je znají, někteří při zpěvu dokonce pláčou.
LN Na desce jste přetvořili hymny evropských zemí, USA, Číny a Japonska. Proč se ale nedostalo na Afriku či Latinskou Ameriku?
Jak jsem říkal, chtěli jsme se zaměřit na popkulturu. Věříme, že je dominantní, možné svým způsobem i totalitní kulturou. A popkultura není jen projevem současné globalizace, ale i následkem dřívější ekonomické politiky anglo-americké dominance, imperiálních velmocí atd... Mluvíme tu o kulturním imperialismu. A popkultura je jeho úspěšným nástrojem. Vezměte se si také, jak pozitivní efekt měli Beatles či Rolling Stones na britskou ekonomiku. A proto jsme si vybrali právě tyto národy, které za sebou mají imperiální či agresivní minulost a zůstávají důležitými hráči.
LN Během současného koncertního turné přehráváte celou desku, ovšem s výjimkou hymny Vatikánu. Je to z hudebních, nebo jiných důvodů?
Je to proto, že ve Vatikánu během tohoto turné nehrajeme.
LN Ale v Číně také nehrajete...
Jenže každý kupuje čínské výrobky.... Tak dobrá, souhlasím, mohli bychom hrát i předělávku vatikánské hymny, která je velmi komorní, ale nějak nezapadala do dramaturgie koncertu, vystoupení by ztratilo kontinuitu.
LN Během své kariéry jste se již zabývali fašismem, nacismem, marxismem, kolektivismem, uskupením NATO... Máte v zásobě další nápady?
Máme v zásobě spoustu projektů. V první řadě chceme pokračovat ve vydávání dalších DVD, předběžně počítáme se třemi. Mezi nimi by měl být i snímek Predictions of Fire z dílny Michaela Bensona z počátku 90. let. Stále vyjednáváme o vydání záznamu společného koncertu Laibach a symfonického orchestru z roku 1997. Přemýšlíme o nové desce, která by se mohla objevit tak za dva roky.
LN Koncem 80. let se v západním tisku v souvislosti s Laibach zmiňovala i česká undergroundová kapela The Plastic People Of The Universe - ani ne tak v hudebních, ale spíše v „politických“ souvislostech. Znáte je?
Hodně jsme o této skupině slyšeli. Bohužel jsme je ale nikdy neslyšeli hrát, takže ani vlastně nevím, jak jejich hudba zní.
