Lehce nahnědlá zrnka rýže, která jsou výsledkem desetihodinového jemného mletí a prosívání, dřív byla hlavní potravinou chudiny. Dnes takovou rýži vyhledávají milovníci dobrého jídla, podle nichž je výživnější než ta průmyslově zpracovaná a vhodná na přípravu dokonalého rizota.
Díky dvě stovky let staré metodě loupání si rýže podle rodiny Ferronových, která mlýn vlastní, zachovává více vitamínů a minerálních látek než při použití moderních technologií. Majitelé mlýna z roku 1650 ale využívají odkazy na tradici i jako skvělý marketingový nástroj. Idylické prostředí, v němž stojí mlýn, i vedlejší restaurace provozovaná stejným majitelem, přitahuje davy návštěvníků a milovníků dobrého rizota.
Ferronové jsou jen jednou z rodin mezi italskými potravinářskými malovýrobci, která využila nového trendu. Konzumenti, jež kladou důraz na kvalitu, dávají teď šanci výrobcům, kteří produkují spíše menší množství vynikajícího zboží než těm, kteří se zaměřují na masovou výrobu.
Lidé si rádi připlatí za kvalitu
Podle statistik vývozu tahle strategie funguje: kupující jsou ochotní platit více peněz za chutné, zdravé a kvalitně vyrobené potraviny. Například export slavných italských sýrů Parmigiano Reggiano a Grana Padana vzrostl v roce 2010 o 26 procent, celý potravinářský vývoz v témže roce stoupl o 13 procent na 27,7 miliardy eur.
Vraťme se ale na mlýn rodiny Ferronových: 80 až 90 kilogramů částečně loupané rýže tam starou metodou připravují celý den. Moderními technologiemi by přitom upravili stonásobné množství - kolem 8800 kilogramů denně. Sázka na tradici se ale vyplácí. Kilogram bílé rýže prodávají za dvě eura za kilogram, stejné množství částečně loupané rýže stojí 3,50 eur.
Italská rýže? Unikát
Italská rýže je přitom prémiovým výrobkem už sama o sobě. Ve srovnání se světovou produkcí této plodiny se v Itálii pěstuje jen zlomek a odrůdy typu carnaroli se používají téměř výhradně na přípravu rizota. Itálie je v pěstování rýže evropskou jedničkou s 1,5 milionu tun ročně - vedle asijských zemí, kde se každoročně sklidí 700 milionů tun rýže, je ale trpaslíkem.
Právě vzhledem k nerovnému postavení, co se týče množství, se italští zemědělci rozhodli konkurovat kvalitou. Vyvážejí zhruba polovinu produkce, ale tvrdý boj svádějí hlavně na domácí půdě. Italské milovníky rýže se snaží zaujmout třeba příběhem: takový je i za vzácnou odrůdou Vialone Nano Veronese, která se pěstuje jen na přísně střežených polích nedaleko severoitalské Verony.
"Chceme se odlišit od masového zboží. Chceme dodávat produkt, který uspokojí specifický segment zákazníků - na takovém trhu pak nemáme žádné konkurenty," tvrdí Ernesto Artegiani, který je předsedou lokálního sdružení pěstitelů odrůdy Vialone Nano Veronese. Této odrůdy se každoročně vypěstuje asi 1100 tun, tedy méně než 0,1 procenta italské rýžové sklizně. Přesto farmáři, kteří na odrůdu vsadili, mají úspěch. Už brzy by chtěli rozšířit plochu, na níž tuto rýži pěstují, z dosavadních 200 na 1700 hektarů.
Zákazníkům, jež si rýži oblíbili, by pak mohli nabídnout až 8100 tun ročně. Na trhu má prostě úspěch návrat ke kořenům. A mnozí toho využívají. Třeba Alessio Ferron, příslušník páté generace rodiny Ferronových, který tvrdí, že "rýže je vášeň".
