"Včera jsem měla děsivý sen, v němž se objevovali bojovníci Talibanu a armádní vrtulníky. Takové sny se mi zdají od zahájení vojenské operace v údolí Svát. Bojím se chodit do školy, protože Taliban zakázal všem dívkám navštěvovat vyučování. Z 27 studentek přišlo jen 11." Tato slova si zapsala před třemi roky do svého deníku pákistánská školačka Malalaj Júsufzaiová. Od té doby se tato odvážná dívka stala hrdinkou boje za práva žen na vzdělání a otevřenou kritičkou Talibanu. Minulé úterý jí extremisté vpálili kulku do hlavy a do krku a způsobili jí vážná zranění. Podle pákistánské armády dívku převezl letoun vyslaný Spojenými arabskými emiráty do Velké Británie, kde má podstoupit operaci hlavy.
Čtěte také: |
Nyní čtrnáctiletá Júsufzaiová poprvé přitáhla pozornost světové veřejnosti, když BBC začala v roce 2009 zveřejňovat její deník o životě za vlády Talibanu v jejím domovském městě Mingora nacházejícím se v malebném údolí Svát na severozápadě Pákistánu.
"Cestou do školy jsem slyšela nějakého muže vyhrožovat: 'Zabiju tě.' Zrychlila jsem. Pak se mi ale ulevilo. Všimla jsem si, že muž telefonuje, určitě hrozil někomu jinému," napsala Malalaj 3. ledna 2009, kdy se rovněž deníku svěřila se svým strašlivým snem o Talibanu.
Taliban zničil na 150 škol
Toto fundamentalistické hnutí do roku 2009 ovládlo většinu údolí Svát, jež bývalo turistickým magnetem, a zavedlo zde přísné islámské právo šaría."Když do údolí Svát přišel Taliban, zakázal ženám chodit na trh a vůbec na nákupy," vzpomínala Malalaj loni v rozhovoru pro BBC.
Ozbrojenci Malalaj zasáhli do hlavy a do krku.
Hlavní námitkou školačky ale byl zákaz vzdělání pro ženy. Jen v roce 2008 zničili ozbrojenci přes 150 škol. "Malalaj Júsufzaiová byla jedním z mála statečných hlasů, který proti tomu otevřeně zazněl. Činila tak anonymně - psát pod vlastním jménem by znamenalo okamžitou smrt," uvedl reportér britského listu Daily Telegraph Rob Crilly.
"Vypravovala jsem se do školy a chystala se obléci si svou školní uniformu, když jsem si uvědomila, že nás ředitelka nabádala, abychom si nebraly na sebe uniformy a dorazily v normálních šatech," uvedla Malalaj v deníku 5. ledna 2009. "Rozhodla jsem se tedy vzít si své oblíbené růžové šaty. Také ostatní spolužačky přišly v barevném oblečení. Hned ráno nám ale sdělili, abychom nenosily barevné šaty, protože Talibanu by se to nelíbilo," dodala.
V době, kdy psala Malalaj svůj blog pro zpravodajství BBC v urdštině, uměla již také anglicky a doufala, že se jednoho dne stane lékařkou. Tyto sny ale dostaly vážné trhliny po pochmurném deníkovém příspěvku nazvaném "Možná už nebudu chodit do školy", v němž Malalaj avizovala hrozící uzavření jejího vzdělávacího zařízení. "Dnes jsem šla do školy ve špatné náladě, poněvadž zítra začínají zimní prázdniny. Ředitelka vyhlásila prázdniny, ale už neřekla, kdy bude škola znovu otevřena," konstatovala Malalaj 14. ledna 2009.
"Dívky nebyly z prázdnin nijak nadšené, protože věděly, že pokud Taliban zrealizuje svou vyhlášku (zákaz vyučování pro dívky), nebudou už moci školu navštěvovat. Já osobně si myslím, že jednoho dne bude škola zase otevřena, ale když jsem ji dnes opouštěla, dívala jsem se na ni, jako bych se tam už nikdy neměla vrátit," dodala.
Dětská cena za mír
Malalajin otec Ziauddín je sám otevřeným propagátorem vzdělání a stejně jako dcera opakovaně čelil od Talibanu výhrůžkám smrti. Ziauddín, který vede soukromou místní školu, také dceru inspiroval k psaní blogu. "Samozřejmě, že to byl risk. Ale domnívám se, že mlčet by byl větší risk, protože nakonec bychom se všichni stali otroky bezohledných teroristů a extremistů," řekl letos Ziauddín v rozhovoru pro BBC.
Společně s množstvím místních obyvatel odešla Malalajina rodina z údolí Svát, když zde pákistánská vláda zahájila vojenskou operaci proti Talibanu. "Nudím se, protože nemám žádné knížky na čtení," stěžovala si v té době Malalaj Adamovi B. Ellickovi, který o ní v roce 2009 natočil dokument.
Útok na Malalaj "šokoval jinak otrlý Pákistán", podotkl deník New Statesman
V témže roce se také jedenáctiletá dívka začala objevovat v televizi a veřejně prosazovat práva žen na vzdělání. V roce 2011 byla nominována na Mezinárodní dětskou mírovou cenu nadace The KidsRights Foundation. V roce 2012 jí pákistánská vláda udělila Státní cenu míru pro aktivisty mladší 18 let.
Chtěla do politiky
Tyto zkušenosti ovlivnily i budoucí ambice dívky. Letos pákistánskému deníku Dawn řekla, že hodlá založit vlastní politickou stranu zaměřenou na propagaci vzdělání - aby již nikdy nemusela psát to, co líčí ve svém deníku 15. ledna 2009.
"V noci mě třikrát probudilo burácení dělostřelecké palby. Ale protože ráno jsme neměli školu, mohla jsem vstát později, až v 10:00. Potom ke mně na návštěvu přišla kamarádka a bavily jsme se o domácím úkolu. Dnes je poslední den předtím, než vejde v platnost nařízení Talibanu, ale moje přítelkyně se mnou probírala úkol, jako by se nic zvláštního nedělo," napsala 15. ledna 2009 Malalaj.
"Dnes jsem si také pročítala svůj deník pro BBC v urdštině. Mamince se líbí můj literární pseudonym Gúl Makai. Mně se také líbí, protože moje pravé jméno znamená 'stižena zármutkem'." Útok na ni "šokoval jinak otrlý Pákistán", podotkla v deníku New Statesman Samira Shackleová, která dívčinu statečnost dává do protikladu k "významným politikům a celým vládám, které se zdráhají činit tak odvážná prohlášení (týkající se vzdělání žen) proti Talibanu".
