Představitelé obou stran by se měli zamyslet nad sebou samými ve vztahu k referendu. V prvé řadě sociální demokraté, kteří všeobecné referendum už roky prosazují, nejsou vůbec nadšeni jeho výsledkem v případě odmítnutí Lisabonské smlouvy v Irsku. Mají zde příklad, jak stačí malá většina k rozhodnutí oněčem, co vyžaduje určitou informovanost a zodpovědnost k celku. Pokud by šlo o radar, ČSSD by nevadilo opírat se o podobnou většinu občanů, která nesleduje ani mezinárodní, natož geopolitickou situaci a odmítá vše, čemu nerozumí nebo čím je strašena.
Opačný, ale v podstatě stejně oportunní postoj je u ODS, která je proti obecnému referendu, ale pokud jde o Irsko, jí to nevadí, a pana čestného předsedu to přivede dokonce k děkovné euforii, doplněné posměšnou poznámkou – jak nelze jinak čekat.
Oba příklady ukazují ubohý formát našich politiků – státníky již nemáme – a oč jim skutečně jde. Sami žádnou sebereflexi nepěstují, takže večer nemají problém spokojeně usínat. Mělo by to ale vadit občanům adávat jim jasně najevo, kde mají sebevědomí, egocentrismus či ambice politiků svoje hranice.
Opačný, ale v podstatě stejně oportunní postoj je u ODS, která je proti obecnému referendu, ale pokud jde o Irsko, jí to nevadí, a pana čestného předsedu to přivede dokonce k děkovné euforii, doplněné posměšnou poznámkou – jak nelze jinak čekat.
Oba příklady ukazují ubohý formát našich politiků – státníky již nemáme – a oč jim skutečně jde. Sami žádnou sebereflexi nepěstují, takže večer nemají problém spokojeně usínat. Mělo by to ale vadit občanům adávat jim jasně najevo, kde mají sebevědomí, egocentrismus či ambice politiků svoje hranice.
