Kjárostamí patří několik desetiletí mezi nejuznávanější představitele artové kinematografie. Natočil přes 40 snímků, návštěvníci LFŠ mohou vidět deset z nich.
Íránský režisér byl už hostem Letní filmové školy v roce 1997, která se kvůli záplavám konala v Jihlavě. Na jeden z dotazů tehdy potvrdil, že jej íránské úřady nechtěly pustit ze země na předání cen do Cannes, kde tehdy za snímek Chuť třešní obdržel nejvyšší ocenění - Zlatou palmu. Zmínil se také o cenzuře, jejíž chapadla zasahují už do scénářů připravovaných filmů.
Ráj na zemi neexistuje
K ideálu má daleko i dnešní situace v jeho zemi. "Absolutní svoboda neexistuje a to je to, co dělá naši práci zajímavou. Jsme lidé, kteří skrze své povolání musí hledat svobodu a pravdu. Tlak ale není jen na umělce, ale na všechny obyvatele Íránu. Hlavní tlak je však ekonomický. Samozřejmě, že nesvoboda je v Íránu trochu větší než jinde," řekl režisér. "Musíme najít cestu, jak se z toho dostat ven nebo jak v tom žít. Všichni jsme dostali příslib ráje, ale ten na zemi neexistuje," doplnil Kjárostamí.
Své poslední dva filmy Věrná kopie a Like Someone in Love natočil v Evropě a v Japonsku. "Pracovat v Íránu je opravdu těžké. Ne, že bych nedostal povolení k natáčení, to dostanu. Nemůžu ale riskovat svůj čas a peníze. Začnete pracovat a za šest měsíců přijde někdo jiný a zastaví to. Pořád tak žijete v napětí. Přesunul jsem proto svou práci tam, kde jsou podmínky stabilnější," uvedl íránský režisér.
Většina z jeho filmů končí překvapivě osvobozujícím zjištěním, že otázky, které si v životě obvykle klademe, si dost možná klademe špatně. "Nejvíc nemám rád v životě i ve filmu lhaní. Nepovídám pohádky, čas Šeherezády skončil. Chci dávat divákovi správné informace," uzavřel Kjárostamí, který v pátek večer obdrží v Uherském Hradišti před projekcí snímku Like Someone in Love výroční cenu Asociace českých filmových klubů.
